Čemu se lidé smějí, toho se nebojí

Ať vystupuje v pražském kině nebo v maloměstském kulturáku, na cestovatelských přednáškách Ladislava Zibury je vyprodáno. Pětadvacetiletý kluk, který chodí pěšky po světě a víc než památky či příroda ho na cestách zajímají obyčejní lidé, svým přístupem inspiruje městské mileniály, jeho humor a neohroženost ale přitahují i starší generace. Absolvent žurnalistiky o svých putováních píše také knihy, které patří mezi bestsellery. „Češi cestování milují. Spousta z nich je strašně zcestovalých, ale neumí o tom poutavě vyprávět,“ vysvětluje svůj úspěch. Pod vrstvou vtipů a bizarních historek se ale v jeho přednáškách a knihách ukrývá poselství, že ze světa není třeba mít takový strach.

Jak vás napadlo začít psát knihy a přednášet o tom, jak chodíte pěšky?

Od osmnácti let jsem se každý rok někam vydával a vůbec mě nenapadlo, že by to někoho mohlo zajímat. Poprvé jsem o tom začal mluvit, až když jsem prošel Turecko. Bylo to v době uprchlické krize. Měl jsem pocit, že to trochu dlužím všem těm lidem, které jsem na cestě potkal a kteří se ke mně chovali ohromně hezky. Objevil jsem věc, o níž jsem vůbec netušil, že existuje – žánr cestovatelská přednáška. Lidé chodí do kina poslouchat, jak někdo cestuje.

Nechal jsem se přemluvit od kamarádů, abych jednu taky udělal. Nic jsem si nepřipravoval, jen jsem si stoupl před lidi, měl jsem vybrané fotky a k nim jsem dělal vtipy. A lidi se smáli! Všichni tehdy měli z islámu hrozný strach a já jsem…