S Evropou po boku

V květnu uplyne patnáct let od vstupu naší země do Evropské unie. Tedy od chvíle, kdy jsme dostali nebývalou příležitost, ale i odpovědnost. Nikdy předtím jsme se dobrovolně neúčastnili projektu, kde bychom s jinými státy sdíleli svou suverenitu. Což ale znamená, že jsme do té doby také neměli vliv na podobu Evropy. Češi v moderních dějinách nedobývali jiné státy, většinou se naopak cítili jako permanentní oběť druhých. Jak se asi s novou rolí vypořádají? ptali se mnozí.

Když jsme vstupovali do EU, vyšla v Respektu velká anketa, kde osobnosti odpovídaly na otázku: Jaký vývoj Unie a nás v ní lze nejspíše očekávat, s jakými nadějemi a jakými obavami si jej spojovat? Spisovatel Jan Kratochvil tehdy mimo jiné napsal: „Kdybychom dále zůstali v izolaci, žlukneme, už teď mírně zapácháme. Takže k otázkám.

Vývoj? V integraci pro nás vždy jen příznivý. Naděje: teprve až v konfrontaci s ostatními evropskými národy máme šanci stát se znova sebevědomým občanským společenstvím a zbavit se své brečtivé sebelítosti, vyjevované koneckonců i v souvislosti s naším vstupem do EU. Hrozby? Spíš problémy, jakým se nevyhne ani žádné zdravé společenství. Ale posledních dvacet let mě přesvědčilo, že nelze předvídat problémy dokonce ani té nejbližší budoucnosti. Jedno vím jistě: to, čeho se dnes, i v souvislosti s evropskou integrací, bojíme, určitě nepřijde. Však zaskočí nás problémy naprosto neočekávané. Ale protože o nich nic nevíme, je hloupé se jich bát.“

Popsal to více než přesně – sebelítostiví jsme sice stále, ale tehdejší obavy se nenaplnily. Češi se nerozpustili, nestoupla radikálně nezaměstnanost, ekonomice se daří. A výzvy jsou nové a nepochybně i budou.

V tomto časopise jsme se rozhodli bilancovat oněch patnáct let. Podívat se na to, jak se nám dařilo, kde jsme naopak neuspěli. Najdete tu i praktické věci, popis fungování Evropské unie, jak otevřené hranice mění příhraniční oblasti, publikujeme i řadu rozhovorů, ať už se stoupenci integrované Evropy či jejími kritiky.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor