Český úděl: Kundera, nebo Havel?

Každý konec roku dává možnost bilancovat a pohnutý rok 1968 si o to doslova říkal. Asi proto se před Vánocemi objevil v časopise Listy pozoruhodný článek „Český úděl“.  Jeho autor Milan Kundera se v něm svěřil s nadšenými pocity z toho, co v Československu od vypuknutí pražského jara zažil. Aktérům tehdejšího dramatického dění se jeho stať musela číst náramně.

Kundera zmiňuje „nezapomenutelný zážitek“ ze srpna, kdy s hrdostí sledoval reakce lidí při invazi. „V nesčetných rozhovorech doma i v cizině docházel jsem znovu a znovu k tomu, že není na světě hned tak národ, který v podobné zkoušce obstál jako my a prokázal takovou pevnost, rozum, jednotu,“ píše a dodává: „Je pravda, že český národ nevyniká duchem romantického heroismu, ale je také pravda, že rubem toho neromantismu a neheroismu je rozumová střízlivost, smysl pro humor a kritický duch, jímž tento národ nahlíží i sama sebe, takže je jedním z nejméně šovinistických národů v Evropě.“

Kundera vychválil i pražské jaro. V textu uvádí: „Pokus vytvořit konečně (a poprvé v jeho světových dějinách) socialismus bez všemoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá, s moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach, to byl pokus, jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin a adresovali světu svou výzvu.“
…