Sýček u naší kapličky

Osmého května krátce po východu slunce zavřel Libor Schröpfer dveře svého domu v jednom malém městečku na Domažlicku a vydal se na šestikilometrovou trasu podél Radbuzy. Řeka se tu potichu vine mezi lučinami a pásy vysokých stromů. Učitel matematiky z plzeňské obchodní akademie nevyrazil na výlet, aby obdivoval jitřní krásy májové krajiny. Každých tři sta metrů se zastavuje, pět minut pozorně sleduje okolí a zapisuje si každého ptáka, kterého vidí nebo slyší zpívat. Na počátku června stejnou proceduru na stejném místě zopakuje.

Přesně totéž dělá každý rok necelá stovka zdejších výzkumníků. Své trasy o předepsané délce mají rozmístěné po celé republice. Schröpfer patří mezi veterány, kteří se programu České společnosti ornitologické účastní od startu v roce 1982. Sčítači v průběhu let nashromáždili přes milion záznamů. A díky nim máme teď patrně nejplastičtější obrázek, jak se v posledních několika desetiletích proměňovala česká příroda.

Návrat mlsného predátora

V kategorii spektakulárních výsledků patrně vítězí jedno číslo: počet pozorování orla mořského během tří a půl desetiletí stoupl na neuvěřitelný pětisetnásobek. Ve skutečnosti to znamená pouze to, že u nás v počátcích sčítání skoro žádní nebyli. Mladé tu naposledy vyvedli za první republiky. Během osmdesátých let se však začali vracet. Teď každý rok hnízdí na více než stovce míst po celém Česku. A výzkumníci některého z nich na své trase občas potkají.

Orel mořský…