Noční hlídka

Nadcházejících šestnáct hodin až do zítřejšího poledne bude loď střežit vody mezi řeckým ostrovem Lesbos a Tureckem. Před dvěma lety touto branou do Evropy připlul více než milion uprchlíků a jak je dnes již notoricky známo, EU na ně nebyla vůbec připravena. Evropský azylový systém i společná ochrana hranic byly vymyšlené pro řádově nižší počty příchozích a pod náporem exodu vyvolaného syrskou válkou selhávaly. Mezi jednotlivými členskými státy nastal zmatek. Maďarsko se náporu cizinců rozhodlo bránit stavbou hraničního plotu, Řecko, Slovinsko a Chorvatsko dokázaly jen více či méně organizovaně převážet davy lidí do Německa, které se – zpočátku společně se Švédskem a Rakouskem – rozhodlo nést hlavní tíhu krize a tlačit na reformu azylového systému.

Žádný členský stát se nakonec nezhroutil, Unie se nerozpadla a trvalé hranice mezi evropskými zeměmi znovu nevyrostly. EU se po prvotním šoku snaží získat zpět kontrolu nad svou vnější hranicí. Noční hlídka 54 metrů dlouhé lodi Jean-François Deniau je součástí tohoto úsilí.

Zásoba trpělivosti

Dva a půl roku stará loď je největším plavidlem francouzské celní správy. Běžně kotví na středomořském pobřeží v přístavu Toulon a má zcela odlišnou náplň práce. „Odhalujeme rybáře, kteří bez povolenek loví tuňáky. Hledáme pašeráky, kteří do Evropy převážejí drogy z Maroka,“ vypočítává Jean Marie Graillat, prošedivělý kapitán 23členné posádky. Na zádech jeho modré uniformy září velkými bílými písmeny…