On-line rozhovor s MUDr. Marií Goldmannovou

MUDr. Marie Goldmannová

Lékařka (atestace - interna, rehabilitace, paliativní lékařství a léčba bolesti), která pracovala převážnou dobu jako internista a dále jako rehabilitační ambulantní lékař.

K problematice paliativní a hospicové lékařské péče se dostala po vlastní zkušenosti s život ohrožujícím onemocněním.

Od roku 2002 pracuje v domácím hospici Cesta domů, kde je vedoucí lékařkou.

Mezi její další zájmy patří mineralogie, horská turistika, barokní hudba a starší

ruská literarura.

:16Karel HorákVaší práce si nesmírně vážím a za všechny zúčastněné děkuji. Paní doktorko, chci se zeptat: pokud vážně nemocný člověk trpí velkými bolestmi a vy mu pomáháte od bolesti léky, nezmění /neotupí) to člověka natolik, že to přestává být on?14:03MUDr. Marie GoldmannováVelmi si vážím Vaší otázky. Máte pravdu, že se paliativec pohybuje mezi Scyllou a Charybdou. Vždy se ale snažím respektovat přání nemocného. Pokud mi řekne: bolest mne tak obtěžuje, že bych raději klimbal", řídím se jeho volbou.:30David KnapMusí to být strašné, vidět umírat třeba i maldé lidi, jak tyhle situace zvládáte Vy sama, jako člověk? Používáte sama na sobě některé psychoterapeutické techniky? Připouštíte možnost, že jsou lidé, kteří jsou pro eutanazii skutečně rozhodnuti při plném vědomí a zdravém rozumu?14:05MUDr. Marie GoldmannováMáte pravdu: smrt není nic hezkého, dobrého, ani si na ni jako příslušníci lidského rodu nemůžem „zvyknout“. Snad jedině žít s vědomím, že se to mne týká také. Samozřejmě, že i lidé s pevným základem jsou ohroženi selháním. Pomoc supervizora, psychologa či psychoterapeuta je důležitá. Pro mne také. Stejně jako opora v mé skvělé rodině. Myslím, že jsou lidé, kteří přes všechny pokroky paliativní medicíny se pro sebevraždu rozhodnou.:17Marek ŠvubZ velké části suplujete povinnosti (?) rodiny - jak moc s vámi příbuzní nemocných spolupracují, jak moc jim to umožňujete a jak velkou roli hraje spolupráce/nespolupráce příbuzných při rozhodování o přijetí do hospice?14:09MUDr. Marie GoldmannováHospicová péče se může odehrávat kdekoli: na specializovaném paliativním lůžku, v „kamenném“ hospici, a nejlépe (pacienty preferovaně) doma, v péči mobilního hospicového týmu. Ta poslední varianta je pro rodinu nemocného nejtěžší, přesto však se pro ni mnoho rodin rozhoduje. Potřebují však respekt, podporu, uklidnění a „zdravotnický servis“ po celých 24 hod…
Pokud rodina nemá síly, je lepší zvolit lůžkový hospic.:09Anna KletenskáDobrý den,
zajímalo by mne, zajímalo by mne, jak se na hospici dívají pojišťovny/stát. Po nedávných zkušenostech s příbuznými jsem totiž nabyla pocitu, že získat místo v hospicu nebo jakémkoliv nestátním zařízení je bohužel také o známostech. Chápu, že míst je málo ale naprostou většinu LDN považuji za hodně zvrácenou formu trestu za „dožití se“. Nerozumím tomu, proč je nestátních zařízení tohoto typ v Čechách pořád tak málo. Děkuji.A.K.14:12MUDr. Marie GoldmannováLůžkových hospiců je v ČR k současnému dni 13, dohromady se jedná zhruba o 210 lůžek pro republiku (pro Prahu nyní 26!), což je děsivě málo. Zatím jsou všechny hospice nestátní zdravotnická zařízení, ale s různým zřizovatelem (např. občanská sdružení, Charita, Diakonie, město,…). Smlouvy s pojišťovnami jsou bohužel nastaveny tak, že se z paušálu (tzv. „lůžkoden“) nepokryje ani polovina potřebné sumy! Např. hospic v Litoměřicích, kde jsem primářkou, dostává na pac. cca 1100 Kč, ale nezbytně by potřeboval 2300 Kč. Zbytky