Vládní většina ukázala, že už neskrývá svůj úmysl podmanit si Českou televizi

Minulý týden se konala volba zbývajících členů Rady České televize, čímž se kontrolní orgán veřejnoprávní stanice stal opět kompletní. O místa radních se ucházelo  šest kandidátů, nakonec poslanci zvolili ekonomku Hanu Lipovskou, moderátora Lubomíra Veselého a šachistu a novináře Pavla Matochu. Všichni jsou kritiky současného vedení ČT, a opozice jejich volbu označila dokonce za “začátek konce nezávislosti České televize”. Část senátorů vedená Davidem Smoljakem (STAN) se už nějakou dobu snaží o změnu zákona s tím, aby se na volbě mediálních rad mohla podílet i horní komora. Nicméně hnutí ANO podle senátorů nemá zájem. “Nemůžeme předpovídat stoprocentně, co se teď bude v radě dít. Ale je neoddiskutovatelný fakt, že se většina v Poslanecké sněmovně i přes řadu upozornění na zjevnou nekompetenci nebo kolizi se zákonem rozhodla do Rady ČT vyslat kandidáty, u kterých byla největší pochybnost o jejich politické nezávislosti. Vládní většina tak dala jasně najevo, že svůj úmysl podmanit si Českou televizi už nebude dál skrývat,” říká  Smoljak.

Jak tedy hodnotíte volbu radních České televize, která proběhla minulý týden?

Dopadlo to tak, jak jsem se obával - a jak jsem zároveň doufal, že tak daleko to nedojde. Hlasovací koalice ANO a dalších spřízněných stran vybrala nejvýraznější odpůrce principů veřejné služby, nejhlasitější kritiky České televize a hlasatele nejkonzervativnějších názorů. Za mě je asi nejhorší zpráva, že poslanci byli schopní zvolit kandidáty, kteří princip veřejné služby zásadně odmítají, nebo zpochybňují jeho smysl.

Z čeho tento svůj pohled vyvozujete?

Například Hana Lipovská už dopředu avizovala, že nechápe smysl média veřejné služby a že bychom se bez České televize klidně obešli, protože by stejnou službu mohly poskytovat komerční stanice. Už jen z tohoto titulu byla její volba naprosto absurdní. Co bude v dozorčím orgánu nějaké instituce dělat člověk, který smysl dané instituce zpochybňuje? Náplní práce radního přitom je kontrola, zda Česká televize dodržuje a plní veřejnoprávní službu danou zákonem. Za takových konstelací tam nemohla být poslanci navolena s dobrými úmysly.

Druhý čerstvý radní Lubomír Veselý ale po volbě médiím včetně Respektu řekl, že se České televizi mstít nejde a že třeba její investigativci jsou zárukou objektivní novinařiny. Vy mu nevěříte?

Je těžké najednou věřit člověku poté, který předtím říkal úplný opak. Jak mohu tedy vědět, že si to do zítra znovu nerozmyslí? Navíc je jeho praxe po celou dobu protikladem toho, jak by měl kriticky smýšlející novinář pracovat. Vždy vystupoval spíše jako ten, kdo vrcholným politikům hlavně ochotně nahrává na jejich oblíbené hlášky. A to také není princip veřejné služby. Ale pokud slibuje, že teď bude chránit Českou televizi, tak si na to schválně počkejme.

Opozice po volbě tří nových radních mluvila o ohrožení nezávislosti České televize. Máte stejný pocit?

Ano. Všichni tři kandidáti, kteří uspěli, mají velice blízko k postojům i osobě Václava Klause mladšího. Zákon o České televizi přitom mluví o tom, že v Radě ČT by měly být reprezentovány různé kulturní a společenské proudy. Zde jsme svědky toho, že Poslanecká sněmovna zvolila z naprosto stejného názorového proudu, který je blízký politickému stylu myšlení, jako zastává třeba hnutí Trikolóra nebo SPD. Není divu, že Tomio Okamura reagoval na tyto výsledky na sociálních sítích oslavným zvoláním: „Volba se povedla přesně podle mých představ! 100% zásah!“

Takže vytýkáte Poslanecké sněmovně, že zvolila tři kandidáty, kteří smýšlejí podobně, a že nebyla uzavřena dohoda s opozicí, aby byly zastoupeny i jiné názorové skupiny? To nicméně porušení zákona neznamená, to je spíše problém domluvy uvnitř dolní komory.

Nevyčítám jim, že neudělali dohodu. Nicméně jak už jsme řekl: místo aby zvolili představitele různých proudů, zvolili představitele velmi podobně smýšlející o fungování a činnosti České televize.

Je nutné říct, že volba byla tajná. Ale je velmi pravděpodobné, že větší část hnutí ANO, která má 78 poslanců a bez jejichž hlasů je těžké cokoliv v sněmovně rozhodnout, pro nové radní hlasovala. Jak si to vysvětlujete, že hnutí ANO - jak tvrdí opozice - dosazuje do kontrolní rady osoby, které jsou velmi kritické vůči České televizi?

Bylo to už názorně vidět v e-mailu předsedy volebního výboru Stanislava Berkovce z hnutí ANO, který spolustraníkům rozeslal popis všech kandidátů a hlavní kritérium hodnocení bylo, jak se staví k hnutí ANO - tedy jestli mu fandí nebo ne, a jaký mají vztah k současnému vedení ČT. To jen potvrdilo, že ANO veřejná služba vůbec nezajímá. Chtěli jednoznačně posílit svůj vliv na Českou televizi a vytvořit tlak, aby k politikům u moci nepřistupovala kriticky a odvážně. Už dříve jsme slyšeli od předsedy vlády Andreje Babiše či jeho spolupracovníků, co si o České televizi myslí: že jsou zkorumpovaní nebo že dělají kampaň proti jeho osobě.

Nicméně musí tato volba znamenat, že zvolení radní budou automaticky rozhodovat dle zájmů Andreje Babiše či hnutí ANO? 

Nemůžeme předpovídat stoprocentně, co se teď bude v radě dít. Ale je prostě neoddiskutovatelný fakt, že se většina v Poslanecké sněmovně i přes řadu upozornění na zjevnou nekompetenci nebo kolizi se zákonem rozhodla do Rady ČT vyslat kandidáty, u kterých byla největší pochybnost o jejich politické nezávislosti. Vládní většina tak dala jasně najevo, že svůj úmysl podmanit si Českou televizi už nebude dál skrývat. A neskrývají ho ani zvolení kandidáti. Oznámení Hany Lipovské, že si k řešení otázek kolem ČT přizve Janu Bobošíkovou, tenhle symbol nedařeného pokusu o normalizaci z období televizní krize konce roku 2000, to už není ani coming out, to je otevřené vyhlášení války. Nebo svatého tažení proti nezávislosti médií veřejné služby, chcete-li.

Vy už nějakou dobu mluvíte o změně způsobu volby mediálních rad, jste také členem stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Co byl prvotní impuls?

Do Senátu jsem už přišel s tím, že jsem si nezávislost médií stanovil jako své hlavní politické téma. A těsně předtím, než jsem kandidoval do Senátu, organizoval jsem petici na obranu médií veřejné služby, pro kterou se mi podařilo sehnat více než šestnáct tisíc podpisů. V důsledku projednání petice jsem pak v senátní komisi navrhl, abychom zahájili jednání o změně zákona o České televizi a především o změně způsobu volby mediálních rad. Se zástupci sněmovního volebního výboru, který má média veřejné služby na starosti, jsme už loni zahájili debatu, jak by se příslušná legislativa mohla změnit. Podle nás volba nefunguje v souladu s tím, co zamýšlel zákonodárce.

A co zamýšlel podle vás?

V zákoně je popsáno, že kandidáty navrhují občanské a profesní instituce a z nich poté poslanci radní volí. Průběh je v praxi úplně opačný. Politici si nejdříve vytipují osobnosti, které se jim líbí, a pak pro ně hledají nějaký spolek či organizaci, která je formálně navrhne. A když se podíváte, že nominace významných institucí, jako je Akademie věd, jsou ignorovány, protože se upřednostňují nominace okrajových či naprosto neznámých spolků, také to zrovna nebudí důvěru.

Jak jednání s poslanci dopadlo?

Navrhli jsme jim několik způsobů řešení. Jednoduchou variantu, že by se právo volit rozdělilo mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, což dává logiku už jen proto, že zákon vznikal ve chvíli, kdy existovala jen Sněmovna. Nyní máme dvoukomorový parlament, takže bylo by férové, aby se na volbě rad podílely obě jeho části. Poté jsme navrhli několik dalších variant - například aby jedna komora navrhovala a druhá schvalovala.

Co na to poslanci?

Ze začátku jsme se setkali s poměrně otevřenou a pozitivní reakcí poslanců včetně vládního hnutí ANO. Dnes už ale vládní poslanci na naše podněty nereagují a víceméně nám vzkázali, že už o další jednání nemají zájem a že jim volba vyhovuje tak, jak je nyní nastavena.

Co budete dělat dál?

Zdá se, že jediná cesta vede přes změnu poměru sil ve Sněmovně. Musíme z otázky nezávislosti médií veřejné služby udělat zásadní předvolební téma. A chtít, aby se k tomuto tématu kandidující strany a hnutí jasně vyjádřily a k jeho řešení se zavázaly. Každopádně bez toho, abychom ve volbách porazili ANO a jeho souputníky, prostě všechny tyhle vyznavače kultu centrální moci, to prosadit nepůjde. Je to těžký úkol, ale jinou šanci už nevidím.