Michelle Obamová: Druhá tvář první dámy

U příležitosti odchodu manželů Obamových z Bílého domu odemykáme téma o první dámě.

•••

V jihozápadní části Bílého domu je místnost, kterou si pro sebe zabraly manželky amerických prezidentů. Okna salonku oficiálně užívaného jako „šatna“ vedou na zelený trávník Růžové zahrady, za níž se rýsují vnější obrysy nejslavnější kanceláře světa. Tam někde, za zdí Oválné pracovny, sedí v houfu poradců prezident Spojených států amerických a činí obtížná rozhodnutí. V salonku u okna naopak vládne klid a dámy si sem mohou zajít, kdykoli chtějí mít pocit, že jsou svým manželům v nelehkých chvílích nablízku.

Zůstat v Chicagu

Místnost se předává z generace na generaci. Traduje se, že její kouzlo objevila Barbara Bushová a ukázala ji Hillary Clintonové. Ta se zase o vyhlídku podělila s Laurou Bushovou, jež ji ale dost možná znala také od své tchyně. V listopadu 2008, týden po zvolení Baracka Obamy prvním americkým prezidentem černé pleti, zavedla do onoho odlehlého kouta Bílého domu bývalá knihovnice Laura Bushová bývalou náměstkyni ředitele Univerzitní nemocnice v Chicagu Michelle Obamovou. Paní Bushová ve své vzpomínkové knize píše, že jednoduše cítila potřebu ukázat své nástupkyni místo, kde bude moci alespoň pomyslně prolomit samotu, až její muž zmizí ve víru politického dění.

Nic nemohlo potvrdit nejhorší předtuchy Michelle Obamové více než ztichlá místnost s exkluzivní vyhlídkou do samého středu amerického dění. Do Bílého domu ani do hlavního města se jí vůbec nechtělo. Ještě před několika měsíci, na jaře 2008, byla podle průzkumů pro prezidentskou kampaň svého oslnivého manžela spíše přítěží. Raketová kariéra nastávajícího prezidenta ji připravila o dobře placené zaměstnání ve vedení nemocnice a s ním i o podstatnou část náplně života a finanční nezávislost – před dobrovolnou rezignací a nástupem do služeb kampaně se její plat pohyboval mezi velmi příjemnými dvěma a třemi sty tisíci dolary ročně (zhruba čtyřmi až šesti miliony korun).

Budoucí první dáma Spojených států amerických byla značně skeptická k možnostem politiky měnit svět. U svého manžela by dala přednost jistější kariéře a v rodném Chicagu jí v okruhu rodiny a známých nebylo vůbec špatně. Zatímco Amerika triumfálně slavila zvolení prvního černocha v historii šéfem Bílého domu, v hlavě paní Michelle se rodil svérázný plán: ona sama se hned tak nikam stěhovat nebude. Zůstane i s dcerami Sashou (11) a Maliou (14) minimálně do konce školního roku v Chicagu a pak se uvidí. Za manželem a reprezentačními povinnostmi jeho úřadu může do Washingtonu zatím dojíždět, jako to ostatně dělala, když byl senátorem v illinoiském Springfieldu a později i ve Washingtonu.

Když se v angličtině mluví o přitažlivých ženách, nabízejí se dvě základní přídavná jména. Pohledná žena je buď pretty, což odkazuje ke křehké kráse drobné dívky s pobledlými tvářemi probouzející ve svém okolí ochranitelské pudy. Pak je tu ale slovo handsome, používané pro silná energická stvoření ukotvená v ženských tělech, která vzbuzují respekt, obdiv, či dokonce trochu hrůzu a přitahují zcela jiný typ mužů či žen.

Michelle Obamová je rozhodně handsome. Atraktivní černoška, jejíž tvář se bez problémů vyjímá na obálkách módních časopisů, bývá dost často nejvyšší osobou v místnosti. Barack Obama kdysi prohlásil, že kdyby se jeho manželka někdy rozhodla kandidovat v jakýchkoli volbách proti němu, porazila by ho bez větší námahy. Na první pohled fyzicky silná žena sice nikdy závodně nesportovala, ale to prý jen ze vzdoru vůči tomu, že ji k tomu její tělesná schránka téměř předurčuje. Její legendární objetí (objímá často a s gustem) některým svědkům připomínají nebezpečná sevření medvědice, v jejímž náručí předmět zájmu ztrácí kontakt s okolním vesmírem.

Mnozí jsou oslněni, jako třeba jednoho dopoledne náhodní turisté během prohlídky Bílého domu. Těm se první dáma nečekaně a bez ohlášení zjevila v jedné z reprezentačních místností, vyložila jim původ obrazů na zdech, zapózovala pro několik společných fotografií (a medvědích objetí) a s ironickou poznámkou, že „zbytek prohlídky je úplně stejně zajímavý“, zase zmizela v útrobách prezidentského sídla.

Jiné její přítomnost dokáže upřímně vyděsit. Michelle má pověst náročné a často nespokojené ženy a manželovi poradci, sužovaní její sžíravou kritikou, se jí během minulé prezidentské kampaně vyhýbali tak systematicky, až zůstala nezkušená manželka demokratického kandidáta zcela osamocena. Její agresivní projevy nevzbuzovaly valné nadšení a o konflikty nikdy neměla nouzi. První šéf Obamova Bílého domu Rahm Emanuel si stěžoval na její neochotu ke spolupráci. Prezidentův dlouholetý spolupracovník a tiskový mluvčí Robert Gibbs neustál příval stížností vládkyně Bílého domu a rudý vzteky jednou vyběhl ze schůzky poradců s výkřikem: „První dáma, ta ať jde taky do pr….!“

K prezidentům i kandidátům neodmyslitelně patří proklamovaná láska k Americe, Michelle Obamová však dlouho dávala najevo, že si o zemi, jejímž prezidentem se její manžel tolik touží stát, myslí své. Amerika byla v jejích projevech „rozdělenou zemí“, která je „přímo zákeřná“, její obyvatelé „hnaní strachem jako národ lidí, kteří jen tak tak přežívají ze dne na den“ a jejichž životní situace se zhoršuje. Když pak Michelle Obamová neprozřetelně prohlásila, že byla na Spojené státy poprvé v životě hrdá teprve tehdy, když Barack získal prezidentskou nominaci, dala si ji pravicová média k obědu. I liberální týdeník The New Yorker ji na obálce vyobrazil v maskáčích a se samopalem.

Z rodiny otroků

Ovšem, není se moc čemu divit. Nikdo, kdo pochází z Chicaga, nemůže mít jednoduchý vztah k politice. Téměř třímilionové velkoměsto má v USA podobnou pověst jako třeba u nás Praha či severní Čechy se všemi politickými kšefty, černými dušemi, velrybáři a klanovou politikou. Chicago proslulo největším počtem odsouzených korupčníků v přepočtu na počet obyvatel, za mřížemi tady kromě řady radních a podnikatelů skončili také dva poslední guvernéři státu Illinois.

Michelle kromě toho nevyrůstala v prostředí, odkud se obvykle rekrutují politické špičky. Barack Obama, jenž se zapsal do dějin coby první americký prezident tmavé pleti, je synem bílé Američanky a univerzitního stipendisty z Keni. Dědictví jeho ženy je ale dramatičtější: Michelle Obamová se stala prvním nájemníkem Bílého domu, jehož kořeny sahají do rodin otroků. Praprapraprababička americké první dámy je vedena v archivech v majetkovém soupisu muže jménem David Peterson jako „negerská dívka Melvinia“.

Cesta ze dna trvala pět generací. Rodina se poměrně rychle propracovala z pachtění na farmách k relativně pohodlnějším dělnickým profesím ve městech na severu země, kvantový skok mezi americkou střední třídu zvládla ale právě teprve generace Michelle a jejího staršího bratra Craiga, dnes basketbalového trenéra na Princetonské univerzitě.

Jejich vzestup však stál mnoho sil. Otec dnešní první dámy Fraser Robinson byl v Chicagu zaměstnancem městské vodárny, maminka Marian pracovala původně jako sekretářka, pak zůstala v duchu dobových zvyklostí s dětmi doma. Rodina netrpěla bídou, ale ani si nemohla zvlášť vyskakovat. Když se rozbil televizor tak, že nešel opravit, mohli si Robinsonovi dovolit koupi nového na splátky, život se ale odehrával bez výstřelků, doma u kuchyňského stolu či v lavicích metodistického kostela. Tatínek Fraser trpěl několik desítek let roztroušenou sklerózou, která ho postupně upoutala na invalidní vozík. Statečný muž ale nepřestal chodit do práce a byl hrdý na to, že svou rodinu dokáže uživit. Zemřel krátce poté, co Michelle vystudovala práva na Harvardu.

Kdo trousí ponožky

Děti se Robinsonovým povedly. Oba sourozenci byli talentovaní do té míry, že směli na základní škole přeskočit ročník. Oba byli pilní, Michelle (podle Craiga) o poznání více a třeba na střední školu, jež by jí dávala šanci k dalšímu postupu, byla ochotna dojíždět denně tři hodiny autobusem. Na studia v Princetonu a Harvardu však již příjmy rodičů nedosáhly a Robinsonovi je platili z vysoce úročených půjček na kreditní karty, které potom skončily na účtech vzdělané Michelle a Craiga. Vzhledem k tomu, že Barack na tom nebyl jinak, popisuje dnes Michelle na mítincích, že nasekané dluhy dokázala mladá rodina splatit teprve v době, kdy už byl manžel politickou hvězdou první velikosti.

Michelle Obamová stála o dobrou kariéru a příjemný život, nikdy ale netoužila stát se nejdůležitější ženou Ameriky. Jenže co si počít s partnerem, který chce vyhrávat a zdá se k tomu být naprogramován? Obamová dnes nebydlí v Chicagu, jak si plánovala, ale ve Washingtonu, nestraní se veřejného života, ale bojuje proti obezitě a propaguje zdravou výživu z biozahrady, kterou založila na trávnících Bílého domu. A současná první dáma zjistila, že jí Laura Bushová neukazovala tichý salonek s výhledem do oken Oválné pracovny zbytečně. Michelle podlehla tlaku okolí a následovala svého manžela. Svědectví z prvních let strávených v Bílém domě naznačují, že to nebylo lehké.

Michelle je podle všech popisů systematická, pragmatická a sžíravě realistická perfekcionistka. Z líčení novinářů a citací přátel a známých je cítit těžko pojmenovatelná nasupenost tvrdé ženy, která se musela příliš ohánět a bojovat a vždy stát oběma nohama pevně na zemi. Barack Obama míval zpočátku tendenci přesvědčovat Michelle, že jejich milenecký vztah je dobrovolným souzněním dvou spřízněných duší, k němuž není zapotřebí manželského svazku. Skeptická odpověď Michelle prý zněla: „Jo, to určitě.“

Manželé Obamovi se vůbec v některých rysech dosti liší. V manželství se od počátku vede spor o to, co má a nemá smysl v životě podnikat. Barack je sebevědomý optimista, který se vrhá do hry, ať jde o basketbal nebo politiku. Michelle sice věří ve schopnosti svého manžela (podle některých svědectví bezmezně), jinak má ale tendenci držet se stranou. Soutěživost je jakýmsi prokletím první generace úspěšných černochů, plyne z nutnosti neustále svému okolí dokazovat, že za vzestupem nestojí pozitivní diskriminace, vlastně státem garantované nadržování znevýhodněné menšině. V Bílém domě, kde se Obamovi obklopili okruhem podobně naladěných přátel z Chicaga, prý vládne nesnesitelně soutěživá atmosféra – Barack musí neustále vyhrávat, ať jde o basketbal nebo kulečník, a má nepříjemnou tendenci si poražené kamarády nemilosrdně dobírat.