se shánějí způsobem nedůstojným: prosby o příspěvek měst, granty, dary od firem i soukromníků atd. A co se týče protekce: to se v hospici stát nesmí! Prosím Vás, pošlete stížnost k rukám Asociace poskytovatelů hospic.a paliativní péče, adresa viz web www.hospice.cz a tam zjednají nápravu.:08Standa GajerKdo vsechno, kdo predevsim a kdo vubec by se mel debaty o eutanazii ucastnit? A predevsim, na kom by mela byt zodpovednost za rozhodnuti?14:19MUDr. Marie GoldmannováPředevším by se nemělo stát, aby byl nešťastný, bolavý, utýraný a od blízkých opuštěný nemocný dotazován, zda by nechtěl eutanazii. V téhle situaci ji totiž budu chtít taky. Diskusi, zda eutanazii ano či ne, považuji za nebezpečnou. Precedens ve státech, kde nějakou formu usmrcení povolili, spočívá v plynulém nezadržitelném rozvolnění a překračování pravidel. Navíc se obávám zlaku zdravotních pojišťoven (kvalitní léčba bolesti u umírajících totiž není levná!), které už nyní mají ekonomické nástroje k manipulování s lékaři. Levný pacient = finančně zvýhodněný lékař!:25Tomáš RybaPaní doktorko, též se připojuji k obdivu a díkům zato, co děláte, čím se zabýváte. Chci se zeptat, jelikož vím, že vše je především o lidech, zda máte přísnější interní normy pro přijímání lidí pečujících o nemocné? Vždyť přeci i budoucí sestřičky na střední zdravotnocké škole se musí učit vztahu k pacientům - kde vidíte v této souvislosti problém Vy? Děkuji.14:23MUDr. Marie GoldmannováMáte pravdu, každý člověk může mít dar k určité práci: někdo s dětmi, jiný s mentálně postiženými, někto se starými. Jsou zdravotníci (a není jich málo!), kteří se smrti vlastně bojí. Proto každý kvalitní ředitel hospice klade důraz na pečlivé pohovory týkající se jednak kvalifikace odborné, jednak pohovory s psychologem, jenž je schopen posoudit osobnostní zralost a motivaci.:03Simona RybováTo já bych se Vás paní doktorko chtěla zeptat, jestli je třeba brát hospice a paliativní péči jako opozici eutanazie? Vždyť vpodstatě na obou stranách jde o umožnění umírajícímu důstojně odejít…14:27MUDr. Marie GoldmannováTeoreticky máte pravdu. Ani ve státě, kde je dost hospiců, skvělý přístup zdravotníků ke všem a navíc dokonalá znalost léčby příznaků, se nedá zabránit rozhodnutí jednotlivce ukončit svůj život. Také ho nijak neodsuzuji. Ale jak k tomu přijdou lékaři, aby je zákon nutil chovat se v rozporu s jejich posláním,celoživotním úsilím a u mnohých hlavně svědomím!? A jak by tento úkon proplácely zdravotní pojišťovny?:01MUDr. Jan Kříž, PhD.Dobrý den paní doktorko, máte mé uznání za to, že jste našla sílu a odvahu věnovat se tomuto medicínskému oboru. Jako internista jsem se se smrtí pacientů opakovaně potkal a vždycky to pro mě byla psychicky velmi náročná situace. Když přemýšlím o eventualitě legalizované euthanasie, napadjí mě jako jiné myšlenky o nedostatečné analgetické a jiné péči, ale také si říkám, kdo může po nás lékařích žádat zabití pacienta? Já si nedovědu představit, že bych něco takového udělal. Bohužel to nevím, ale komu chtějí obhájci euthanasie uložit zodpovědnost za provedení takového výkonu? A mají být také nějaké „doporučené postupy“, atd. Co si myslíte vy? Zdravím Vás a přeju všechno dobré, J. Kříž14:31MUDr. Marie GoldmannováMilý kolego, Vaše uvažování je totožné s mým. Tím by se medicína definitivně změnila z ars na úkonářství. A bavilo by mne, jakou atestaci by VZP u daného výkonu požadovala. Doporučuji ARO…? A jak by asi pojišťovny nastavily bodové ohodnocení. A souhlasím s Vámi v