Nepřátelé pravdy
Největším nebezpečím nejsou ruští trollové, ale naši vlastní politici
S týdenním pokusem začal Gary Shteyngart ve středu. V pátek situaci ještě zvládal, první vodku si nalil teprve k obědu. V neděli ji do sebe hodil už k snídani a v pondělí volal svému psychiatrovi. Tomu bylo hned všechno jasné: „Ocitl jste se virtuálním dětství,“ řekl Garymu. „Máte pocit regrese.“
Gary je americký spisovatel, který se narodil v Rusku, ale koncem sedmdesátých let, když mu bylo šest, emigroval s rodiči do USA. Před dvěma roky se nechal přemluvit redakcí The New York Times, aby strávil týden v pokoji hotelu Four Seasons v New Yorku s jediným úkolem: od rána do večera se dívat na ruskou televizi. Pobyt Gary skončil úlevnou větou: „Opět jsem emigroval z Ruska. Pouhým vypnutím dálkového ovladače.“
Nemohl tušit, že o dva roky později, po měsíci vlády Donalda Trumpa, napíše na Twitter: „Kdo by si pomyslel, že se ocitneme v Sovětském svazu sedmdesátých let?“ Psychiatr by Garymu možná vysvětlil, že se opět vrací do světa dětství, z něhož ale tentokrát není kam emigrovat, jelikož Rusko ho dohnalo i v Americe. Proto ten pocit regrese, který Gary vyjadřuje zděšenou otázkou: „Vyrůstal jsem v negativní utopii. Je mi souzeno v ní také umřít?“
Musíme to zopakovat?
Stejně jako Gary jsem i já vyrůstal v komunismu, v negativní utopii založené na obecně sdílené lži. A stejně jako Garyho i mě občas tváří v tvář některým dnešním trendům napadá otázka, zda je nám opravdu souzeno zopakovat si tu šílenou dobu, kdy lež byla normou.
Dnes panuje představa, že lidé za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu