Ondřej Liška: Zakládám novou tradici

„Já vlastně zakládám novou tradici, v české republice naprosto nevídanou – odstupující předseda nezaloží novou politickou stranu, nezačne do ní kopat, nýbrž zůstane loajálním a konstruktivním řádovým členem. Na tuto roli se velmi těším a do veřejného života budu vstupovat i nadále,“ říká nyní již bývalý předseda Strany zelených Ondřej Liška, jenž v pondělí odstoupil z funkce v reakci na to, že Strana zelených získala ve volbách do Evropského parlamentu 3,8 procenta.

Na otázku, zda to bylo intuitivní rozhodnutí, dodává: „Rozhodl jsem se sám. Ve chvíli, kdy jsem uviděl výsledek, tak mi bylo automaticky jasné, že tohle je logický krok. Proto byla v pondělí na předsednictví moje první věta, že rezignuji na funkci předsedy k 8. červnu a navrhl jsem, aby se měsíc po komunálních volbách konal volební sjezd."

Takže jste odstoupení neplánoval…
Neplánoval, odvodil jsem ho čistě od výsledku ve volbách. Samozřejmě, kdyby byl výsledek 4,9 procenta, tak to nebude tak dramatický důvod k odstoupení, ale výsledek 3,77 měl být lepší a určitě jsem se na něm podepsal i já – měl jsem dvojí odpovědnost nejen jako lídr kandidátky, ale i jako předseda. Proto si myslím, že je v tomhle třeba jít příkladem a ukázat, že k dobré politické kultuře patří i otevřít prostor, uvolnit místo a dát přednost dalším. Myslím, že je dnes v Zelených řada lidí, kteří mají zkušenosti, skvělou programovou výbavu a zkušenosti v komunální politice.

A jaký jste měl pocit poté, co jste rozhodnutí oznámil?
Snadný pocit to není. Strávil jsem dvanáct let u Zelených a víc než polovinu času ve vrcholných funkcích, proto cítím obrovskou odpovědnost za další směřování Zelených i poté, co o funkci přijdu. Budu ho pořád velmi bedlivě sledovat i spoluovlivňovat jako řadový člen strany. Neodcházím zhrzený ani otrávený; na další směřování Zelených hledím velmi optimisticky.

Neměl jste odstoupit dřív?
Neměl. Bylo mou povinností udělat po sněmovních volbách, v nichž jsme posílili, vše pro to, aby zelení dosáhli co nejlepšího výsledku v evropských volbách. Mohl jsem nasadit nestraníka, osobnost zvenčí, mohl jsem se vymlouvat, že Češi považují eurovolby za volby druhého řádu, takže případná porážka nebude tak zásadní…  Ale to odporuje mému přesvědčení. Evropské volby jsou pro mě volbami prvního řádu stejně jako sněmovní; jsem Evropan a zelení evropská strana. Byl jsem předseda a člověk dnes nejvíce spojený se zelenou značkou, proto jsem považoval za nutné osobně ukázat, že jsem připraven obhájit to před veřejností.

Neuspěl jsem dostatečně, i když v případě evropských voleb je pětiprocentní klausule zcela nesmyslná a kdyby neexistovala, získali by Piráti i my Zelení mandát. Ale nejsem člověkem výmluv. Dostal jsem od chvíle, kdy jsem to oznámil, mohutnou vlnu stovek a stovek zpráv, ať to vezmu zpět. Vážím si této podpory, ale neudělám to, protože v politice, jak ji chápu, já, se mají skládat účty nekompromisně.

Udělal jste někde chybu?
Nepochybně, kdo nic nedělá, nic nezkazí. A já jsem chyb udělal určitě spoustu. Jsem si například vědom toho, že se nám nepodařilo oslovit voliče, kteří nejsou typičtí příznivci zelených - a to jsou právě ti, kteří nám scházeli pro překročení pěti procent. Nedokázali jsme vysvětlit, že zelená politika je víc než jen ekologie, ale že zasahuje rovnoměrně do sociální, ekonomické oblasti a dalších, což je velký úkol pro všechny. Druhým úkolem je přesvědčit, že Zelení přinášejí praktická řešení, o což jsem se snažil, ale co se mi evidentně nepovedlo. Přeju, aby se tím, kteří přijedou po mně, dařilo lépe.

Máte teorii, proč se vám ony další voliče navíc přesvědčit nepodařilo?
Budu si to ještě pečlivě analyzovat, nicméně nám se podařil nárůst. Zisk v evropských volbách jsme zvýšili dost podstatně, asi o dvě procenta oproti období před pěti lety - i přes bídnou volební účast. Ono „nepřesvědčení“ je dáno i tím, že česká společnost není tak citlivá k tématům, která my považujeme za důležitá; a je to oboustranná cesta. V Německu byli Zelení před třiceti lety marginální stranou na okraji. A dnes máme v Německu společnost, která prakticky konsenzuálně vyznává energetický obrat, ústup z jádra a fosilních zdrojů. Myslím, že i Českou republiku čeká něco podobného. Bude to ještě trvat, ale čas Zelených nepochybně přijde.