První americký pár se dal dohromady v trochu neobvyklém rozložení sil, Michelle po Harvardu nastoupila do soukromé právnické firmy a Barack k ní byl o něco později přidělen jako stážista. Okouzlující muž Michelle bezpochyby upřímně zaujal, sebevědomí šéfky, kterou zve na rande její podřízený, je však cítit i dnes v chodbách Bílého domu. Poradci senátora Obamy bývali dosti zděšeni, když šéfovi cestou z mítinku v nějakém odlehlém okrsku zazvonil telefon a manželka na druhém konci žádala, aby nezapomněl cestou nakoupit mléko a vejce, jak slíbil. Paní Michelle Američanům stihla během různých kampaní prozradit, že manžel trousí po bytě ponožky, malinko chrápe, po ránu příliš nevoní a musí ho nutit, aby četl dcerám před spaním. Michellina prostořeká otevřenost zpočátku odpuzovala a poradci si trhali vlasy. To ovšem Obamovi netušili, že se časem stane jednou z jejich nejsilnějších zbraní.

Budeme se objímat

V listopadu 2008 mohla budoucí první dáma Ameriky jenom tušit, že ji to v Bílém domě příliš bavit nebude. O rok později už bylo jisté, že stěhování byla katastrofa. Když zmíněný mluvčí Robert Gibbs rozzuřeně vybíhal z kanceláře s nevybíravými výrazy na adresu prezidentovy manželky, reagoval na napětí, jež provázelo vydání jisté francouzské knihy. V té byla citována manželka tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho Carla Bruniová, jíž se prý Michelle Obamová svěřila, že „život v Bílém domě je peklo“. Bílý dům všechno popřel, jisté však je, že si dotyčný výrok Francouzi nevycucali z prstu. Reportérka Jody Kantorová, která napsala knihu o rodinném životě Obamových během prvního období, popisuje velmi podobné pocity.

Michelle odcházela do Bílého domu s přesvědčením, že bude fungovat jako opora a strážkyně hodnot, které se svým manželem sdílí. Následovalo předvídatelné zděšení z naprosté ztráty soukromí, osekání společenského života a téměř absolutní ztráty svobody. První dáma se ocitla v soukromých místnostech sídla americké vlády, obklopena služebnictvem, ochrankou a poradci. Velmi rychle zjistila, že vyrazit na jednoduchý nákup znamená zablokovanou dopravu, manévry a rozbor obsahu nákupního košíku ve večerním zpravodajství. Osobní doprovod dcer do školy znamenal totéž, navrch pak rozladění Sashy a Malii, které se jednoduše cítily trapně. Na místo jejich průvodkyně musela nastoupit babička, jejíž tvář není příliš známá, a může se tudíž po Washingtonu svobodně pohybovat.

Sama Michelle se uchýlila k nákupům po internetu vybavena kreditní kartou vydanou na jiné jméno. Když chtěla v prvních měsících rodina o víkendu podniknout výlet do Chicaga, skončila akce naprostým fiaskem – svůj dům našla obsazený ochrankou, kuchaři a dalším služebnictvem, celou jednu stěnu pak zahalenou černým plátnem jako obranu proti nepřátelským ostřelovačům.

Horší ale bylo pro Michelle zjištění, že její vliv na manželovo prezidentování je v praxi mizivý. Barack Obama zmizel ihned po nástupu do úřadu v houfu zkušených politických profesionálů, kteří pro první dámu až na jednorázové podpůrné akce neviděli žádné uplatnění. Michelle bezmocně sledovala, jak se manželovy vzletné plány proměňují v každodenní obyčejné půtky. Počáteční úspěchy začaly překrývat prohry a Michelle po večerech doma soptila, že Barackova administrativa postrádá vizi.

Tu ovšem neměla ani první dáma – do centra americké moci nepřišla s žádnou konkrétní náplní pro svůj čas. Po neslavném působení během první části prezidentské kampaně si sice nechala poradit a stočila původní kritiku Spojených států raději k líčení možností, jež by manželovo prezidentování mohlo Americe přinést, v Bílém domě si ale prezidentův tým vystačil bez ní. Zlom nastal během zasedání zemí G20 v Londýně, kdy si paní Obamová odskočila z oficiálního programu manželek na návštěvu tamní dívčí školy plné většinou barevných dívek z chudých čtvrtí a dcer přistěhovalců.

