Těžím z otevřenosti

Před třemi lety jméno Mikolas Josef v Česku skoro nikomu nic neříkalo. Mladému zpěvákovi tehdy rozhodně nepřidával fakt, že pokud jeho písničku někdo zaslechl v rádiu, mohl ho kvůli angličtině a globálnímu mainstreamovému zvuku snadno považovat za jednoho z mnoha zahraničních interpretů. Jistý zlom nastal až minulý rok, kdy se dnes už třiadvacetiletý Mikolas dostal do evropské hudební soutěže Eurovision Song Contest. Ve finále skončil na šestém místě a zapsal se jako zatím nejúspěšnější Čech v tomto mezinárodním zpěváckém souboji.

Moment přijetí

„Na tom, že jsem vytrval a nevzdal to hned na začátku, mají zásluhu moji rodiče,“ vysvětluje Mikolas ve svém studiu na pražské Skalce. „Oni sami se jako učitelé potáceli v nedostatku, a když jsem jim řekl, že chci být muzikantem, souhlasili – ale s tím, ať jim dokážu, že se hudbou uživím.“ Ale nejen to. Mikolasův otec je poloviční Rakušan, matka má německé předky a babička žila v Texasu. On sám vystudoval anglické gymnázium a jak říká, za tenhle mezinárodní základ je „vděčný.“

V patnácti letech, kdy měl Mikolas za sebou deset let hraní na kytaru, se tak inspiroval u zahraničních kolegů – a vydal se hrát do ulic s futrálem na drobné. Začínal v pražských Kobylisích, ale vidina většího výdělku ho rychle dovedla za hranice. S cílem ukázat rodičům, že muzika dnes může být regulérní prací, procestoval Oslo, Hamburk, Curych nebo například Vídeň – nejprve vlakem, a jakmile dostal řidičský průkaz, tak i autem. V Rakousku s…