Poučení z Kachovky je, že Rusové jsou schopni všeho včetně zabití vlastních lidí

Dění v Rusku je nadále nečitelné. Jisté je, že Rusko pořád vede agresi vůči Ukrajině, jíž se dosud účastnili i muži Jevgenije Prigožina a jeho soukromé armády, kteří se v sobotu vydali do Moskvy vyřídit si účty s vedením ruského ministerstva obrany ((a tento pokus, zdá se, skončil nějakou dohodou s Vladimirem Putinem). Jednou z těch, kdo má za úkol zabránit Rusku uspět v invazi, je náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maljar.

Co Rusové při protiofenzivě dělají vojensky lépe, než jste čekali?

“Čekali” není úplně přesné slovo. Už od Ruska, země, která ve dvacátém prvním století bombarduje hlavní evropské město, čekáme všechno. Obecně řečeno: všemi silami brání našemu postupu, a to se čekat dalo.

Prezident Zelenskyj zmínil množství min a rozlohu zaminovaného území. Je to ta největší obtíž?

Nejenom to. Jde i o dělostřelectvo a letecké údery, jejich intenzita je opravdu vysoká. Používají kamikadze-drony a samozřejmě přeskupují síly – jednotky z jihu a východu se seskupují v místech nejtěžších bojů.

Mluvilo se o tom, že Ukrajina má při protiútoku k dispozici dvanáct brigád, tedy asi šedesát tisíc mužů. Kolik jich už bylo nasazeno?

To jsou vojenská tajemství, kde se vzala informace o dvanácti brigádách?

Z nedávno uniklých amerických dokumentů.

No vidíte, tak to máte asi lepší informace než já. Víc k tomu nemám.

Jaký je váš odhad toho, co se stalo na Kachovské přehradě? Chtěli to takhle Rusové, nebo se jim situace vymkla z rukou?

Zaprvé je potřeba říct, že nešlo o náhodu. Něco se stát mělo a někdo o tom rozhodl. Chápu nicméně vaší otázku. Vypadá to celé bizarně, vždyť vojensky způsobili mnohem větší škodu sobě než nám. Ale to je to sdělení, to je ukázka ruského uvažování. Pro své politické cíle klidně zabíjí vlastní lidi a klidně se chovají z našeho pohledu iracionálně.

Ta otázka je důležitá nejen kvůli Záporožské jaderné elektrárně, kterou mají Rusové pod kontrolou a kde hrozí útok - jak tvrdí vaše vláda. Které jsou další důležité objekty, na které je dobré dát si pozor?

Máme dlouhý seznam strategických objektů, samozřejmě. Ale i kdyby byl sebedelší, poselství z Kachovky je jednoznačné: všechno je možné.

V jakém stavu jsou ruské jednotky na Ukrajině, co o tom vaše rozvědka ví?

Jedna věc je jasná. Rusko je mnohem větší země - takže a priori má tedy víc lidských zdrojů a munice. Ale přesto mají problém s mobilizací, ne každý je ochotný zahynout tady na Ukrajině. Ještě bych připomněla matky vojáků, to není zanedbatelná síla. A hodně říká i to, že verbují do armády vězně, které přitom vnímají jako méně hodnotné lidi.

V Kyjevě v noci na sobotu polovinu noci trval poplach, Rusko vystřelilo mnoho raket, ale ničeho hmatatelného nedosáhlo - jako už tolikrát předtím. Co vlastně svou raketovou kampaní sleduje?

Tři věci. Snaží se zjistit informace o rozmístění naší protivzdušné obrany. Snaží se ji materiálně vyčerpat. A snaží se nás demoralizovat a unavit.

Co je pro armádu větší obtíž? Zranění vojáků, nebo psychické vyčerpání a traumata?

Je jasné, že válka s sebou přináší hrozné věci. Zranění, smrt, utrpení, traumata. Ale není to všeobecně rozšířený jev, netrpí úplně každý, ne každý potřebuje akutní pomoc. A co je důležité: my jsme motivovaní. Víme, proč to podstupujeme, vedeme spravedlivou válku. To i mně osobně pomáhá od spousty psychických problémů.

Jak řešíte psychické problémy vojáků?

Do totální invaze loni v únoru jsme měli dvě stě padesát tisíc vojáků, nyní jich máme výrazně víc, stovky tisíc. Snažíme se přizpůsobit kapacity psychologické pomoci. Je jasné, že se musí poskytovat dobrovolně. Jen tomu, kdo to bude chtít; nejde to někomu nařídit. Zkoušeli jsme různé způsoby, jak by to mohlo fungovat. Máme k dispozici specializované vojenské psychology, ti se mohou své práci věnovat efektivně. Také každá brigáda má psychologa a jeho úkolem je zvládnutí bojového stresu.

Co přesně to znamená?

Pomáháme vojákům, kteří jsou na předních pozicích. Máme k tomu různé nástroje. Učili jsme se, jak s tím pracovat, nyní už tyhle znalosti máme. Můžeme poskytovat zkušenosti dalším.

Jste náměstkyní ministra obrany, vysoce postavená úřednice. Kromě práce v Kyjevě jezdíte i do místo bojů. Proč, když je to nebezpečné?

Opakovaně jezdím na frontové pozice, zrovna teď jsem se z jedné vrátila. Co se týká vojáků, je jasné, že jsme v naší zemi a musíme ji uhájit. Snažím se jim v tom poskytovat podporu. Je to moje práce.

Jak to v terénu vypadá?

Například před dvěma týdny jsem vozila vojákům dopisy podepsané prezidentem Volodymyrem Zelenským. Byly ručně psané, pro dvě odvážné brigády, které se výrazně projevily v boji. Komunikuji na místě také přímo s psychology i s mluvčími jednotlivých útvarů. Pro mě osobně je hodně důležité, abych mohla dělat to, co dělám, cítit, co vojáci na bojišti prožívají. Musím tomu rozumět. A to mi zajistí jen to, když jsem s nimi.    

Od začátku invaze jste musela z titulu své funkce přijmout řadu složitých rozhodnutí. Které bylo pro vás osobně nejsložitější?

Uvnitř jsem silný člověk, proto nemám potíže při složitém rozhodování. Věřím ve vítězství Ukrajiny, to mi pomáhá. A rozumím tomu, že jsem součástí týmu, od jehož postupu a úspěchu záleží budoucnost našeho státu.

Co rozhodne tuto válku?

To je těžká otázka. Náš úkol je nenechat nepříteli naše území. Nemůžeme mu nechat nejmenší šanci uspět.