Politicky se invaze Sovětům nepovedla, ale přesvědčili velkou část lidí, že bratrská pomoc byla nezbytná

Od „bratrské pomoci“ zemí komunistického bloku Československu uplyne 21. srpna 55 let. Invaze přitom nebyla jen vojenskou operací, ale také pokusem ovládnout myšlení zdejšího obyvatelstva, změnit názory lidí a znovu jim vnutit autoritářský sovětský model. Jaké strategie k tomu okupanti používali? Zeptali jsme se historičky Marie Černé z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, která se zaměřuje na souvislosti kolem přítomnosti sovětské armády v Československu.

Okupačním vojskům jejich propagandistická strategie zřejmě nevyšla. Podobně jako se jim nepodařilo ustavit „revoluční“ dělnicko-rolnickou vládu, nepovedlo se jim ani ovládnout československé sdělovací prostředky. Bylo to selhání?

Záleží, v jakém časovém horizontu uvažujete. Pokud mluvíte o srpnu, září 1968, tak se jim to opravdu nepodařilo, stejně jako jim nevyšel zamýšlený politický převrat. Sami říkali, že vojenská invaze se sice zdařila, propagandisticky a politicky to ale úspěch nebyl. Když se ale na celý proces ovládnutí země podíváte z dlouhodobějšího hlediska, je to jinak. Zhruba od září 1969 se na oficiální úrovni úplně převrací interpretace toho, co příchod vojsk znamenal, proč k němu došlo, co vlastně bylo pražské jaro, kdo je a kdo není kolaborant. Sovětská strana dlouhodobě prosazovala tezi, že obrodný proces představoval pokus o kontrarevoluci a vojenská intervence byla nezbytnou pomocí. V srpnu 1968 se to jevilo jako absurdní a většina společností se proti takové interpretaci vzepřela. V nenásilném protestu měla podporu i oficiálních struktur. O rok později už byla situace úplně jiná, takže v tomto smyslu propagační a politické působení okupantů uspělo.