Putin zvyšuje sázky, ale nějaké limity má

V České republice, kde jste nyní na summitech Evropského politického společenství a EU, ale také v Polsku jsou populární vtipy, že poté, co Moskva anektovala části území na Ukrajině, by Praha podobně mohla anektovat Kaliningradskou oblast. Lidé se baví tím, že Česko by mělo moře, hezké pláže a nové území. Jde původně o návrh polského influencera, který odkazuje na 13. století, kdy město založili křižáci na počest českého krále Přemysla Otakara II. a mělo název Královec. Dostaly se ozvuky i do Litvy?

Zaznamenal jsem to. A víte, mohl by tu být ještě někdo, kdo má k tomu území historická práva. Žili tam Prusové (národ baltského původu – pozn. red.), měli podobný jazyk jako je litevština. Pak byli ovšem kolonizováni Němci, o svůj jazyk i tradice přišli a tento národ již neexistuje. Kdyby bylo referendum v Kaliningradu, myslím férové, ne zmanipulované, jak ho dělají Rusové na Ukrajině, nikdo neví, jaký by byl výsledek. A hrozně by mě zajímal.

Jaká by podle vás byla ruská reakce?

Byla by nepochybně hodně bolestivá, takže raději to neeskalujme. Situace je každopádně geopoliticky velmi zajímavá, protože mluvíme o ruské enklávě v Evropě v sousedství Litvy. Samozřejmě s tím souvisí řada politických a logistických problémů. Je tu otázka tranzitu a převozu zboží přes tuto oblast - po vypuknutí války na Ukrajině se řešilo omezení v reakci na chování Ruska. Nechme to tedy raději v oblasti vtipů.

Vladimír Putin opětovně straší jadernými zbraněmi. V některých západních médiích se objevily informace, že Rusko přesunuje vlak, který spadá pod jednotky pracující s jadernými zbraněmi. Mluvilo se i o přesunech jaderné ponorky. Velitelství NATO o tom mělo informovat své členy. Víte o tom jako prezident jednoho z členských států aliance?

Samozřejmě nám chce Rusko hrozit. S tím, jak se mu na Ukrajině nedaří, hledá nové možnosti, nové nástroje, jak to udělat, proto mluví o jaderných zbraních. Takový druh rizik nemůžeme ignorovat, naší reakcí musí být jasné a věrohodné odstrašení. Rusové by měli vědět, jaká bude naše reakce, a Spojených států především, když by přistoupili k použití jaderných zbraní. V tomto musíme být jasně čitelní, aby se Rusko nikdy neodvážilo jít touhle cestou, protože by to mělo obrovské důsledky pro ruské obyvatelstvo, armádu, pro všechny.

Předalo vám tedy NATO konkrétní informace o tom, že Rusko přesouvá techniku spojenou s jadernými zbraněmi?

Jsme průběžně informováni o všem. Konkrétně o takových věcech mluvit nemohu.

Zmiňujete odstrašení, mluví se o možnosti rozmístění jaderných zbraní v Polsku. Je tohle cesta?

V téhle fázi o tom debatujeme, je to prohlášení jednoho úředníka z administrativy Spojených států. To neznamená, že bylo přijato rozhodnutí.

Jak vidíte šanci, že Vladimir Putin jaderné zbraně skutečně použije? Jak by pak zareagovala Evropská unie a USA? A co by pro vás byla nejlepší reakce?

Půjde především o reakci NATO a očekával bych vojenskou reakci. Když překročí Rusko tuto červenou čáru, už nebude možné vrátit se k jednacímu stolu.

Lze přesvědčit Putina, aby invazi zastavil? Ve vyhrožování zjevně nemá limity. Co tedy může Západ dělat?

Myslím si, že Putin limity má. Že je nemá, je špatný odhad. To, co dělá, je, že zvyšuje sázky - spekuluje na slabost Evropy i jednotlivých zemí, že nebudou dělat, co je potřeba. Od samého začátku války děláme vše proto, abychom ruskou stranu přesvědčili, že takový kalkul je mylný. Že tentokrát je vše jinak a že to pro ni bude bolestivé. Zavedli jsme razantní sankce, které rozhodně nejsou shodné s těmi po anexi Krymu v roce 2014. Právě teď jsme v Evropské unii ve fázi osmého sankčního balíčku. Kdybyste se zeptali mě, řeknu vám, že bych byl pro ještě rozhodnější postup. Ale realita je taková, že je tu sedmadvacet členských států: musíme hledat funkční kompromis a to někdy není lehké. Musím však říci, že mnohokrát jsem byl svědkem toho, kdy někteří kolegové byli mírnější, a pak během postupující diskuse názor změnili. A podpořili myšlenku mnohem účinnějších sankcí.

Co byste dělal vy a co Evropská unie nedělá?

Zbývající ruské banky by měly být vyřazeny z globálního platebního systému SWIFT. To některé k Rusku mírnější evropské země stále nechtějí udělat, jestli se takto mohu vyjádřit. Sankce by se měly týkat i Rosatomu, Ruskem kontrolované jaderné společnosti. V současné době Rusko okupuje ukrajinskou záporožskou jadernou elektrárnu, porušuje tam všechna myslitelná bezpečnostní pravidla. Pro nás je to nebezpečné a přináší nám to spoustu starostí. Nejsme od ní daleko.

Na Ukrajině jsme momentálně svědky úspěšné ukrajinské ofenzivy. Jak postup Kyjeva vidíte z litevské perspektivy, která může být jiná než Česká? Co Ukrajina potřebuje, aby uspěla?

Rozhodující je, jestli se nám podaří podpořit Ukrajinu efektivním a účinným způsobem. A musíme to dělat rychleji než kdy dříve. Osobně věřím ve schopnosti ukrajinské armády. Jsou opravdu chytří, schopní, odvážní, silní a velmi zkušení; jde jim to dobře, ale musíme jim dál pomáhat. Bez dodávek těžké techniky bude náročné udržet to, čeho už bylo dosaženo. Ale myslím, že vítězství Ukrajiny je otázkou času.

Dostala Ukrajina tady na summit další vojenské přísliby?

Je tady ukrajinský premiér Denys Šmyhal, bohužel jsem s ním zatím neměl možnost komunikovat. Jistě absolvuje řadu jednání.

Myslíte si, že v Rusku může dojít ke změně politického vedení?

Zásadní změnou byla mobilizace, k níž prezident Putin přistoupil. To může pohnout ledy v ruské společnosti. Do té chvíle byla invaze na Ukrajině pro ruské obyvatelstvo jen vzdálenou válkou v televizi. To se změnilo, teď se jich to týká, musí se jí účastnit - je slušná pravděpodobnost, že i oni budou posláni na Ukrajinu. To zvyšuje jejich nespokojenost. Řada mužů, kteří by měli narukovat, proto z Ruska raději odcházejí, chtějí i k nám. Jsme vůči tomu ostražití, mohou to být i lidé, kteří podporují válku na Ukrajině, jen se na ní nechtějí osobně podílet.

Zaspekulujme si. Kdyby odešel Putin, změnila by se ruská politika?

O tom opravdu můžeme jen spekulovat. Změna režimu neznamená, že by se do vlády dostal čistý demokrat. Podívejte se na historii Ruska. Jsou tam krvavá mezidobí mezi jedním a druhým vládcem. Nemuselo by to znamenat změnu politiky a záleželo by na tom, kdo by byl oním vládcem, protože kritika zní z obou stran: z té agresivnější části spektra i od politiků, kteří jsou spíš pro mír. Takže nechci se pouštět do dohadů, kdo by byl příštím vládcem.

Je lídr opozice Alexej Navalnyj oním čistým demokratem, nebo je někde napůl cesty?

Nebylo by správné ho nyní hodnotit, protože hodně trpí za svoji kritiku Putinova režimu. A není ani mým úkolem klasifikovat, zda je, nebo není demokrat.

S jakými scénáři vývoje situace v Rusku nyní Litva pracuje třeba právě kvůli Kaliningradu? Který je - řekněme - optimistický a který nejhorší?

Ohledně Kaliningradu cítím jistou úlevu. Ruské jednotky, zvláště ty kvalitnější, odsud odešly bojovat na Ukrajinu. A také vojenská technika míří na Ukrajinu, takže koncentrace vojenských sil v Kaliningradské oblasti je menší, než byla před rokem. Ale pokud Rusové dosáhnou postupu ve válce – nebo pokud vyhrají, čemuž ale nevěřím - samozřejmě by to znamenalo obrovské napětí především pro nejbližší sousedy Ruska, a to jsou pobaltské země, Rumunsko, Polsko. Je celkem jasné, že v případě úspěchu půjde Putin po dalších obětech.

