Rodiče by měli Vánoce spojit nejen s dárky, ale také vyzdvihnout kvality dítěte

Od jakého věku má smysl dávat dětem vánoční dárky? Není například dárek pro novorozence spíše dárkem pro jeho rodiče?

Malé děti určitě ještě nevnímají svět našima očima. Takže je to pouze o tom, že dospělí chtějí dítěti něco darovat. Do dvou let věku mají děti radost ze všeho, co dostanou. Je to milé, když vidíme dítě, jak sedí pod vánočním stromkem a je obklopené dárky. Jsou to vzpomínky pro nás, dospělé. Později to možná pro dítě budou zajímavé fotografie, ale v principu si v tu chvíli, ve smyslu konkrétního zážitku, neuvědomuje, co se okolo něj děje. Pokud mu chceme něco darovat, určitě to dělejme, ale děláme to víc pro sebe než pro dítě.

Před pár lety mě zaskočilo, když jedna youtuberka, kterou jsem v té době sledovala, zveřejnila, že své dítě s partnerem nepovedou k tomu, že dárky nosí Ježíšek. Co na tento přístup říkáte?

Je důležité, jakým způsobem rodič vychovává dítě, jaká je jeho výchovná vize. Jsou tam jednoznačně i nějaké tradice, které si rodina vytváří. A pokud to opravdu chceme tak, že tam nedáme to obecné – Ježíška, dědu Mráze, Mikuláše, je jedno, jak tu osobu, která v rámci Vánoc obdarovává, pojmenujeme –, je to samozřejmě rozhodnutí nás rodičů. Moje děti například i navzdory tomu, že je realita už „doběhla“, trvají na tom, aby se zachovalo určité kouzlo Vánoc…

Většina rodičů dětem říká, že dárky nosí Ježíšek, a potom řeší, zda na něj dítě ještě věří, nebo ne. Je vhodné dětem v určitém věku odhalit, že Ježíšek dárky nenosí, nebo je lepší počkat, až na to přijdou samy?

Jsou dvě cesty. Kouzlo Vánoc je spojené s obdarováváním a často cítíme, že je fajn, když dítě věří v jejich smysl, v jejich fantazii. Jsou to děti plus minus do deseti let věku, u kterých si dokážu představit, že se v nich ještě toto udržuje. Že dítě říká, že je to nějaká kouzelná bytost, která mu plní prosby, přání a touhy. Na druhou stranu sami víme, že to není jednoduché, pokud dítě přežene svoje přání, chce drahé dárky, nepřiměřené věci. A když jsou pak pod stromečkem třeba jenom ponožky, přichází zklamání, že ona bytost nedokázala jeho přání splnit. Uvědomme si, že čím víc děti na onu bytost věří, tím více požadavků někdy mívají. Je třeba, aby rodič uvedl dítě do nějaké reality, aby jeho přání a touhy byly splnitelné.

Stává se, že dítě zjistí, že Ježíšek neexistuje. Často mu to poví starší sourozenec nebo kamarád, který už zná pravdu. Někdy se to projevuje nenápadně – dítě objevilo balicí papír a potom se ptá, proč papír, který měla maminka ve skříni, je najednou i na dárku. A my si musíme vymýšlet, že jsme to byli my, kdo dárek zabalil, ale donesl jej Ježíšek. Stále a dokola pokračujeme ve fabulacích a jemných lžích. Znám děti, například osmiletého chlapce, který již zjistil, jak to j - ale navzdory tomu říká, že rodičům to neprozradí, aby nepřestali na Ježíška věřit.

 Co když rodiče už dítěti vysvětlili, že dárky nenosí Ježíšek, avšak třeba prarodiče chtějí udržet dítě ve vánoční fantazii. Jak to řešit? Nehrozí, že z toho malé dítě bude zmatené?

Když si představíme dítě ve věku okolo šesti let, fantazii a ono kouzlo si v sobě bez problému udrží. Čím je dítě starší, tím víc by se prarodiče měli přizpůsobit tomu, v jakém věku, případně v jakém stavu reality se dítě zrovna nachází. Máme-li děti ve věku 10–12 let, pak už můžeme říkat, že k nám někdo dárky přinesl a my je předáváme. Na druhou stranu si myslím, že děti jsou natolik vnímavé, že tuto linku mohou sdílet s prarodiči společně, i když vědí, jak je to doopravdy. Čím je dítě starší, tím více respektuje, že tuto linku chtějí udržet více dospělí než ono samo.

Co v případě dětí, které už nechtějí věřit na zázraky? Jak jim to vysvětlit, aby nepřišel moment zklamání?

Je důležité, aby rodič pochopil, že když už dítě odhalí pravdu, je třeba mu ji říct. Hlavně u hodně inteligentních dětí vidíme, že realitu začnou vnímat dříve než třeba jejich vrstevníci.  Abychom dále nefabulovali a nedělali něco, co pro dítě není vhodné, máme si s ním o tom promluvit: „Dělali jsme to proto, abys mělo dětství, abys věřilo, že je to takto. Ano, je ale pravda, že jsme to my, kdo každý rok zazvoní a kdo dárky pod stromeček kupuje.“ Zkrátka poodkrýt mu celý ten proces. V takovou chvíli doporučuji, abychom dítě do procesu dokonce zapojili. Pokud má mladšího sourozence a chceme, aby pro něj Vánoce zůstaly stále s oním kouzlem, mnohé starší děti souhlasí s tím, že mladšímu sourozenci pravdu neodhalíme. Dítě se tak stává součástí procesu překvapení, které se pod vánoční stromeček pro někoho připravuje.