Když se podíváte na naše činy, bude stále těžší nám něco vyčítat

Co byste si přál, aby Češi lépe věděli o dnešním Německu? 

Možná skutečnost, že máme zcela jiné struktury vládnutí. Nejsme Spolkovou republikou jen v názvu, naše rozhodovací procesy jsou mnohem složitější. Všechny spolkové země vstupují do řešení řady témat včetně mnoha evropských. Nedokážeme proto mnohdy reagovat dostatečně rychle. Ovšem rozhodnutí, která mlýnem federalismu projdou, jsou také velmi odolná. Všichni významní aktéři jsou pak na jedné lodi a rozhodnutími se řídí. Proto žádám o pochopení, že u nás hledání společné politické linie trvá déle. A to i u problémů, jejichž řešení Češi považují za zjevné, samozřejmé. 

Mluvil jste o institucích. A co nám v Česku úplně nedochází ohledně dnešní německé společnosti? 

Souvisí to opět s federalismem, snad každý, kdo se u nás angažuje v politice, je orientovaný na konsens. Dostáváme tuto potřebu skoro s mateřským mlékem, je hluboko v nás. Snažíme se vždycky vzít na společnou palubu co největší část veřejnosti, a to i když debatujeme o vývozu konkrétních zbrojních systémů Ukrajině. Časy centralizovaných rozhodnutí jsou v Německu naštěstí dávno passé. Když k nim v historii docházelo, tak to vždy mělo fatální následky, ať už ve Třetí říši nebo během císařství. 

Na post německého velvyslance v Praze jste nastoupil před rokem a půl. Co vás tehdy na českém vnímání Německa překvapilo nebo přímo naštvalo? 

Velvyslanec nesmí být rozzlobený, alespoň ne navenek… Když jsem po svém příjezdu poprvé potkal jednoho vysoce postaveného českého politika, tak mě přivítal slovy “Á, vy jste nový německý velvyslanec. Vy a vaši zelení fundamentalisté a ekoteroristé…” Přeháněl, ale na podobný postoj jsem narazil skoro u všech zdejších politiků. Až na výjimky zcela odmítají zelenou politiku. Měl jsem chvílemi pocit, že je tady německý velvyslanec nejprve proklepnutý, jestli sám nepatří k Zeleným. Nepatřím k Zeleným, ale toto emoční odmítání všeho zeleného mě velmi překvapilo. Stejně tak rozšířené přesvědčení, že Česko nemá dost větru a slunce na rozvoj obnovitelných technologií. Zdejší jednostranný pohled na německou zelenou politiku neměl s realitou nic společného - a zvýšení povědomí o tom jsem od počátku považoval za jeden z úkolů.  

Co dalšího jste si při nástupu do funkce považoval za hlavní výzvy na české misi - a jak tyto plány změnil ruský útok na Ukrajinu?   

Před rokem a půl byla tématem ještě pandemie, která přinášela různé každodenní problémy. Obě země měly odlišné křivky nákaz a tyto rozdílné průběhy pandemie dvakrát vedly k zavírání hranic. Poškodilo to vzájemnou důvěru a mým cílem bylo, aby tato epizoda neměla trvalé následky, ale byla jen krátkou překážkou na cestě dobrého sousedství. Probíhaly tu také parlamentní volby, takže jsem se snažil v Berlíně vysvětlovat, jaké změny přinese nová česká vláda. Důležitý je pro mě vždy evropský aspekt, a proto jsem se snažil pochopit prameny zdejší rozšířené euroskepse. Válka pak samozřejmě zcela změnila bezpečnostní situaci Evropy a mnohem intenzivněji se v posledním roce věnuji bezpečnostním otázkám. Česko-německé vzájemné vztahy jsou však velice husté, intenzivní, probíhají na tolika úrovních, že na nich válka zas tolik nezměnila. Základní proud našich vztahů zůstal stejný.  

Snažil jste se pochopit příčiny české euroskepse. K čemu jste došel? 

 To mi dokážete vysvětlit vy lépe než já vám.