Byl to šok. Skvělý

Na sklonku roku 1988 se opozice vůči totalitnímu režimu rozhodla uspořádat demonstraci k mezinárodnímu Dni lidských práv, který připadá na 10. prosince. Členové nezávislých hnutí chtěli komunistickému vedení státu připomenout, že právě lidská práva hrubě porušuje. Země měla čerstvě za sebou protesty na výročí srpnové invaze a založení Československa – největší za uplynulých dvacet let –, jež režim tvrdě rozehnal obušky a vodními děly. Ani s prosincovým setkáním to nevypadalo dobře. Do deštivého odpoledne na jednom žižkovském náměstí ale tehdy šťastně zasáhly dějiny.

Pojďme to zkusit

Zástupci nezávislých hnutí ohlásili demonstraci ke Dni lidských práv na Václavské náměstí a 5. prosince dostali zamítavou odpověď. Úřednice Obvodního národního výboru pro Prahu 1 se podle předpokladu odvolala na vyhlášku přijatou účelově před 28. říjnem, která zakázala na území Prahy 1, s odkazem na ochranu památek, veškerá veřejná shromáždění mimo těch pořádaných Národní frontou, tedy de facto komunistickou stranou.

Potud nešlo o nic překvapivého. V dopise však úřednice Eva Baráková – stejná, která předtím zakázala demonstraci k 28. říjnu – ještě dodala, že pokud chtějí oznamovatelé „pořádat tuto akci na vhodném místě mimo pražskou památkovou zónu“, ať se obrátí na příslušný odbor Prahy nebo konkrétní obvodní národní výbor vytipované městské části.

„Příliš jsme nevěděli, jak tomu rozumět,“ vzpomíná na nečekaný moment advokát Stanislav Devátý, tehdy mluvčí Charty 77 a jeden z…