S Jiřím Švarcem o sexuologickém posuzování v trestním řízení

Jiří Švarc

je znalec v oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, sexuologie a primář ochranného léčení Psychiatrické léčebny

v Praze-Bohnicích

. 

Jednoho dne v roce 1996 se v jisté školní třídě ve státě Georgia zhaslo, aby studenti mohli zhlédnout videoprojekci. Tehdy sedmnáctiletá Wendy Whitakerová seděla až úplně vzadu. Chlapec vedle ní navrhl, že by mu mohla poskytnout orální sex, protože ve tmě si toho nikdo nevšimne. Vyhověla mu. A tímhle jediným pubertálním úletem si zničila život.
Jejímu spolužákovi totiž chyběly tři týdny do šestnáctých narozenin. Tím se slečna Whitakerová stala kriminálnicí. Byla zatčena a obviněna z provozování „nepřirozených sexuálních praktik“, kterýžto termín bylo v Georgii tehdy možno vztáhnout i na orální sex. S právním zástupcem, kterého jí přidělili ex offo, se setkala poprvé pět minut před začátkem přelíčení. Řekl jí, že se má přiznat. Byla zmatená a dezorientovaná, a tak poslechla.
Odsoudili ji k pěti letům podmíněně. Jelikož si neuměla dostatečně pečlivě organizovat život, nesplnila všechny soudem stanovené podmínky – například pravidelné hlášení u probačního úředníka. Za vícero čistě technických prohřešků nakonec strávila přes jeden rok v okresním vězení, státní ženské věznici a tzv. boot campu, nápravném táboře pro mladistvé delikventy založeném na modelu vojenských výcvikových táborů. „Byla jsem tam s lidmi, co někoho zabili. To je šílené,“ říká. (Z článku v Respektu 38/09.)
Další souvisejícíčlánky.

(On-linerozhovorjehodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.) 

:15G. TothováMá pachatel sexuálně motivovaného trestného činu právo zvolit lékaře či konkrétní ústav, který vypracuje jeho diagnózu a posudek?11:08Jiři ŠvarcPtáte-li se na volbu znalce v trestním řízení, tak podle platného českého trestního práva je to takto složité:
Je-li zahájeno trestní stíhání proti pachateli sexuálně motivovaného trestného činu, orgány činné v trestním řízení přiberou znalce a kladou mu mj. otázku, zda je u pachatele přítomna sexuální deviace či jiná duševní porucha. To ve většině případů není, ale odpověď je nutná pro případné uložení ochranných opatření (což je ochranné léčení a od 1.1.2009 i zabezpečovací detence). K uložení ochranného opatření musejí orgány činné v trestním řízení (na základě znaleckého posudku, který pokládají za relevantní) shledat nebezpečnost pobytu na svobodě a sníženou příčetnost. Snížená příčetnost totiž umožňuje vedle trestu uložit i ochranné opatření - při nálezu sexuální deviace se nepředpokládá nepříčetnost. Znalecký posudek tedy zadají orgány činné v trestním řízení (zpravidla již policejní vyšetřovatel) podle § 105 a § 116 tr. řádu znalci psychiatrovi-sexuologovi. Mladistvého obviněného posuzují podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže 2 dětští psychiatři a od 1.1.2010 dětský psychiatr a dětský psycholog - jenže ani jeden z nich není obvykle i sexuolog, a tak je dle našich zákonů potřeba tří znalců!
Obvykle má každý vyšetřovatel (popř. soudce) okruh znalců, s nimiž spolupracuje. Obviněný (popř. obžalovaný) mu do výběru znalce nemůže zasahovat, leda si podat stížnost proti osobě znalce z důvodu jeho podjatosti nebo odborného zaměření.
Tzv. „velká novelizace“ trestního řádu v r. 2001 ale přinesla možnost tzv. privátního posudku, tj. posudku předloženého jednou stranou řízení. Za splnění určitých podmínek pak jde o důkaz stejný, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgány činnými v trestním řízení. Advokáti obviněných (obžalovaných) toho často využívají, ovšem obvykle ne v případě sexuálních deliktů, právě kvůli výše uvedené procesní složitosti, minimální pravděpodobnosti docílení nepříčetnosti, nemluvě o nedostatku sexuologů.
Střetne-li se policejní (soudní) posudek s „privátním“ posudkem, mají orgány činné v trestním řízení možnost „volného hodnocení důkazů“ a výslechů znalce dle § 108 tr. řádu, ale obvykle dojde na tzv. revizní posudek vypracovaný jiným znalcem dle § 109 tr. řádu nebo na ústavní posudek, který by měl být dle § 110 tr. řádu vyhrazen pro případy výjimečné, zvlášť obtížné, vyžadující zvláštního vědeckého posouzení. Pokud otázka směřovala k volbě lékaře či zdravotnického zařízení při ochranném léčení, pak zde svobodná volba garantovaná zákonem není, neboť ochranné léčení soud ukládá pachateli a nařizuje konkrétnímu zdravotnickému zařízení podle místa pobytu.:15E. WinklerováJe léčebna povinna oznámit nedobrovolnou hospitalizaci nezletilého podezřelého z užití drog jeho zákoným zástupcům, tedy rodičům, nebo jen soudu? A podle jakých nařízení a předpisů se volí soud, kterému je to oznámeno?11:08Jiři ŠvarcNejčastější důvod nedobrovolné hospitalizace je podle § 23 odst. 4 písm. b zákona o péči o zdraví lidu, že „osoba jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí“, což je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Na základě Listiny základních práv a svobod (čl. 8 odst. 6) to upravují hned dva české zákony: občanský soudní řád (§ 191a) a zákon o péči o zdraví lidu (§ 24).
Tyto zákony jsou však velmi nedostatečné a neřeší mj., kdo by měl udělit souhlas v případě hospitalizace nezletilého. Nezletilý? Zákonní zástupci? Všichni? Zákony uvádějí, že názor nezletilého má být zohledněn úměrně s věkem a stupněm vyspělosti. O tom se ale běžný psychiatr neodvažuje rozhodnout a jisté pak je jen to, že zdravotnické zařízení nepochybí v případě, že souhlas s hospitalizací (za splnění výše uvedených podmínek) nepožaduje po nikom a nahlásí ji soudu jako nedobrovolnou.
Zákonní zástupci mají právo na veškeré informace o nezletilém, nevím však o žádné oznamovací povinnosti zdravotnického zařízení vůči zákonným zástupcům. Výjimkou je povinnost záchytné stanice oznámit přijetí osoby mladší 18 let současně praktickému lékaři, zákonnému zástupci a orgánu sociálně právní ochrany dětí podle zákona č. 379/2005 Sb.
Přesto se v naší léčebně (a předpokládám, že i v jiných zdravotnických zařízeních) snažíme neprodleně informovat zákonné zástupce o hospitalizaci i ukončení hospitalizace (např. útěkem).
Rozsáhlé oznamovací povinnosti má zdravotnické zařízení např. vůči obecnímu úřadu podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Nedobrovolnou hospitalizací nezletilého může být i jeho ochranné léčení nebo hospitalizace v rámci ochranné výchovy nebo ústavní výchovy - vše výše uvedené nařizuje soud a je pak zbytečné vyžadovat po nezletilém či jeho zákonných zástupcích souhlas.:15Karel SvěcenýDobrý den, jak si naše právo stojí v provnání s americkou praxí, jak ji popisuje výše citovaný článek? Zní to šíleně, že bychom měli trestat někoho za pubertální chování. Chápu, že hranice existují vždy a žeden poté přestává být trestné to, co bylo trestné včera, ale odkud se bere snaha házet sexuální pestupky do jednoho pytle s např. dětmi, kteří nekoho zavraždí?11:09Jiři ŠvarcV anglicky mluvících zemích a v západní Evropě jsou programy pro sexuální delikventy, žádná léčba deviantů.
Některé Středoevropské země rozlišují sexuální delikt od sexuální deviace a deviace léčí jinak než ostatní sexuální delikventy.
Česká sexuologie je unikátní svým ústavním léčením sexuálních deviací (na Slovensku jsou bohužel na úbytě). Devianti jsou léčeni v 6 specializovaných ústavních pracovištích (H. Beřkovice, Praha-Bohnice, Havl. Brod, Opava, Dobřany, Brno), ve výkonu trestu zejm. ve speciálním oddělení Věznice Kuřim a po propuštění z ústavního ochranného léčení v síti sexuologických ambulancí. Ústavní sexuologická léčba je dlouhodobá, režimová, užívající kombinaci biologických a psychoterapeutických metod, zaměřená na biologický útlum, sebepoznání, snažíme se vyvolat pocity viny a studu, změnit typické kognitivní dystorze. Tyto jsou charakterizovány např. takovýmito typickými výroky našich pacientů: „Mám nárok na sexuální uspokojení… Já jsem šéfem ve své rodině… Mám nárok na sex s dětmi, pokud to ženu nebaví… Svět je nebezpečný… Musel jsem jí udělit lekci… Sám jsem byl zneužíván… Byl jsem pod vlivem, takže za nic nemůžu… Spala, tak si ani neuvědomovala, co dělám… Nešlo o skutečný sex, jen jsme se trošku mazlili… Ženy jsou nepoznatelné… Ženy a děti jsou sexuální objekty… Ženě se bude sex líbit, i když je vynucený… Mužův sexuální pud je neovladatelný… Pokud dívka jde někam s mužem, je pak je její chyba, že si partner vynutil styk… Mám nárok na sexuální uspokojení…“
Celkovým cílem je biologický útlum, získání náhledu na sexuální deviaci a vytvoření sexuální a sociální adaptace.
Jsou snahy o začlenění ČR do „průměru“ např. pokusem o zákaz terapeutických kastrací (údajně jde o nesvobodné rozhodnutí), pokusem o zákaz skupinové terapie (údajně jde o porušení práva na soukromí). V r. 2007 zákonodárci uzákonili trestnosti pouhého držení dětské pornografie, byť jen kreslené (údajně jde o světový standard, neb za každou dětskou pornografií je zneužité dítě). Tím se mj. zúžila možnost adaptace pedofilů, diagnostiky pedofilů (při falografickém vyšetření bylo potřeba promítání dětských sexuálně explicitních materiálů), nehledě k obrovské zneužitelnosti tohoto paragrafu (dítě je osoba mladší 18 let!). Americký právní systém na rozdíl od našeho nerozlišuje společensky nebezpečné protiprávní jednání od společensky přijatelného (byť protiprávního) jednání, nerozlišuje delikventy od deviantů, neléčí deviace, navíc popsaný systém zveřejnění sexuálních delikventů je prokazatelně neúčinný ve snižování recidivy. V příkladech dále nebyly zmíněny příběhy mužů falešně obviněných ze sexuálního zneužívání. Stejně jako u nás jde o vyřizování účtů rozvádějících se manželů, v USA navíc nemají promlčecí lhůty a časté jsou „terapeutické“ směry svalující veškeré psychické problémy na údajné zneužívání v dětstsví, což vytváří tzv. syndrom falešné paměti a vede falešným obviněním i po mnoha letech… Na americkém právním systému je mi naopak sympatické, že tak „nepřehumanizovali“ lidská práva obviněných a odsouzených jako my v Evropě. A především v USA nemají princip souhrnného trestu. Opuštění tohoto principu je podle mne recept na respektovanou justici. U nás je totiž jedno, zda pachatel znásilnil jednu ženu nebo např. třeba dvacet žen. Takový pachatel je v prvním odstavci § 241 tr. zákona pořád v sazbě 2 roky až 8 let odnětí svobody. (K mému překvapení podle nového trestního zákoníku účinného od 1.1.2010 je trestní sazba za znásilnění v prvním odstavci snížena na 6 měsíců až 5 let!) V USA by takový pachatel mohl dostat třeba 20 x 20 let odnětí svobody. Zajímavá otázka je, odkud se v lidech bere odpor k sexuálním deliktům. Ano, ten je zjevně větší než odpor k hospodářským či násilným deliktům. V článku je to vysvětleno populismem politiků a  extrémismem. Jako psychiatr bych ještě dodal lidskou mocenskou potřebu vnějšího nepřítele: bez nepřítele by člověk musel za své chyby obviňovat sám sebe, zatímco boj proti deviantům může kompenzovat vlastní pocity viny (typicky ve vězení). Známý mechanismus projekce způsobuje, že lidé těm „strašným deviantům“ připisují své vlastní negativní vlastnosti. Ne každý miluje své bližní tak, jak deklaruje.:35M. MalsikDobry den. Pane Svarci, existuje i u nas v CR registr sexualnich delikventu mladsich patnacti let byt i nepristupny verejnosti?11:09Jiři ŠvarcV ČR neexistuje oficiální registr sexuálních delikventů. Natož mladších 15 let. Odhaduji počet nových sexuálních delikventů mladších 15 v ČR ročně jako jednociferné číslo.
Statistiky ministerstva spravedlnosti o trestných činech jsou anonymní. Ani neanonymního rejstříku trestů neodlišíme sexuální delikty. Jasně že všechna znásilnění a pohlavní zneužívání a třeba soulož mezi příbuznými jsou sexuální delikty. Další sexuální delikty se ale skrývají za trestnými činy kvalifikovanými jako vražda, ublížení na zdraví, výtržnictví, poškozování cizích práv, omezování osobní svobody, loupež, týrání svěřené osoby, vydírání, vyhrožování, útisk, opilství, šíření pornografie (dříve ohrožování mravnosti), přechovávání dětské pornografie, zneužití dítěte k výrobě pornografie násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, kuplířství, svádění k pohlavnímu styku, týrání zvířat, hanobení lidských ostatků…
Teoreticky by bylo možné za spolupráce všech soudů sestavit seznam jedinců, jimž bylo uloženo ochranné léčení sexuologické.:24O. S.Jak je odborně klasifikováno to, když je nezletilec (ve věku 16 let) přitahován osobou mladší (14 let)? Může to být posuzováno jako pedofilie?11:11Jiři ŠvarcKdepak. Pedofilie je sexuální deviace (nikoli delikt), tedy medicínská diagnóza, která se nezmění, ani když se v trestním zákonu posune věková hranice. Čistě formálně je jedním z diagnostických kritérií pedofilie to, že jedinci je nejméně 16 let a je alespoň o 5 let starší než dítě. Klasická pedofilie je sexuální preference prepubertálních dětí. Vzácnější podmnožiny pedofilie jsou hebefilie (erotická fascinace dívkami časně pubertálního věku, tedy s částečně vyvinutými pohlavními znaky) a efebofilie (erotická fascinace jinochy). Dospělý muž je biologicky zcela přirozeně sexuálně přitahován ženami s vyvinutými pohlavnímu znaky bez ohledu na to, zda dovršily věk k legálnímu sexu (který je v různých zeních rozdílný).
Pokud se dospělý muž dopustí sexuálních aktivit s biologicky vyspělou osobou pod touto hranicí, nejde o sexuální deviaci, ale např. o nezdrženlivost. Rozlišujme medicínu a právo. Z právního hlediska je v ČR sexuální zneužití osoby mladší 15 let (nebo osoby svěřené do dozoru) trestný čin (tedy sexuální delikt).:12R. H. +Liší se hodně seznam „nepřirozených sexuálních praktik“ v EU a USA? Podléhá tento seznam „trendům“ doby? Jsou i některé lidské představy zahrnuty do této kategorie?11:38Jiři ŠvarcAno, liší, neboť v angloamerickém právu jsou stále platné některé prastaré nepoužívané zákony.
Vše má svůj vývoj a podléhá trendům, právo i medicína. Např. u nás byl trestný homosexuální styk mezi dospělými ještě někdy koncem 60. letech 20 století, homosexuální styk s osobou mladší 18 let byl trestný do konce 80. let.
A z klasifikace nemocí homosexualita zmizela v 80. letech. Do té doby byla sexuální deviací. Lidské představy svědčí o sexuální preferenci. Ale nemusejí se promítnout do chování… a nemohou být trestné.:21Miroslava N.Mohou o nedobrovolnou hospitalizaci zažádat sami rodiče dítěte? Může o hospitalizaci požádat sám nezletilý? Jak účinná je taková hospitalizace? Kdo přesně rozhodne o ukončení hospitalizace?11:45Jiři ŠvarcSamozřejmě o hospitalizaci dítětě mohou zažádat rodiče, sám nezletilý, i kdokoli jiný…
Je-li pacient k dispozici, lékař jej vyšetří a doporučí nebo nedoporučí hospitalizaci. Stejně tak lékař by měl hospitalizaci ukončit. Může ji ukončit ale i rodič reverzem, dítě útěkem… Pokud se ptáte na účinnost nedobrovolné hospitalizace při léčbě návykových nemocí, tak ta je skutečně ještě menší, než když když se pacient léčit chce a spolupracuje. Na druhé straně nedobrovolná léčba psychotických onemocnění je stejně účinná jako léčba dobrovolná, resp. dokonce účinnější, neboť pokles psychopatologie je vyšší.:27Petr N.Pane Švarci, ubírá se podle vás debata o hranici věku trestní odpovědnosti správným směrem? Zajímalo by mne, jestliže bude mladistvý potrestán v době, kdy bude odpovědný již od svých 14 let a později by třeba byla tato hranice vrácena na 15 let, bude moci žádat nápravu například v podobě vymazání záznamů o jeho potrestání?11:26Jiři ŠvarcDebata o věku trestní odpovědnosti se podle mne ubírá správným směrem - tedy ke snížení aspoň na 14 let.
Už kolem 12–13 roku i podprůměrně inteligentní dítě ví, že veškerá trestná činnost je protiprávní a je schopno ovládat své chování.
Trestní zákoník účinný od 1.1.2010 počítal se 14 lety, ale jako úlitba levici za přijetí nového kodexu došlo k návratu na 15 let. Takže vámi popsaná situace nenastane. Kdyby teoreticky taková situace nastala, tak platí, že pokud se mění zákon, přihlíží se k zákonu platnému (účinnému) v době činu, pokud nový zákon není výhodnější pro pachatele… Po nabytí právní moci rozsudku už se ale ke změně zákona nepřihlíží. „Vymazání záznamů o potrestání“, na které se práte, v našem zákonu existuje, ale až po určité době nezúhonného života. Nemohu souhlasit s formulací tazatele, že „vymazání záznamů o potrestání“ po změně zákona by bylo „nápravou“. Nesprávně byla nedávná snaha o snížení trestní odpovědnosti v médiích zcela neprávem spojována se snížením věkové hranice pro pohlavní zneužití (ta byla označována jako „věk povoleného sexu“). Je přehledné, když obě věkové hranice jsou shodné, nicméně vůbec to není nutné. Např. na Slovensku se snížila trestní odpovědnost na 14 let a pro pohlavní zneužití zůstává hranice 15 let.
Po snížení tr. odpovědnosti na 14 let mohou reálně nastat jiné situace, než uvádí tazatel: Např. spolu budou souložit dva čtrnáctiletí a ocitnou se před soudem a budou trestně odpovědní. Na to odpovídám „No a?“ Takové „děti“ by se ocitly před soudem i podle současného zákona o soudnictví mládeže, ale nehrozil by jim trest (jen ústavní výchova). Ani po snížení trestní odpovědnosti na 14 let by jim prakticky nehrozil trest, neboť podle ZSM je plná trestní odpovědnost až od 18 let, „trestnost činu spáchaného mladistvým zaniká, jestliže mladiství po spáchání tr. činu projevil upřímnou lítost a snahu po nápravě“. Věkové hranice trestní odpovědnosti v Evropě obvykle 14 let (Německo, Rakousko, Slovensko, Itálie, Maďarsko, Slovinsko, Rumunsko, Irsko, v případě vraždy Rusko, Ukrajina). V některých zemích ještě nižší, např. v Anglii 10 let (původně 7 let), v Nizozemsku 12 let, ve Francii 13 let. Málokde v Evropě je trestní odpovědnost 15 let (Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Polsko, Island). V Lucembursku je 17 let a v ČR 15 let, ale plná odpovědnost je u nás až od 18 let! Nehledě k tomu, že jsem přesvědčen, že i snížení věku povoleného sexu by více prospělo než uškodilo, neboť by zabránilo takovým případům, jaké jsou popsány v článku.:45MagdaJe to praxe i u nás, že by se člověk potrestaný za „nepovolený sex“ s nezletilou osobou dostal do vězení mezi vrahy?11:53Jiři ŠvarcV Evropě k případům popsaným v článku nedochází. Výkon trestu není to, co soudce použije, dopustí-li se 16 letý bezúhonný hoch sexuálních kontaktů se sebou milovanou 14-ti letou dívkou…
A pachatelé skutečného sexuálního zneužívání jsou obvykle odsouzeni do věznice ostrahou, tatímco vrazi do věznice se zvýšenou ostrahou, takže spolu nepřijdou do „styku“.
Navíc Vězeňská služba ČR bedlivě střeží pachatele pedofilních deliktů ve zvláštních programech, aby jim nebylo ublíženo z důvodů popsaných v odpovědi p. Svěcenému.
Naši pedofilní pacienti po výkonu trestu si v poslední době pochvalují, že se tam již cítili docela bezpečně.:51B. ErnestováJak by bylo postupováno tady v Čechách v podobném případě jaký je zmíněn u anotace rozhovoru? Musela by ona dívka podstoupit léčení v psych. léčebně nebo ambulantně? I když by vlastně bylo nad slunce jasné, že nebylo jejím úmyslem porušit zákon a nejednalo by se o nepřirozené sexuální praktiky?12:06Jiři ŠvarcV Čechách by sedmáctiletá Wendy s chlapcem dostali poznámku od učitelky. Pokud ale chlapec byl ve věku pod 15 let (to příběh v anotaci neuvádí) a učitelka by to oznámila, Wendy by byla opakovaně vyslýchána, stejně tak mnozí kolem ní, shromažďovaly by se zprávy o jejím dosavadním chování; pravděpodobně by byla vyšetřována psychiatrem-sexuologem, který by neshledal žádnou poruchu ani sexuální deviaci (takže žádné léčení by se nekonalo), nakonec by asi skončila u soudu s obžalobou pro pohlavní zneužití, ale při bezúhonnosti, nezletilosti, spolupráci a lítosti (polehčující okolnosti) by jistě nebyl použit nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody…
Pokud by u případu byl nějaký „osvícený“ státní zástupce, mohl by nechat psychiatricky zkoumat chlapce a zjistit, že u něj nedošlo k žádné újmě, tudíž čin nebyl společensky nebezpečný a tím pádem nebyl trestným činem… V tom případě by se mohlo stáhání zastavit.
Proto jsem pro snížení nejet tr. odpovědnosti, ale povolehého sexu na 14 let, aby docházelo k menšímu množství takových případů.:04Richard F.Mohou být sexuální preference u mužů nějak výrazně ovlivněny věkem? Může se u muže postupem času objevit fascinace nezletilými dívkami i když v minulosti toto na sobě nikdy nepozoroval?12:15Jiři ŠvarcSoučasná sexuologie pokládá sexuální preferenci za stálý, celoživotní program, spuštěný u muže v pubertě produkcí testosteronu a vyhasínající při úbytku testosternu v seniu. Sexuální motivační systém a chování dozrává a vyvíjí se, ale ke změně preference nedochází. Často nastává něco podobného u mužů, kteří onemocní demencí, zde jsou ale odbržděny jejich zábrany, jde o změnu sexuálního chování, nikoli preference.:54V. ŠteflDobrý den. Pane Švarci, jak je to v současnosti s léčbou homosexuality? Existuje ještě něco takového v ČR? Věnují se tomu někteří sexuologové? A jak je to s těmi, co byli za bývalého režimu za svou homosexualitu perzekuováni a třeba i nedobrovolně hospitalizováni? Děkuji za odpověď.12:32Jiři ŠvarcSe sexuální orientací to bude analogické jako se sexuální preferencí - viz předchozí otázka.
Náboženství sem ale snáší víc potíží než užitku. Přestože homosexualitu nelze změnit a dnes by na ní nemuselo být nic špatného, máme tu náboženství, které jasně říká, že homosexuální styk je hřích. Proto snaha některých věřících terapeutů o „léčbu“. V USA je to častý jev, mám např. americkou učebnici Léčby homosexuality z r. 1990. Ve skutečnosti nejde o žádnou léčbu, ale o náboženskou konverzi, výsledek není změna sex. orientace, ale celibát. Konce jsou velmi smutné… Stejně jako manželství homosexuálů. Pozor na takové „terapeuty“. A jak je to s těmi, co byli za bývalého režimu za svou homosexualitu perzekuováni? Nevím, to není moje parketa, vím jen, že jsme v přístupu k homosexualitě nejliberálnější zemí - homosexuály mají lidé rádi pro jejich „ženské“ povahové vlastnosti. Když MUDr. Baudiš a MUDr. Bašný studovali zneužívání psychiatrických hospitalizací minulým režimem, nezjistili prakticky žádný případ. Šlo o doporučení KSČ, která nebyla realizována. Oni ti tři nedobrovolně hospitalizovaní chartisté mohli být skutečně nesnesitelní psychopati… A homosexuálům (a nejen jim) se hodně pomáhalo před vojnou, nešlo zde o perzekuci.:28Sofie M.Jsou děti z neúplných rodin (pouze matka nebo otec) k sexuálně motivovaným trestným činům náchylnější?
Jak se díváte na školy, kde jsou chlapci a děvčaty odděleni (výuka probíhá zvlášť/církevní školy nebo školy pro tzv. high society)?
Může negativně ovlivnit nezletilého chlapce, když je ve třídě na učiličti jen mezi samými děvčaty?12:46Jiři ŠvarcNe, ne, ne.
Jako lékař, který prošel výukou biologie a psychiatrickou praxí, jsem přesvědčen, že kolem 95 procent naší osobnosti, naší inteligence a  našich talentů je vrozených (většinou zděděných, kromě sexuální preference a asi i orientace, která se utváří během vývoje plodu) a zbylých 5 procent je třeba rozvinout výchovou a výukou a vyzráním…
Já vím, že to nechtějí slyšet psychologové a pedagogové, tak jim to neříkejte, jinak by asi nemohli dělat, co dělají… Takže děti asociálů jsou náchylní k asociálnímu chování včetně k sexuálně motivovaných trestných činů, nikoli děti u neúplných rodin. (Těch je přece v naší společnosti polovina.) Problém není v oddělení chlapců a děvčat - ale problém může být v té šlole, resp. už ve výběru té školy… A že by nás děvčata negativně ovlivňovala? Ne, ne, tak to asi nebude. Většina našich zdravotních bratrů byla ve třídě mezi samými děvčaty - a přežili to ;-)