Studentky tehdy v tělocvičně školy čekaly přes dvě hodiny, aniž by jim řekli, kdo se vlastně zjeví. Když na pódium vstoupila první dáma Ameriky, propukly v ohlušující ovace. Michelle hleděla do povědomých tváří dívek všech barev pleti a spustila: „Ačkoli se okolnosti našich životů mohou zdát velmi vzdálené, chci vám říct, že máme mnoho společného. Nic na mé životní dráze nenaznačovalo, že tady jednou budu stát jako první afroamerická první dáma Spojených států amerických. V mém příběhu nebylo nic, co by mě do takového postavení mohlo přivést. Nevyrůstala jsem s penězi ani možnostmi, moje sociální postavení nestálo za řeč.“

V tu chvíli asistentky Michelle Obamové uviděly něco, na co  nebyly zvyklé. Jejich šéfová byla známá tím, že nikdy neztrácela tvář a vždy peskovala ženy, které se nechaly rozhodit. Teď se v tělocvičně londýnské školy jednoduše rozbrečela. „OK. A teď se budeme objímat,“ vyřešila první dáma situaci vzápětí a rozjela rituál medvědích stisků, který se brzy poté stal folklorním prvkem spojeným s jejím vystupováním na veřejnosti. V Londýně roku 2009 čekaly na objetí nejmocnější černé ženy světa spořádaně jedna žákyně základní školy po druhé. O tři roky později se na olympiádě v témže městě budou ochotně stavět do řady dvoumetroví američtí basketbalisté.

Večeře o půl sedmé

Kritická, náročná a svého času neoblíbená Michelle Obamová našla svoji roli ve schopnosti inspirovat svým příběhem. Nejdříve se věnovala dětem s nesnadnou startovní pozicí do života. Časem přišel na řadu boj s americkou obezitou, inspirovaný problémy její vlastní dcery. Dnes poselství Michelle Obamové fascinuje právě onou otevřeností, která působila zpočátku tak nezvykle.

První dáma se svým životem netají a nemaluje ho na růžovo. Její přístup k životu po boku ambiciózního politika byl vždycky svérázný. Sama pracovala, starala se o dvě dcery a od svého manžela očekávala totéž, ať bylo jeho postavení a pracovní vytížení jakékoli. Večeře je u Obamových i dnes téměř vždy o půl sedmé večer u rodinného stolu, ačkoli v Oválné pracovně čekají týmy expertů. Prezident za to platí vyloučením z nočního života Washingtonu, což mu neulehčuje například nutné lobbování mezi mocnými kongresmany a senátory. Manželka a nejspíš i on sám však na rituálu trvají.

Michelle se v Bílém domě proměnila v symbol moderní ženy, která to nemá lehké. Laura Bushová byla tichá, nenápadná a populární. Hillary Clintonová zase ambiciózní, dravá a dosti neoblíbená – její vměšování se do každodenní politiky Billa Clintona považovala veřejnost za překračování vytyčeného prostoru.

Michelle není klidná voda, stačí se podívat na křiklavé barvy a odvážné křivky jejích pečlivě vybíraných šatů. Řeší ale stejné problémy jako zástupy jiných ambiciózních amerických žen. Snaží se vybalancovat dvě kariéry s péčí o děti. Bojuje s manželem o roli, kterou bude každý z nich hrát v domácnosti.

Není vůbec dokonalá, občas se zlobí a ani v roli první dámy nejbohatší a nejvyspělejší země světa se nesnaží předstírat, že reprezentuje ideální svět. Američané jsou tímto dramatem fascinováni. S prosíkem přišel nakonec i štáb manželových poradců: paní Michelle byla během prezidentské kampaně v roce 2012 zbraní nejtěžšího kalibru. Stratégové Demokratické strany ji potichu a hojně vysílali kamkoli, kde bylo potřeba vadnoucí sympatie k prezidentovi pokropit živou vodou.

Michelle Obamová má vlastně již nový titul. Bývaly doby, kdy v Bílém domě sídlil commander-in-chief, tedy vrchní velitel armády – prezident, spolu s první dámou. Michelle Obamovou ale kdosi přejmenoval a ona sama se k roli veřejně hlásí. Stala se z ní mother-in-chief, tedy něco jako vrchní matka.

Text vyšel v magazínu Bel Mondo 1/2012

Barack Obama v ilustracích Pavla Reisenauera