Konečně svoboda

V neděli 26. listopadu 1989 ještě zdaleka nebylo jasné, jak se revoluce zvaná sametová vyvine, v Praze už ale byla zřetelně cítit euforie. V pátek ohlásilo do té doby všemocné vedení komunistické strany rezignaci a oba víkendové dny proběhly na Letenské pláni víc než půlmilionové demonstrace požadující konec mocenského monopolu KSČ a zavedení svobod. Na pondělí 27. listopadu byla plánovaná generální stávka.

V domě U Řečických, patrové klasicistní budově v centru Prahy, kde tehdy sídlila Galerie mladých, se nedělala přímo revoluce. Rodila se tu ale dovednost, která s revolucí bezprostředně souvisela – první tým svobodné žurnalistiky připravený pracovat ve svobodném Československu. Jádro tvořili podzemní novináři z kulturního samizdatového časopisu Revolver Revue a politického samizdatu Sport, k nimž se postupně přidávali jejich přátelé. Už druhý den revoluce začali dávat v bytě u Alexandra Vondry dohromady redakci a nazvali ji Nezávislé tiskové středisko.

Z domovů a od známých přinesli psací stroje a v úterý 21. listopadu využili vstřícnosti šéfa Galerie mladých Michala Blažka a nastěhovali se do jednoho ze sálů domu U Řečických, který v prvních dvou dnech revoluce používalo Občanské fórum, jež pak přešlo jinam. Jednou denně tam Nezávislé tiskové středisko vydávalo několik listů s nejnovějšími informacemi o vývoji revoluce zvaných nepoeticky Informační servis. Vše se tehdy ještě načerno nechávalo tisknout v malé tiskárně Československého střediska…