O chybějících sanitkách a cestě kolem Dněpru s lahví whisky po ruce

Serhij Savčenko (43) je ukrajinský podnikatel, který na začátku plnohodnotné Putinovy války na Ukrajině přesídlil s manželkou a dětmi do Bratislavy. Seznámil se tam se slovenskými novináři, kteří vybírali peníze na sanitky pro Ukrajinu, dali síly dohromady, a teď už několik desítek sanitek ze slovenských sbírek zachraňuje životy bojujícím Ukrajincům. Savčenko zároveň na dálku řídí svou nábytkářskou firmu na Ukrajině a rovněž peníze z ní dává na podporu ukrajinských vojáků. Několik českých novinářů teď vybírá peníze na sanitky i na českém serveru Donio, poté je spolu se Serhijem Savčenkem odvezou na frontu. Jak to se záchranou životů na bojištích chodí?

Začalo to vloni, když fotoreportér Vladimír Šimíček ze slovenského Denníku N dostal po návratu z Ukrajiny nápad, že vybere peníze na sanitku pro raněné ukrajinské vojáky. Nakonec byli Slováci štědří a na Ukrajinu jste odvezli s vaším fondem All4Ukraïne desítky vozů. A teď běží sbírka i na českém Doniu. Pořád je sanitek tak málo? 

Naposledy minulou neděli jsme na frontu vezli několik dalších sanitek a džípů. A je to tak, že některé sanitky slouží už druhý rok, některé ale vydrží třeba jen pět nebo patnáct minut. Přiletí raketa nebo je ostřelování – a kaput, je po sanitce. Když byli naši kamarádi, slovenští novináři, na Ukrajině na začátku války, tak na vlastní oči viděli, že naši vojáci nemají dostatek sanitek a vozidel schopných pohybovat se po frontě. A že kvůli tomu zbytečně umírají. Vybrali tehdy 107 tisíc eur a chtěli koupit jednu kvalitní, pěknou sanitku. Ale řekl jsem jim, že pro vojáky je lepší, když dostanou deset starších sanitek než jednu krásnou. V další sbírce se pak vybralo asi na třicet sanitek a džípů. Pro ukrajinskou armádu je to sice kapka v moři, ale pro ty vojáky, kterým právě tyto sanitky zachránily život, je to velká pomoc. Je to velká a moc, moc potřebná podpora.

Jak často se stane, že sanitka vydrží jen minuty?

Zase tak často ne, ale pořád je potřeba je doplňovat. Třeba před týdnem jsme odevzdali evakuační vozidlo brigádě námořní pěchoty. Těm jsme už před půl rokem přivezli sanitku. Jenže ta nepřežila převoz přes řeku Dněpr. Potřebovali jsme ji dostat na levý břeh, kde jsou Rusové, přišla ruská  střelba a sanitka skončila v moři. Lidé naštěstí přežili, sanitka ne. Tam tedy nutně potřebují další sanitku, a až ji budeme mít, tak ji dostanou. 

Kolik sanitek má na frontě jedna brigáda?

Před letní kontraofenzivou vzniklo dvanáct nových brigád. Mám tam kamarády, jsou to velitelé těch brigád, a od nich vím, že brigáda, která má šest tisíc vojáků, potřebuje minimálně tisíc vozidel – sanitky, džípy, pick-upy – pro pohyb na frontě. A víte, kolik jich mají? Jeden velitel má na brigádu od státu dvanáct vozidel, druhý mi říkal, že jen čtyři. To je strašně málo. 

Mluvíte o džípech, sanitkách a pick-upech. Jak to se záchranou na frontě chodí? 

Záchrana raněných vojáků má tři fáze. Nejdřív je na frontě musí džípy nebo pick-upy nebo čtyřkolky vytáhnout přímo z bojiště. V tom terénu se jiné auto nedokáže pohybovat. Pak ho v druhé etapě přeloží do menší sanitky. Teď jsme zrovna na frontě odevzdávali takovou velkou sanitku, to je třetí etapa. V té už se dá udělat i nějaká operace. Ve třetí etapě už je tedy méně rizik, že sanitku Rusové zasáhnou.