Dopis z Tokia

„Nejdůležitější, ale nejkřehčí je hlava, jak vidíte. Tělo můžete nacpat klidně do kufru a poslat letadlem, hlavu ne. A protože mám před sebou důležitý projekt, nemohu se nechat zavřít do vězení, to je jasné. Takže hlavu vždy převáží některý z mých studentů v batohu,“ zahajuje profesor Hiroši Išiguro, známý propagátor robotiky, svou přednášku o budoucnosti robotů. Řeč o Geminoidovi HI-1, profesorově přesné robotické kopii. „Tohle je přísně tajné. Ale kdybyste vypnuli na moment ty kamery, ukážu vám i jeho vnitřek. Já vím, je to trochu dvojsmyslný koncept…“ raduje se z rozpaků zúčastněných profesor Ósacké univerzity a zakladatel Laboratoře inteligentní robotiky. Podle něj přichází doba, kdy se roboti stanou běžnou součástí života. Kde jinde by tento trend měl začít než v Japonsku, které je v jejich výzkumu na světové špičce. „Já jsem velkou výjimkou mezi robotiky. Oni nemají rádi lidi, ani s nimi nevyjdou, já ano. Brzy představíme krásného androida, nádhernou ženu. Vždy se na vás usmívá, nikdy není unavená a nikdy nejde na záchod.“

Podle odhadů Nomura Research Institutu nahradí do roku 2035 roboti víc než polovinu japonských pracujících. Najdou uplatnění třeba v péči o pacienty se sníženou pohyblivostí nebo s demencí. Profesor Išiguro vysvětluje, že pokud lidský mozek nemá dostatek informací, využívá svou představivost. A proto se pro lidi s demencí nejlépe hodí roboti bez rysů v obličeji, protože pacienti si k němu domýšlejí konkrétní osobu. A všichni preferují ženský hlas,…