Surfovat na krizích

Napřed varování: Toto je text o naději, o úspěších a o jiné novinařině. Kdo něco takového nevydrží, protože se už dávno zahrabal do závoje negativity, tomu dobře rozumíme, ale měl by tyto stránky raději přeskočit.

Kdo v těchto dnech (koncem léta 2015 – pozn. red.) sleduje noviny – a dokážou to nejspíše jen ti nejodvážnější –, ten zažije neobvyklé věci. Nejprve jím cloumá soucit (s uprchlíky) a hnus (z rasistů). Pak se pomalu uklidní, když si čte jen o hrozící světové hospodářské krizi, a nakonec se bezmála zaraduje, když se v článcích objeví něco tak odlehčeného a nevinného, jako je například situace v Řecku.

I politici už začali o řecké krizi hovořit jinak. Kancléřka a vicekancléř oba říkají, že ta věc s eurem a Řeky je ve srovnání s uprchlickou krizí z historického pohledu vlastně maličkostí. To čtenáře přece jen udiví, protože ještě nedávno platilo, že se Evropa rozpadne, pokud se rozpadne eurozóna – a rozpadající se, selhávající Evropa je snad dost závažná věc, nebo snad není?

Kdo o tom všem ještě chvíli přemýšlí, ten časem dojde k závěru, že by mohla výhledově přijít ještě větší krize než ta uprchlická. Třeba kdyby se Vladimir Putin rozhodl válku na východní Ukrajině protáhnout až směrem ke Krymu a vytvořit si své „Novorusko“. Pak budou zprávy plné válečného ohrožení Evropy, hádek mezi Evropou a USA ohledně dodávek zbraní ukrajinské vládě i řinčení jadernými zbraněmi. A když se potom objeví nějaká ta zpráva o uprchlících, tak si oddechneme a v duchu si…