tom, že nás na fakultě moc nepřipravili na fakt, že často budeme mít nad pacientem holé ruce. Kdo z nás není smířen s vlastní smrtelností, má asi s umírajícími pacienty osobní problémy.:27Frantisek Dohnalpani doktorko, je situace, kdy by jste i vy pripustila souhlas s eutanazii?14:35MUDr. Marie GoldmannováKdyby mne nechali umírat v opuštěnosti, bolestech, poníženou a bez mých nejbližších, tak to nemohu vyloučit. Nemohu však kývnout na žádost o provedení eutanazie mému pacientovi: vždyť tím říkám, že jeho život už nemá žádnou cenu a není hoden žití! Navíc jsem jako lékař povinna umět řešit jeho bolesti.:00Vlaďka PechlováMnoho toho o hospicech a paliativní péči nevím a tak bych se chtěla zeptat, zda jde pouze o péči, tedy zajištění určitého komfortu, a nebo jde vlastně ještě i o snahu člověka léčit - ttu jeho nemoc, i když je definována jako nevyléčitelná?14:39MUDr. Marie GoldmannováVe vyspělém světě můžete potkat tolik hospiců různého typu, že byste jistě našla i zařízení vlastně bez lékařů, s důrazem na laickou péči a svépomoc v obci.Tam však ale rodinní lékaři mají větší pravomoce a autoritu; je běžné, že za svým pacientem jezdí i do hospice.
V naší republice se od začátku snažíme, aby hospicová, tj. paliativní medicína,byla na nejvyšší možné úrovni (dokonce z ní musí lékaři skládat atestaci). Proto i u nevyléčitelných chorob lze stav nemocného na dlouhou dobu velmi dobře stabilizovat, ba zlepšit. Navíc i člověk s nevyléčitelnou nemocí může utrpět například úraz a být kvůli němu operován s dobrým výsledkem. Hospice v ČR jsou dle standardů povinny zaměstnávat dost lékařů - odborníků v nepřetržitém režimu. Mnoho nemocných (průměrně 30%) ještě z hospiců odchází domů, aspoň na nějakou dobu.:27Radek KlasChtěl bych se Vás paní doktorko zeptat, jak je to v dnešní době se zakládáním hospiců, jak moc vychází stát či EU vstříct, či jak moc velké překažky jsou kladeny?
Kdo vlastně tyto domy zakládá a kdo je spravuje?
Můžu já se jako jedinec s dalšími lidmi pro věc zapálenými, k něčemu takovému rozhodnout a odhodlat? Děkuji.14:47MUDr. Marie GoldmannováVaše důležité a zásadní otázky vyžadují detailní odpověď. Nabízím webové stránky www.cestadomu.cz, tam najít odkaz na poradnu či diskusi, pak můžeme pokračovat.:13Ing. Martin HajnýDobrý den, paní doktorko, před několika lety jsem se stal svědkem smutného případu, kdy člověk v terminální fázi života NELIDSKY trpěl. Detaily jsem popsal i na BLOGu http://hajny.blog.respekt.cz/c/14056/Hle-clovek.html . Neumím říci, zda mohlo jít o selhání lékaře, špatnou komunikaci s okolím, či zda v tomto konkrétním případě opravdu nebylo možné zmírnit bolest tohoto trpícího člověka. I díky tomuto svědectví bych se Vás však rád zeptal, zda v dnešní době skutečně existují prostředky (léky), kterými mírnit bolest umírajících lidí (tj. snažit se o důstojnou kvalitu jejich života až do jeho konce) a zaroveň, zda jsou tyto prostředky dostupné alespoň lidem v prostředí tzv. Hospicové péče. Děkuji za vaši odpověď.14:48MUDr. Marie GoldmannováJe milíto, že jste zažil tak těžké umírání blízkého člověka. Ujišťuji Vás, že se medicíně daří zvládnout bolest do snesitelného stavu v 96 až 97% případů. A těm zbylým lze vždy nabídnout možnost tzv. terminální analgosedace, tedy jakési lehké narkózy, kdy pacient zbytek života prospí, ale život nezkrátíme. Analgetika jsou v ČR každému lékaři v zásadě dostupné.:59JaroslavVždy mi připadalo divné, že společnost asistuje při porodu, aby mohl nový člověk, který si to možná ani