Pravdivý příběh Karla Havlíčka

Dvanáctého listopadu 1851 je u soudu v Kutné Hoře živo. Vchod stráží kordon četníků, vstupu dovnitř se dožadují dva tisíce lidí. Dvojice mužů v uniformách stojí proti zvyklostem dokonce i v soudní síni. Vpředu sedí předseda soudu, po straně prokurátor, naproti dvanáctičlenná porota – kromě jedenácti Čechů i jeden Němec. Jsou to hlavně rolníci, ale je tu taky koželuh, mlynář, dva kupci, továrník. Všichni jsou tu proto, aby rozhodli o osudu dvou mužů: novináře Karla Havlíčka a jeho tiskaře Františka Procházky. První psal články a druhý je rozmnožil. Jejich témata znějí aktuálně i dnes: například Správa záležitostí obecných nebo Proč jsem občanem.

Líčení začalo už časně zrána a probíhá bouřlivě. Prokurátor dr. Czermak dnes přišel usvědčit Havlíčka (o toho tu jde především) z „pobuřování“ a „rušení veřejného pokoje“, za což mu hrozí až pět let těžkého žaláře. „Zlomyslně se pokusil vštípit jiným spoluobčanům nechuť ke způsobu vlády a státní správě, snažil se svést jiné k nepřátelství a nesnášenlivosti proti jednotlivým třídám občanstva,“ hřímá Czermak. Nemá to ale s Havlíčkem snadné. Tento velký kritik poměrů v monarchii, muž s pověstí nejzajímavějšího českého novináře, liberál, který ve svém politickém myšlení předstihl dobu, se ve slovních přestřelkách cítí jako ryba ve vodě. Přichází řeč na politické poměry, svobodu vyjadřování, práva a odpovědnost každého jedince. Tedy to, o čem umí Havlíček tak dobře psát ve svých článcích. Vzrušená disputace končí až po dvanácti hodinách…