Terén, na který nikdy nevstoupím
Rozhovor s Václavem Havlem o jeho vstupu do politiky (Sport, léto 1989)
V poslední době značně zesílily tendence prezentovat tě jako politika nebo tě do téhle role manipulovat. Ty to však neustále odmítáš. Proč?
I když mám pocit, že budu říkat něco, co jsem řekl už mnohokrát, odpovím asi tak: čtyřicet let je tady likvidovaná politika jakožto určitá disciplína lidské činnosti. Lidé si pod tím pojmem vybaví pouze Jakešovy či Štěpánovy dlouhé projevy v televizi, jakousi nudnou nekonečnou frázi, a říkají si – tahle politika je ale svinstvo! Nicméně nudní správci této gubernie nejsou žádnými politiky, ti se politiku pouze snaží čtyřicet let vyhubit. Ale my všichni po těch letech zjišťujeme, že ona prostě vyhubit nelze. Vyženeš ji dveřmi, a ona se vrátí oknem. Je sice zrušená jako konkrétní oblast lidské činnosti, ale rozlila se na to konto do obecného společenského okolí, takže najednou zjišťuješ, že politikum je i rockový koncert, mše nebo výstava obrazů. Všechno je tak napůl politické, kryptopolitické, všechno dostává politický přídech. A když nějaký spisovatel celý život píše to, co si myslí, a říká pravdu, tak jak ji vidí bez ohledu na to, jestli se to vládě líbí nebo nelíbí – a ono se jí to většinou nelíbí –, no tak se samozřejmě za této situace stává politickým fenoménem par exellence.
Já jsem nikdy nechtěl a ani dnes nechci být politikem, to jest mužem, jehož hlavní profesí je dělat politiku, bojovat o hlasy voličů, zastávat zájmy nějaké strany proti jiné straně atp. Můj zájem o politiku kotví jinde:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu