Spíš budou chybět sestry než ventilátory. Úleva přijde nejdřív za měsíc

Sledovat v pandemii jen počty ventilátorů v nemocnicích by byla chyba. V přeplněných nemocnicích spíš začne docházet kvalifikovaný personál, varuje Hynek Bartoš, ústecký infektolog a vedoucí lékař jednotky intenzivní péče infekčního oddělení. Bartoš je jedním z iniciátorů veřejné Výzvy z první linie, v níž se nemocniční specialisté před týdnem ohradili proti zlehčování vládních opatření. Myšlenka a první koncept výzvy pochází právě od něj.

Jak se vám s odstupem týdne od vzniku výzvy jeví aktuální situace?

Nepřekvapuje mě to. Přirovnal bych dynamiku pandemie k rychle jedoucímu nákladnímu vlaku. Ten se zastavuje na kilometrech. V případě pandemie jsou v dynamice rozhodující měsíce. My nyní sklízíme plody „rozmarného léta“ - už před týdnem bylo úplně jasné, že situace není vůbec dobrá a že ten vlak jede příliš rychle.

Jak odhadujete další vývoj?

Musíme vytvářet další kapacitu lůžek pro pacienty s covidem-19 a z jiných oddělení sehnat personál, který se o ně bude starat. To postupně bude spojeno s omezováním plánované péče. Zatím jsou v Česku záložní kapacity lůžek i personálu. Systém by měl další výrazný příliv pacientů zvládnout, ale obojí má svůj strop. Z tohoto důvodu bude podle mě nutné zatáhnout za záchrannou brzdu a vlak pandemie zastavit za každou cenu.

Před týdnem jste spolu s dalšími lékaři, kteří v nemocnicích řeší intenzivní covidovou péči, napsali, že jste zatím byli až moc zabráni do práce, že vás nebylo slyšet a že je čas nahlas promluvit. Co jste chtěli říct?

Zejména to, že realita, kterou jsme viděli uvnitř nemocnic, byla jiná než její obraz v části mediálního prostoru a na sociálních sítích. A že ten rozdíl byl až příliš velký. Měli jsme pocit, že mnozí lidé přestali být opatrní a přestali brát epidemii vážně. Proto bylo potřeba, aby od nás něco zaznělo. Aby se lidé měli možnost dozvědět, jaká je v první linii realita.

A jaká je?

Taková, že směřujeme k velkým problémům. My jsme to věděli už dřív, ale veřejnosti to podle nás jasné stále ještě nebylo.

Kdo za to podle vás může?

Mám pocit, že teď není čas na debatu, kdo za to může. Je čas na krátkou poradu, co s tím, a pak na odvážné činy. Až bude po všem, jistě bude možnost celý průběh analyzovat a dávat do kontextu, kdo z odpovědných činil jaká rozhodnutí.

Když říkáte, že směřujeme k velkým problémům – k jakým?

Přibývá nakažených - a tím se logicky zvedá i nápor na nemocnice. Část nemocných vyžaduje intenzivní péči a někteří z nich musí zůstat v nemocnicích velmi dlouho, někdy i měsíc. Nových pacientů je proto víc než těch, které z nemocnic můžeme propustit.

Od výměny ministra zdravotnictví uplynuly už tři týdny, od zavedení prvních nouzových opatření víc než dva. Nedojeli jsme teď setrvačností na vrchol, kdy se už opatření začnou projevovat a situace zlepšovat?

U nás v nemocnicích se tyto zásahy projeví až s velkým odstupem. První balík opatření nestačil, nakažených dál přibývá. A podle vysokého podílu pozitivních testů je patrné, že v oficiálních počtech potvrzených případů vidíme jen špičku ledovce. Lidé, kteří onemocní dnes a budou potřebovat do nemocnice, přijedou za týden nebo za dva. Hospitalizace může trvat dva týdny, u nejtěžších případů i déle. Z toho logicky plyne, že pokud vládní opatření mají přinést nějakou úlevu, v nemocnicích se tato úleva projeví úbytkem pacientů nejdřív za měsíc.

Připravujete se tedy na další nárůst?

Ano, nemocnice má pandemický plán a podle něj se intenzivně připravuje. Z mého pohledu je jasné, že dokud bude trend počtu nově nakažených rostoucí, bude růst i tlak na lůžka. A že je potřeba počítat s určitým zpožděním. Až současný nárůst nově nakažených kulminuje a začne klesat, tak poté třeba s měsíčním odstupem můžeme v nemocnicích čekat pokles hospitalizací.

Jak velká je volná kapacita? Existuje pro vaši nemocnici nějaká mez? A jak jste od ní daleko?

Nejsem člen pandemického štábu, proto tohle nedokážu komentovat.

Ve vašem dopise mimo jiné píšete: „Na našich odděleních bojujeme o životy lidí, kteří by, nebýt koronavirové infekce, měli před sebou dalších 10–20 let kvalitního života. Jsou to padesátníci, šedesátníci, aktivní sedmdesátníci, kteří mají pouze nadváhu, nebo vysoký tlak či lehkou cukrovku. Snažíme se všemi prostředky zabránit tomu, aby skončili na ventilátoru, protože pokud se na něj dostanou, přežije jich sotva polovina.“ Skutečně napojení na ventilátor znamená šanci na přežití jedna ku jedné? Někteří lékaři namítali, že tak zlé to není…

Tušil jsem, že ohledně této pasáže budou diskuse. Někteří lékaři uvádějí šanci na přežití až 75 procent. Já bych se držel toho, jaká je evidence-based realita, a ta podle velkých mezinárodních studií ukazuje, že přežije nanejvýš kolem 60 procent pacientů.

Tedy spíš 60:40 než 50:50?

My jsme na jaře byli zapojeni do studie ventilovaných pacientů s covidem-19, spolu s naší nemocnicí se jí účastnilo ještě osm pražských pracovišť. Do této studie bylo zahrnuto 66 pacientů – z nich 42 procent zemřelo, 38 procent odešlo domů a 20 procent bylo přeloženo do následné péče, kde už jsme jejich další osud nesledovali. To můžeme vydávat za realitu ve velkých českých nemocnicích na špičkových pracovištích. V naší výzvě jsme ale hlavně chtěli zdůraznit to, co vidíme v praxi: že pokud člověk napojený na ventilátor covid přežije, je to obrovský úspěch. A že riziko úmrtí po napojení na umělou plicní ventilaci už je opravdu velké.

Smyslem toho odstavce tedy mělo být upozornění, že je chyba měřit zvládnutelnost situace počtem volných ventilátorů?

Přesně tak. V médiích se počty ventilátorů probírají neustále. Laik by z toho mohl nabýt dojmu, že pokud onemocní v době, kdy je ventilátorů dost, nic se neděje. Ale tak to samozřejmě není. Velká část pacientů má na ventilátoru šanci covid zvládnout, ale riziko je obrovské.

Je správná úvaha, že čím více pacientů, tím větší nápor na personál, což úspěšnost záchrany na ventilátoru snižuje? Jinými slovy, čím více pacientů, tím více pravděpodobnost přežití na ventilátoru klesá?

To si nemyslím. V příběhu uzdravení každého pacienta je nesmírné množství proměnných. To platí o jakékoliv nemoci. A opravdu nejde úplně o to, jestli se o něj stará odpočatý personál. Ale realita českého zdravotnictví je taková, že spíše “dojdou” kvalifikované sestry než ventilátory.

Co je třeba dělat, aby se do intenzivní péče a na ventilátory dostávalo pacientů co nejméně?

Samozřejmě musí fungovat prevence. Riziková populace se musí chránit, neměla by covid vůbec chytit. A většinová populace jim musí v této ochraně před nákazou pomoci. Bez téhle solidarity to nepůjde. Musíme se znovu sjednotit a říct si, že tu rodiče a prarodiče chceme mít. Za každou cenu. A že jsme kvůli tomu ochotní obětovat svoje pohodlí, zábavu nebo i zisk.

Vaše výzva je formulovaná jako reakce na petici, kterou „proslavili“ stomatolog Roman Šmucler a kardiolog Jan Pirk. Její signatáři píší, že „větší nebezpečí ohrožení celkového zdraví lidu vidíme v drastických vládních opatřeních než v nemoci covid jako takové“. Petice měla hodně příznivců. Pokud se zastánci tohoto postoje podle vás mýlí, jak byste jejich příznivce přesvědčil, že mají poslouchat spíše vás?

Jednoduše tím, že vláda nemůže dopustit zahlcení zdravotnického systému. Vláda musí naopak dělat takové kroky, aby to systém zvládl. Pokud někdo navrhuje, že je třeba opatření zrušit a neomezovat osobní svobodu, pak tento postup by zákonitě vedl k zahlcení kapacit zdravotnictví a k absolutnímu nedostatku zdravotní péče. To je celý problém. Lékaři z jiných oborů, kteří situaci přímo nevidí, si to možná tolik neuvědomovali. I proto jsme cítili potřebu napsat náš dopis.

Biochemik Jan Konvalinka k tomuto názorovému střetu mezi vámi a jinými lékaři prohlásil: „Nemůžeme se divit našim spoluobčanům, že když vidí výroky významných lékařů, kteří to celé zpochybňují, že opatřením vlády nevěří a nechtějí je dodržovat. A to je strašná škoda a je to nebezpečné.“ Vláda dává najevo, že její snahy komplikuje právě to, že veřejnost je rozpolcená a mnozí její opatření nedodržují. Čekáte, že se to nyní změní?

Chci v to doufat. Na jaře jsme byli jednotní a solidární a zvládli jsme to skvěle. Stejná krize je tu znovu, ale my už jsme otrávení, unavení, nejednotní, rezignovaní. Ale my to zvládnout musíme! Je opravdu nejvyšší čas začít táhnout za jeden provaz.

Jaký tedy čekáte další vývoj?

Vím, že lékaři jiných odborností se snaží teď ještě stihnout péči, kterou nelze příliš odkládat. Aby to stihli, než budeme muset začít plánovanou péči omezovat - což už některé nemocnice dělají. Nárůst hospitalizací s covidem bude pokračovat, navíc je tu souběžně druhý problém, kdy přibývá i nakažených zdravotníků. Musíme doufat, že vládní opatření budou dostatečně účinná a konečně zaberou, což nejdříve uvidíme na počtu nově nakažených a až se zpožděním v nemocnicích. Není ale vyloučeno, že i když jsou stávající opatření už hodně tvrdá, budou muset přijít ještě tvrdší.

Česko je podle posledních čísel v šíření koronaviru třetí nejhorší zemí na světě. Kde se podle vás stala chyba?

Já bych to nazval už zmíněným “rozmarným létem”. To mluví za vše.