Připravuje se vaše země na válku? Děláte konkrétní kroky?

Ano, děláme. Mluvíme o totální obraně, což je systém zahrnující všechny občany. Dáváme více na obranu, teď je to dvě a půl procenta HDP - a bude to ještě víc. Jednáme s Německem, které vede posílený prapor jednotek NATO v Litvě. Máme dohodu s kancléřem Olafem Scholzem o rozmístění dodatečných jednotek z Německa až v rozsahu brigády. Bylo to rozhodnutí přijaté na summitu v Madridu a pro Litvu bylo velmi povzbudivé. Takže děláme „domácí úkoly“, angažujeme obyvatele a spolupracujeme se spojenci z NATO a EU. To jsou tři pilíře naší obranné politiky.

Hovoří se také o skryté mobilizaci v Bělorusku. Může být Lukašenkova země použita coby jakási skrytá zbraň?

I když prezident Lukašenka vyloučil mobilizaci, my tuto možnost nemůžeme vyloučit, protože není nezávislý. Bělorusko už spolkl ruský režim. Minsk je mu naprosto k dispozici pro jakýkoli druh operace -  což jsme viděli, když vojenská intervence na Ukrajinu začala i z běloruského území. Takže Bělorusko by mohlo být použito kdykoli jako zbraň proti sousedním zemím. A mimochodem už se tak stalo. Vezměme si organizovanou nelegální migraci. Běloruští pohraničníci se pokoušejí zničit plot, který jsme nedávno postavili na hranici, aby destabilizovali hranici a nechali migranty projít přes hranici. Ale nedaří se jim to.

Dává vám smysl být na summitu Evropského politického společenství v Praze ve srovnání s jinými summity?

Především mi dává smysl být v krásném městě Praha. Vzpomínám si, že jako turista jsem tu byl mnohokrát včetně Hradu. Ale  formát Evropského politického společenství je slibný. Byl jsem docela skeptický, když ho prezident Macron představil. V té době bylo nejdůležitější rozhodnutí o udělení kandidátského statusu Ukrajině. Domníval jsem se, že je to jen výmluva, jak nabídnout Ukrajině „místo u stolu“ právě na úkor kandidátského statusu a šance integrovat se do Evropské unie. Ale Evropská rada přijala historicky důležitá rozhodnutí o udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku a evropské perspektivy Gruzii. I proto vidím tento formát jako možnost pokusit se dospět ke společným závěrům ohledně bezpečnostní situace nebo energetické spolupráce. Jsme vystaveni manipulaci ze strany Ruska. Když sedím u stolu se zástupci zemí, které mají hodně zemního plynu a jsou potenciálními dodavateli, cítím se bezpečněji. Pravděpodobně je to kanál, jak diverzifikovat dodávky energetických zdrojů a jak řešit naše energetické problémy. A samozřejmě se stává vážným problémem sankční politika. Putin a jeho režim se snaží obcházet a vyhýbat se sankcím, které USA uvalily, s pomocí třetích zemí. Takže je důležité dosáhnout dohody, že tyto země nebudou do tohoto schématu zapojeny.

Pokud se můžeme vrátit do doby, kdy jste byl ekonomem. Jaké by mohlo být z vašeho pohledu nejefektivnější řešení energetické krize?

Musíme mluvit o krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých řešeních. Pokud jde o střednědobá a dlouhodobá řešení, máme již velmi ambiciózní program na zvýšení naší výrobní kapacity, především využitím obnovitelných zdrojů. Ale potřebujeme krátkodobá opatření - a ta jsou v rukou Evropské komise, aby omezila cenu plynu. Otázka je, jak to zaplatit. Jednou z možností je, že Evropská komise si může půjčit, protože její rating je velmi dobrý a náklady na půjčku by nebyly tak velké. Bylo by to dočasné řešení a přineslo by úlevu na trhu s energiemi. Evropská komise zvažuje možnost uplatnit cenový strop i na plyn, zatím se používá pouze pro výrobu elektřiny. A pak jsou tu národní opatření. V Litvě diskutujeme o tom, že by se dotovaly ceny elektřiny pro domácnosti a že bychom vytvořili schéma podpory pro firmy, nejspíš formou daňových úlev. Musíme přežít nadcházející měsíce a zimu, pak se pravděpodobně situace stabilizuje.

Rozhovor vznikl pro Respekt a Hospodářské noviny