Nová éra práce
Stálé zaměstnání a pevná pracovní doba se pomalu stávají minulostí. Přicházejí mnohem dobrodružnější časy.
Že to s velkou kariérou nebude jednoduché, to Jennifer Schevardová věděla vždycky. Kdo studuje dějepis, filozofii a francouzštinu, ten na otázku „A čím se chceš stát?“ prostě neodpovídá „stavebním inženýrem“ nebo „zubařem“. Ten se trochu rozpačitě škrábe za uchem a říká věty začínající slovem „třeba“ a končící slovem „uvidíme“.
S tím, že její pracovní místo bude jednoho dne vypadat takto, však Jennifer přece jen nepočítala: obchod v berlínské městské části Friedrichshain, tři velké místnosti s vysokými stropy a směrem k ulici výkladní skříň. Uprostřed každé místnosti tvoří několik světle šedivých psacích stolů malý ostrůvek, nad kterým visí velké oranžové lampy. A na stolech se o pracovní atmosféru starají počítačové monitory, tužky, nůžky a děrovačky. Šestatřicet lidí, kteří tady píšou, telefonují nebo surfují po internetu, však kromě nájmu a telefonního účtu nespojuje vůbec nic. Jennifer má pracovní místo v takzvaném „kancelářském společenství“, jichž v západních velkoměstech existují tisíce. „Každý sice máme jinou profesi,“ vysvětluje Jennifer, „ale máme něco společného: nejsme nikde zaměstnaní, jsme samostatně výdělečně činní.“
To, že si vlastní kancelář otevře třeba architektka, není nic výjimečného – a také novináři se v Německu často živí „na volné noze“. Jennifer (36) však takovým klasickým případem není. Sama sebe nazývá „samostatnou historičkou“. Místo toho, aby pracovala v muzeu nebo ve vědeckém ústavu, uchází se o zakázky od veřejných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu