Neuznat běloruské volby je složité. Za obviněním Česka může stát Moskva

Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská oznámila, že se rozhodla k odjezdu ze země. Její emotivní videonahrávka zveřejněná na sociálních sítích však naznačuje, že k takovému kroku byla donucena. Hlavní protikandidátka prezidenta Aljaksandra Lukašenky v nedělních volbách hlavy státu byla od pondělí pohřešována. Podle její spolupracovnice ji vyvezly běloruské úřady, ty to však popírají. Cichanouská odmítla uznat volební komisí oznámené drtivé Lukašenkovo vítězství, po němž se v zemi vzedmuly rozsáhlé protesty. Lukašenka už v pondělí řekl, že nedovolí, aby se země rozdělila a odehrál se „druhý Majdan“ - a dodal, že ovládáni z České republiky, Polska a Velké Británie. „Mám trochu divokou teorii, že je to původně ruský nápad a ruská linka,“ říká k obvinění Gabriela Svárovská z Prague Civil Society Centre.

Proč Aljaksandr Lukašenka řekl, že protesty jsou řízené z Polska, Velké Británie a Česka? Británie a Česko působí dost zvláštně, řada zemí je v podpoře běloruské opozice aktivnějších.

Taky mě to překvapilo. Polsko je velmi aktivní, podobně také Litva, Švédsko i Německo. To všechno jsou země, které opozici podporují víc. A Británie, to je naprosto mimo - tamní podpora směrem k Bělorusku je zanedbatelná.

Takže to Lukašenka jen tak vystřelil od boku?

Mám trochu divokou teorii, že je to původně ruský nápad a ruská linka. Velká Británie, to je případ Skripal. S Polskem má Rusko extrémně špatné vztahy a naše spory o výklad minulosti jsou nic proti tomu, co se odehrává na polsko-ruské rovině. No a pak my - kauza Koněv, ricin a nově i případ Safronov (případ ruského novináře, kterého úřady viní ze špionáže ve prospěch české tajné služby, pozn. red.). To není žádná česká bublina, verze o legračních českých agentech a novináři-špionovi je v Rusku a tamních médiích živá.

Co přesně by z toho Rusko a Lukašenka měli?

Nic konkrétního, prezidentovi je to momentálně lhostejné. Musí tvrdit, že protesty proti němu jsou řízené zvnějšku. Z jakých je to zemí, to už je přece jedno. Pro Rusko je to další ťuknutí do nejslabšího článku Unie a NATO, za který nás považují. Myslím, že právem.

Co tedy Česko v současnosti pro běloruskou opozici dělá - ať už stát nebo zdejší velké nevládní organizace? Bělorusko pro nás dlouho bylo prioritní zemí.

A pořád je. Přesná data v hlavě nemám, ale je fakt, že jak na vládní, tak nevládní úrovni česká aktivita v posledních letech poklesla. Nicméně celá řada programů pořád běží.

Zůstali jsme nad unijním průměrem, co se týče podpory tamní občanské společnosti?

Pokud počítáme celou Unii, tak určitě. Jistě, Německo a Švédsko, Polsko a Litva, to jsou dnes aktivnější hráči. Ale víc jich není.

Co vůbec může Unie v současné chvíli reálně dělat?

Odsoudit násilí, vyzvat ke klidu, odsoudit volební podvody a porušování lidských i občanských práv. Což už udělala.

Jak složité by bylo neuznat volby, o kterých všichni vědí, že jsou zfalšované?

V případě Běloruska velmi. Můžeme je samozřejmě neuznat. Neuznat Lukašenku za legitimního představitele státu. Jenže mezinárodní politika probíhá de iure a de facto. A de facto, s velkou pravděpodobností, zůstane Lukašenka hlavou země. Nakonec bychom se spíš znemožnili. Sice bychom ho neuznali, ale při nejbližší krizi bychom stejně byli nuceni s ním jednat. Protože nikdo jiný v Bělorusku prostě není.

Jaké jsou další možnosti?

Myslím, že fungují sankce. Zvlášť v době, kdy režim eroduje, což se v Bělorusku děje, a tamní vyšší úřednictvo to ví a vidí a uvědomuje si to. Cílené sankce na konkrétní lidi. Lukašenku, šéfku volební komise, představitele státu, soudce, kteří odsoudí dnešní zadržené. Ať tito lidé nemohou do EU cestovat, ulévat tu peníze, nechat tu studovat své děti.