0:00
0:00
Společnost25. 11. 201813 minut

Každá generace se chce vymezit. My zvolili humor

S režisérem Václavem Marhoulem o tom, že nechtěl dělat na strašlivých filmech, Tvrdohlavých a o střelbě na jezdících schodech

,
foto: Milan Jaroš
Václav Marhoul
Autor: Milan Jaroš

Patří k umělecké generaci, které se podle jeho slov vyčítá, že se příliš politicky neangažovali, nepodepisovali Chartu 77 a fungovali v šedé zóně. Prý to bylo proto, že komunisty úplně ignorovali a žádné chartisty ani pořádně neznali. Zároveň bylo pro jeho generaci přirozené, že si ze všeho dělali „prču“, ze sebe samých pak nejvíc.

Najdete ve svém zápisníku, co jste dnes dělal přesně před třiceti lety?

↓ INZERCE

Dnes je 17. října? Takže… Stěhoval jsem se do garsonky na Pražského povstání. Dopoledne. Potom jsem odvážel všechny věci, které už jsem nepotřeboval, do bazaru na Libeňský ostrov. Pak mi Eva Holubová přinesla škrabku, váleček a namíchala mýdlovou vodu. Potom jsem celé odpoledne až do večera ten nový byt maloval. A v 19 hodin jsem šel s Františkem Skálou a Jardou Rónou cvičit do TJ Zdraví v Ambassadoru.

Co jste cvičili?

Tu tělocvičnu kdysi založil silák Gustav Frištenský, ještě koncem osmdesátých let tam visely jeho fotografie s medailemi. V sále seděl člověk u klavíru a hrál cvičencům k předepsaným sestavám písničky od Ježka nebo Šlitra. Prostná se cvičila s činkami, když jste chodili pravidelně, dávali jste v jedné ruce třeba sedm kilo. Takže jsme šli do Zdraví a potom na pivo a následně do Klášterní vinárny. A potom jsem jel domů.

Bylo pondělí, to jste měl jen samou zábavu a žádnou práci?

Tohle je jen soukromý diář, ještě mám někde schovaný ten…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc