V léčbě covidu pomáhá remdesivir, který jsme dostali od Evropské komise

Podle Vladimíra Šrámka, přednosty Anesteziologicko-resuscitační kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, hraje klíčovou roli při léčbě těžkých pacientům s koronavirem přípravek remdesivir. Způsob, jakým se dostává do Česka, je vzhledem k obrovské světové poptávce po tomto preparátu překvapivý. Rozhovor byl finalizován ve středu 9. září večer, kdy bylo v Česku necelých 9300 aktuálně nakažených, z toho 234 hospitalizovaných a 62 lidí ve vážném stavu. A kdy byla vyhlášena přísnější opatření: od čtvrtka se plošně do celého Česka vrací roušky, které budou povinné budou uvnitř budov. Doposud je lidé museli nosit v hromadné dopravě, zdravotnických a sociálních zařízeních.

Kolik pacientů v těžkém stavu s covidem teď na vaší anesteziologicko-resustitační klinice leží? A jak k vám dostávají?

Leží teď u nás tři. Jsme spádové pracoviště pro kraj. Když se stav nemocného zhorší, potřebuje umělou plicní ventilaci, volají ošetřující lékaři nám, konzultují jeho stav a my pak nemocného přebíráme – jak z infekční kliniky Fakultní nemocnice Brno, tak z celého kraje.

O kolik takových pacientů se můžete postarat?

Kapacita je teď nastavená, řekněme, na první stupeň – není žádné omezení jiné péče a my zvládáme situaci bez výpomoci. Maximum je pak pět pacientů. O vážně nemocné je schopné se postarat každé zavedené ARO, ale pokud je průběh opravdu těžký a pacient potřebuje mimotělní oběh, takzvané ECMO, pak vždy skončí u nás. Tady jsme spádovým pracovištěm i pro okolní kraje, kde není metoda vždy běžně dostupná.

Kolik jednotek ECMO máte?

Máme dvě. Celkem jsme na nich za dobu epidemie měli čtyři pacienty.

A kolik je v kraji plicních ventilátorů?

Když to sečteme, jsou anesteziologicko-resuscitační oddělení připravena asi na 22 pacientů. V současnosti jich je sedm. Kapacita je tedy naplněna asi ze třetiny.

V úterý přibylo v Česku více než 1100 nových případů onemocnění. Znepokojuje vás to? Bude kapacita stačit?

Samozřejmě mě to znepokojuje. Absolutní počty rostou - a i když nejtěžší pacienti netvoří výraznou část nárůstu, je jich dnes na ventilátorech přes šedesát. S absolutním počtem infikovaných bude i více komplikovaných případů. Pokud čísla porostou, budeme na to muset reagovat. Třeba uvolnit lůžka i personál tím, že omezíme plánované výkony, kdy například čekáte na nový kyčelní kloub, operaci žlučníku a podobně. Ale tohle je těžké rozhodování, musela by to být strategie ministerstva zdravotnictví.

Je limitujícím faktorem pro boj s epidemií celkový počet ventilátorů v republice?

Ventilátorů je dost, ale pro pacienta potřebujete i další vybavení a hlavně vyškolený personál. Ten se může nakazit, mít zdravotní potíže. Vyškolený personál limitujícím faktorem opravdu je, tuhle práci nemůže dělat libovolný zdravotník.

Na jaře se mluvilo o tom, že se české zdravotnictví dokáže postarat řádově o dva tisíce pacientů s těžkým průběhem nemoci. Změnilo se to nějak od té doby?

Pokud si dobře pamatuji, máme více než tisíc míst na jednotkách intenzivní péče. Italská provincie Lombardie jich měla přes 700. Určitě jsme schopni zvládnout za určitého vypětí sil více než tisíc případů. Dál nechci spekulovat.

Liší se nějak průběh nemoci teď a na jaře?

Je méně nemocných, kteří dospějí do stavu, kdy jim selhává více orgánů najednou – ledviny a podobně. To teď vidíme méně. Myslím, že v tom hraje velkou roli lék remdesivir. Že by za to mohl sám virus, to se mi moc nezdá.

Remdesivir máte běžně k dispozici?

Ano, v celé republice je běžně dostupný. Hledáme algoritmus, jak ho dávat pacientům, kterým má šanci pomoci.

Na jaře nám firma Gilead Sciences, která remdesivir vyvinula, poskytla přípravek pro experimentální léčbu. Později se ale začalo mluvit o tom, že bude nedostatkový. Díky čemu ho je v Česku dost?

Firma Gilead dala Česku darem několik tisíc ampulí, kterým se tu léčilo více než 150 nemocných. Tato zásoba je vyčerpána, ale mezitím přišel další dar: Evropská komise od firmy tento lék koupila a dodala členským státům. Dostali jsme jej tedy zdarma, další dávky mají ještě přijít do konce října. Od listopadu si Česká republika bude lék kupovat, ale zase prostřednictvím Evropské komise – aby existovala možnost směřovat ho do nejpostiženějších zemí.

Naučili jste se od jara pacienty s vážným průběhem lépe léčit?

To bych neřekl. Lékaři se naučili lépe před infekcí chránit, máme zmíněný remdesivir, ale jinak se léčba moc neliší.

Vedla se debata, jestli není lépe s připojením pacienta na ventilátor čekat, jestli se to nedělá příliš brzy.

O tom se diskutuje u všech plicních nemocí. Když člověk ventilátor, tedy tu trubičku do krku, nepotřebuje, je to pro něj výhoda. Když ale moc dlouho čekáte a k napojení dojde opožděně, nemocní dopadají hůř, než když to uděláte včas. V těchto dvou protichůdných faktorech se musíte zorientovat. Je pravda, že se nemocní na ventilátor napojují relativně časně – když je to hraniční, nečekáme.

Mají vaši vyléčení pacienti zdravotní následky?

Měli jsme v první fázi 16 nemocných, po pauze v červnu a začátkem července jich teď máme sedm. Ti, co žijí, žijí docela dobře. Informace o tom, jak je to u vyléčených lehčích případů, ale zůstane v rukou infektologů, údaje od nich nemám.

Jak se díváte na současnou debatu o zavádění opatření proti šíření nemoci?

Restrikce jsou nutné, bavme se o jejich stupni a lokalizaci ve smyslu Praha versus okres, kde nic není. Totální lock-down jako na začátku epidemie nelze udělat, ale rozumná omezení potřebujeme.

Přišla opatření v Praze pozdě? a co byste hygienikům doporučil?

To neumím říct. Víc mi vadí nekonzistentnost než konkrétní opatření – třeba že v pondělí se vyhlásí něco jiného než pak ve středu. Dobře se rozhodnout není jednoduché. Na začátku epidemie jsme předběhli Evropu o týden a vyplatilo se to. Jestli teď mohla omezení přijít o něco dříve, jsou spekulace.

Některým vašim kolegům vadí třeba to, že se bary zavírají až o půlnoci. Copak se virus budí až s hodinou duchů?

Všechno je to kvůli snížení frekvence. Vy také budete ohroženější, když půjdete každý den na schůzi, než když tam půjdete jednou týdně a ještě si sednete do kouta. Ale ano, já bych byl přísnější.

Jak konkrétně?

Mně se to snadno říká, když do baru nechodím. Asi bych zavíral dřív. Spousta lidí to bere tak, že nemoc dostanou, ta proběhne a oni se uzdraví – a mají pravdu. Problém je, že všichni máme rizikové lidi v rodině nebo nejbližším okolí. Nebo sami do rizikové skupiny patříme. Já bych nebrzdil ekonomiku, ale zábavu a podobně - tam bych udržoval omezení v nějakém rozumném modu.

Jak se díváte na debatu o trasování? Koho trasovat, koho ne - a je ještě reálné to stíhat?

Je to na hraně. Hygienici pracují už šest měsíců v režimu, který je strašně náročný. Myslím, že trasovat pouze pozitivní kontakty, jenom ty nejbližší, je možné. V určité fázi komunitního šíření trasování stejně nezabrání tomu, aby to úplně nebouchlo.

Kde vidíte možnost s šířením viru bojovat účinněji, než to děláme?

Zavedl bych útlum těch společenských aktivit a kladl důraz na rozumné chování. Roušky snižují riziko. Tato omezení bych přijal minimálně do konce roku. I já jsem se rozhodl, že se do doby, než přijde očkovací látka, což - doufám - bude po novém roce, se budu chovat jinak. Rizikoví lidé, třeba ti 60 plus s vysokým tlakem a při těle, by měli být maximálně opatrní. Jsem předseda České společnosti intenzivní medicíny a pořád jsme teď s kolegy odkládali rozhodnutí, jestli na přelomu listopadu a prosince uskutečnit sjezd. Odvolali jsme ho, sejít se by nebylo rozumné.