Říkáte, že se vám povedlo narůst, a přesto odcházíte.
Myslím, že to není protimluv. Došel jsem k přesvědčení, že to nejlepší. Co jsem pro tuto chvíli mohl Zeleným dát ve funkci předsedy, jsem Zeleným dal; teď je potřeba otevřít prostor dalším a ukázat, že je z této funkce možné odejít konstruktivně a v týmovém duchu a že to přispěje k vyšší politické kultuře nejenom u Zelených. Já nikam neodcházím, neutíkám. A jsem hrdý na to, co jsem dokázal Zeleným vtisknout – dokázal jsem je sjednotit, dokázal jsem přispět k tomu, aby mezi sebou kultivovaně diskutovali a formulovali svoje programové cíle a také to, že je možné získávat omezenou, ale stabilní voličskou podporu bez populismu a manipulace veřejností.

Mluvíte o sjednocení, ale před časem došlo k poměrně velkému rozkolu s Martinem Bursíkem.
To nebyl žádný rozkol. To byl odchod zhrzeného předsedy, který neunesl vlastní ješitnost. Ty důvody nebyly vůbec programové, já to za žádný velký rozkol nepovažuji.  A s Martinem Bursíkem odešlo jen pár členů, navíc většinou už zcela neaktivních, takže to nepovažuji za něco závažného. Naopak, výsledky evropských voleb ukázaly, jak marné a bláhové bylo jeho rozhodnutí tříštit síly. Považuji tuhle epizodu za historii, která osud Zelených nijak zvlášť nezasáhla, byla spíš logickým vyústěním osobních ambicí. 

Tehdy se mluvilo i o posunování strany doleva. Tímto směrem by se podle některých hlasů měli Zelení vydat. Myslíte si, že je to cesta k voličům?
Posunout se doleva nebo doprava je slovník minulého století. Je to slovník, který mnoho neříká. Zelení pod mým vedením naopak ukázali, že nejsou pouze úzce ekologickou stranou, ale že máme i silná ekonomická a sociální témata počínaje sociálním bydlením, zelenou ekonomikou, máme velmi diferencovanou evropskou politiku. Strana zelených by neměla měnit svůj program – ten je naprosto správný. Dneska spíše potřebuje, aby bylo vidět ve spojení se zmíněnými tématy více zelených osobností, které je budou věrohodně hájit a zastupovat na veřejnosti.

Mířili jste tedy i na ty, kteří vás obvykle nevolí. Na koho především?
Na voliče, kteří se domnívají, že zelení jejich zájmy nezastupují, ale při bližším ohledání sdílejí stejné hodnoty i životní cíle jako my. Jsou to mladí lidé, kteří hledají víc než pirátskou vzpouru a opojení internetem, jsou to lidé v produktivním věku a zvláště rodiče, kteří hledají lepší kvalitu života pro sebe a své děti, kvalitní potraviny i bydlení.  Jsou to živnostníci a firmy, kteří stejně jako my vidí, že budoucnost je v místní produkci a spotřebě, lokální ekonomice a chtějí pro to průhledné podmínky pro podnikání. Jsou to senioři, kteří chápou, na čem v životě skutečně záleží. 

Je váš program známý skutečně veřejnosti, není v tom potíž?
Je, ale jen její určité části. Tedy nedostatečně. Navíc se o nás s oblibou šíří povrchní mýty a manipulace. Zelení nejsou brzdou rozvoje např. dálnic, pouze trváme na tom, aby se budovaly efektivně, bez korupce, v odpovídající míře a podle zákona. Třeba za chybu v podpoře fotovoltaiky nese odpovědnost především ČSSD, Fischerova vláda a kmotrovské struktury kolem ČEZ a ODS, zcela určitě nikoliv zelení. Je nepochybné, že musíme znásobit úsilí nejen při boření těchto mýtů, ale také úsilí, jak srozumitelně  voličům sdělovat naše cíle a konkrétní řešení.

Jaký má být nový předseda?
Konkrétní jméno vám neřeknu. První místopředsedkyně Jana Drápalová je pro mě téměř ideálním zosobněním toho, co by zelený politik, nebo politička měli být – má dlouhou a dobrou zkušenost ze zelené politiky z komunální sféry, je to člověk, který opakovaně získal mandát ve volbách, člověk, který dokáže hledat programový průnik a zároveň být důsledný a srozumitelný. To jsou hodnoty, které třeba pro mě Jana Drápalová zosobňuje, a chtěl bych, aby v budoucnu byl v čele Zelených někdo, kdo bude mít takové kvality jako ona. Čímž neříkám, že to musí byt nutně ona, schopných a připravených lidí je u zelených víc.