Maďarsko: Plíživý převrat

Na první – a dokonce i na druhý – pohled bylo Maďarsko ve východním bloku osmdesátých let jiný svět. Budapešť se dokázala tvářit, že je součástí Západu. Na návštěvách se tu střídali západní státníci, občas sem zavítaly největší hvězdy západní popkultury. Šla tu sehnat všechna elpíčka a bylo možné mít pocit, že konzum v západním stylu není nedosažitelná věc, kterou lze vidět jen v kině. Od roku 1986 se na okruh nedaleko Budapešti vracel západní cirkus jménem formule 1 a v zemi nebyli političtí vězni. Disidenti mohli vcelku nerušeně být disidenty, pokud se drželi v Budapešti. Nebyla tu svoboda, ale nebyl tu tvrdý útlak. Maďaři mohli volně jezdit do zahraničí a cizinec pro ně nebyl exotické stvoření nebo možné ohrožení, ale běžná součást života.

A tak si mohli stěžovat a uvádět na pravou míru iluze, které o jejich zemi chovali cizinci z obou stran železné opony. Možná že Maďarsko působí barevněji a veseleji než okolí, ale problémy běžného života jsou tu stejné jako v Československu nebo NDR. Třeba na byt se čeká stejně – dlouhé roky. Je tu v praxi povolené podnikání a země je plná řemeslníků a poskytovatelů služeb. Černou ekonomiku stát nejenže toleruje, ale podporuje a v jistém smyslu do ní své občany nutí, protože bez drobných živnostníků by sektor služeb přestal existovat. Potíž je v tom, že maďarská ekonomika jim umožnila podnikat, ale neumožnila jim vydělat si podnikáním na solidní živobytí. Hojně propagovaná „nová ekonomická politika“, základní ingredience takzvaného…