Pellegrini se pohybuje mezi dvěma světy. To se mu může v prezidentské volbě vymstít

Bývalý ministr zahraničí a diplomat Ivan Korčok vyšel z prvního kola slovenských prezidentských voleb jako vítěz, ačkoli to žádný průzkum nepředpovídal. Je už nyní jasné, proč dostal přes 42 procent hlasů? 

Tohle je argument, který zazníval v povolebních diskusích často. Tedy že to žádný průzkum nepředpovídal. Ale pravdou je, že jeden průzkum Korčoka přece jen favorizoval. Deník SME měl průzkum minulou středu před volbami, kde byl Ivan Korčok na prvním místě. Byla tam rostoucí tendence. Hlavním důvodem je to, že se podařilo udělat z prezidentské volby referendum o Ficově vládě, která za poslední půlrok přinesla mnoho změn, jež „unášejí“ demokratický právní stát, a to se části slovenské společnosti nelíbí. A i když mnoho komentátorů mluvilo o tom, že kampaň je vlažná, na slovenské poměry rekordní volební účast mluví o něčem jiném. Všechny protivládní protesty týkající se změny trestního zákona nebo ovládnutí veřejnoprávního média RTVS byly součástí prezidentské kampaně. Peter Pellegrini sice nechodil do televizních debat a Ivan Korčok neobjel celé Slovensko jako před deseti lety Andrej Kiska, ale aktuální témata na vládní úrovni se stala součástí kampaně. 

První reakce Petera Pellegriniho na to, že skončil až druhý, byla poměrně pasivně agresivní, zaútočil na Ivana Korčoka. Je to důkaz toho, že nečekal tak velký procentní rozdíl? 

Předpokládal, že může být druhý, ale máte pravdu, nečekal, že to bude o více než pět procent. V jeho týmu museli vnímat průzkumy a tendence, jež předpovídaly, že to bude těsné – a tudíž může vyhrát jeden, nebo druhý. Pasivní agresivitu jsem tam také cítil a plyne i z onoho překvapujícího výsledku, ale spíše jde o jeho následnou strategii, tedy ucházet se v druhém kole o hlasy voličů Štefana Harabina (proruský a národovecký prezidentský kandidát, který skončil na třetím místě s necelými 12 procenty – pozn. red.). Pokud je bude opravdu chtít získat, musí přitvrdit, a to je pozice, která Pellegrinimu není vlastní. 

Je pro Ivana Korčoka výhodou, že jde do druhého kola jako vítěz? Nebo to naopak může mobilizovat antisystémové voliče? 

Upřímně si myslím, že je to jedno, protože se toto nedá vyhodnotit. Bude záležet na kampani, jež bude následovat. Ivan Korčok potřebuje, aby všichni jeho voliči z prvního kola zůstali „ve varu“, tedy v jistém stupni mobilizace, „nevychladli“ po Velikonocích a šli volit i v druhém kole. Plus nabral nějaké další hlasy. Kampaň by ale dělal, i kdyby prohrál v prvním kole. 

Zatím se neví, zda do nějaké diskuse přijde 

Pojďme si rozebrat strategie jednotlivých kandidátů. Ivan Korčok po sečtení většiny hlasů přišel na tiskovou konferenci s apelem na voliče Roberta Fica. Mimo jiné řekl, že se nebrání spolupráci s vládní koalicí a že bude dohlížet na plnění slibů vlády Roberta Fica. Může to fungovat? Může Ivan Korčok oslovit voliče z provládního tábora, je vůbec potenciál v něm někoho získat? 

Potenciál zde je a vyplývá to z veřejných průzkumů, které se uskutečnily před prvním kolem. Jeden z nich dělal Denník N, z jehož dat se ukázalo, že voliči Hlasu nejsou skálopevně přesvědčeni, že budou volit Petera Pellegriniho – a dovedou si představit i volbu Ivana Korčoka. Nemyslím si však, že Korčok má šanci u tvrdého jádra Smeru – to je skupina, od níž Korčok hlasy nedostane, protože tihle voliči jsou často ovlivňováni alternativními a dezinformačními weby, podle nichž je Korčok agent Sorose, USA a tak podobně.