nepřeje, přijít na svět, svoji pomoc ale odmítá, když chce někdo ze světa dobrovolně odejít. Sebevrazi nenachází (pokud nejsou vážně nemocní) u společnosti pomocnou ruku. Nemělo by se v tom něco změnit?14:52MUDr. Marie GoldmannováMůj názor je od Vašeho odlišný. Mám zkušenosti, že volání po ukončení života je způsobeno selháním medicíny: neřešením bolestí, ponižováním, nerespektováním důstojnosti, opuštěním nemocného…:02Radim BártlPaní doktorko, jak moc spolupracujete s podobnými zařízeními v zahraničí? Je péče ve vašem hospici srovnatelná s tou zahraniční? Vyměňujete si vzájemně své zkušenosti? Je váš hospic dělen na nějaká oddělení?14:54MUDr. Marie GoldmannováVzory jsme přebrali „zvenka“, všichni jsme stážovali v zahraničí. Naprostá většina odborné literatury je zahraniční. Mnohé hospice u nás se už těm zahraničním v podstatě vyrovnají. Ovšem za cenu nesrovnatelně větší zátěže personálu. Mezinárodní konference sledujeme a často i navštěvujeme.:06Karel ŠikloBerete diskusi o eutanazii jako určitý úpadek společnosti, nebo jako určitý krok vývoje? Byť i jen jako mezistupeň?14:59MUDr. Marie GoldmannováAsi záleží na konkrétní společnosti, jak si s tím poradí. Současný stav v Evropě není příznivý pro staré, nemocné a umírající.:30V. K.Dobry den, chci se optat, jestli vedete diskuzi se zastanci eutanazie u jednoho stolu a nebo si pouze vymenujete nazory skze media? Neberte to prosim utocne, osobne jsem za tuto diskuzi velice rad. Dokumentujete napriklad nektere vypovedi, nebo „zkusenosti“ vasich pacientu? S podekovanim V. K.15:01MUDr. Marie GoldmannováDiskutujeme spolu často i „naživo“.:03Ivan MusilPřece když se někdo rozhodne, že už nemůže dál, tak by mu měla být dána možnost důstojného konce. Myslím tím, že především odborník znalý účinků léků může alespoň poradit jak, kdy a co. Přijde mi spíš hrozné, že pak musí použít třeba střelnou zbraň, nebo užije preparáty, jež mu přivodí další hrozná muka. Je bezpochyby ohromné co pro druhé děláte, ale je to pokus nasytit bochníkem chleba na celý týden dvanáct dětí. Ale abych se na něco i zeptal - pořádáte třeba i nějaké semináře, nebo přednášky i pro již hotové zdravotníky a zdravotnice?15:01MUDr. Marie GoldmannováPodívejte se prosím na naše stránky www.cestadomu.cz, tam jsou náměty seminářů.:03Nina ZekaMám blízkého člověka - babičku, které trpí bolestmi od rozpadajících se krčních obratlů a také v kolenou díky endoprotézám, mnohokrát jsem ji viděla plakat a už i dokonce přát si smrt, zkoušela jsem sehnat jí pomoc v centrech léčby bolesti, ale to nejbližší je poměrně dost vzdáleno a čekání na objednání také není nejkratší. Praktický lékař jí předepsal léky po nichž se jí točí hlava, z dalších má nevolnost… Skutečně lze paliativní péči dosáhnout toho, že člověk zažije třaba týden bez bolestí? A nebo je to o učení se žít s bolestí, jak jsem si vyhledala na internetu?15:02MUDr. Marie GoldmannováNajděte si www.cestadomu.cz, tam poradnu, odpoví Vám lékař konkrétně.:50Jaromír KopkaI můj dík patří Vám. Pořád je to vše o lidech a proto je třeba znát názory druhých a o věci diskutovat. Rozhodně však k věci. S eutanazií souvisí i možnost pacienta odmítnout další léčbu, jak se na toto díváte Vy paní doktorko?15:03MUDr. Marie GoldmannováPacient má právo rozhodnout! musí však mít dost pravdivých informací, vědět je včas, co mu přinesou a za jakou cenu; a pak může svobodně určit, které nepříjemné metody chce ještě podstoupit a kdy už chce jen být se svými blízkými, bez bolestí, v klidu a bez stressu.