0:00
0:00
Civilizace24. 11. 201523 minut

Český velikán Magor

Kdybychom Ivana Martina Jirouse neměli, museli bychom si ho vymyslet

Fotky vlasatého, ošuntělého Ivana Jirouse, které po jeho nečekané smrti dominovaly titulním stranám českých deníků, možná v leckom vzbuzují pochyby, zda tohle skutečně má být jedna z nejvýznamnějších postav české novodobé historie. Tady je příběh, který to vysvětluje.

Na koberci s Padrtou

↓ INZERCE

Píše se rok 1960 a v Humpolci na Vysočině žije šestnáctiletý obrýlený mladík, který se nápadně odlišuje od svého okolí. Oblečený v černých manšestrácích a roláku vyráží s psacím strojem v tašce za město do staré rozvaliny zvané Brancourov, kde kdysi stála jakási tvrz a ještě dříve prý pohanské pohřebiště a kde on nyní v tichu neúnavně přepisuje díla světových literárních klasiků. Třeba téměř celé dílo Kafky. Opisy v té době velmi těžko přístupné literatury pak rozdává známým. Na humpoleckém gymnáziu, kam dochází, má za sebou založení recesistického sdružení spolužáků Výbor pro pobuřování veřejnosti a po škole se také ví, že když do Humpolce zavítali z rozhlasu natočit něco o místní mládeži, Ivan Jirous jim do mikrofonu prohodil, že v Humpolci je „hrozná nuda a náměstí má tvar čtverce, takže se ani nedá chodit dokola“.

Psát o tom, jak zvládal školu, nemá moc smysl. Jirous tehdy všechny kolem sebe přesvědčuje, jak je ve svém intelektuálním vývoji napřed. „Velmi brzy upoutal mou pozornost svými neobyčejně nadprůměrnými znalostmi a zájmem,“ vzpomíná jeho gymnaziální učitelka češtiny Hana Komrsová. „Taky chtěl diskutovat, ověřovat si své názory, konfrontovat je s někým. V té chvíli…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc