Nešlo o záměr, proto Poláci nepožádali o konzultace na základě článku 4

Co v tuto chvíli o událostech v Polsku víme?

Už v úterý, kdy v odpoledních hodinách došlo k tomu incidentu, jsme byli ve spojení s naším polským kolegou. Ten byl ve spojení s polskými činiteli, kteří svolali jednání bezpečnostní rady státu a zahájili vyšetřování. Je potřeba prozkoumat materiální důkazy, trosky, je potřeba dát dohromady všechny informace z radarových systémů atd. Souběžně s vyšetřováním polská strana rozhodla ve své vlastní gesci o opatřeních na posílení polské obrany a příslušného teritoria. Dohodli jsme se také, že nejlepší způsob řešení v rámci aliance bude sejít se hned druhý den, ve středu - a během tohoto jednání jsme dostali další porci informací dvojího druhu.

A to?

První byly informace zpravodajského charakteru z provenience Severoatlantické aliance, pak k témuž informace od polské strany a pak tam byla i informace od vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě k tomu, jaká opatření jsou přijímána na východním křídle k zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru. Tyhle tři mítinky tvořily podklad našeho společného jednání, které se neslo relativně věcném a klidném duchu. Někteří novináři se mě ptali, zda to byl z hlediska nervozity nejnapínavější a nejhorší den v Severoatlantické alianci, tak to skutečně ne.

A co z jednání vyplynulo?

Pro všechny scénáře, s kterými pracujeme, platí jedna věc: žádná z pracovních verzí vyšetřování neobsahuje úmysl útočit na Polsko jako člena NATO. To znamená, že všechny scénáře vycházejí z toho, že došlo k incidentu, který způsobilo nedopatření, ale nebyl tam záměr. I proto nakonec Poláci nepožádali o konzultace na základě článku čtyři, protože alianční území nebylo pod soustředěným útokem třetí strany. V zásadě Polsko řeklo, že tam chybí onen úmysl a není to potřeba. Tím nejpravděpodobnějším scénářem - a řekl to i generální tajemník ve středu na tiskové konferenci po jednání - tak je, že ukrajinská protivzdušná obrana reagovala na rozsáhlý ruský útok, použila prostředek protivzdušné obrany a ten nešťastně dopadl na polské území. A my v rámci komunikace do našich států uklidňujeme veřejnost, protože ta obrovská pozornost pramenila z toho, že si lidé začali představovat a ptát se, jestli se aliance neblíží vstupu do konfliktu. Ale tak to není: nikdo v alianci nemluví o tom, že bychom měli situaci eskalovat.

Jak ve světle těchto informací rozumíte prvotní ukrajinské reakci, kdy po útoku prezident Zelenskyj situaci nazval ruskou eskalací a ukrajinský ministr zahraniční popřel, že by v incidentu byly zapojené ukrajinské rakety?

Budeme muset počkat, Ukrajina určitě zváží vlastní postoj k té samotné věci. Aliance promluvila dnes (rozhovor probíhal ve středu večer, pozn. redakce) a já nebudu Ukrajině předepisovat, jak se má chovat, mohu pouze popsat, co udělali spojenci. Neměl jsem možnost si poslechnout celé vyjádření prezidenta Zelenského, ale určitě se dotkl toho, co je prapůvodní příčinou celé situace - a to jsou ruské útoky na civilní cíle. Ukrajina má právo se bránit. Válka je věc, která nepodléhá žádnému přesnému scénáři, a bohužel se vždycky stanou věci, které nikdo nepředpokládá. Bylo by asi nefér vinit Ukrajinu, že v rámci obrany podle Charty OSN chrání své území a nedopatřením dojde například k tomu, že nějaký obranný prostředek spadne na cizí území. Ukrajina byla zatím ve své veřejné komunikaci brilantní, jakou reakci zvolí, teď nechme na nich - myslím, že v dohledné době něco ještě přijde.

Jaký rozdíl v reakci by způsobilo, kdyby ta raketa byla ruská a dopadla na Polsko také omylem? Kdyby Rusové mířili někam na Ukrajinu, ale „strefili“ se do Polska?

To je výborná otázka. Pokud by to byla ruská raketa, která nedopatřením dopadla na alianční území, tak právě pro tyto případy máme pořád v provozu základní kanály vojenské komunikace. Abychom si mohli vyjasnit třeba věci, které nedopadly podle představ jedné nebo druhé strany, a hrozí eskalací. Takže pokud by to bylo nezamýšlené, byl by tu prostor, aby ruská strana celou věc vysvětlila. A pokud by to byl úmyslný útok na alianční území, tak tady samozřejmě platí garance článku číslo 5 a závazek spojenců chránit všemi prostředky územní celistvost a bezpečnost všech členů aliance.

Vzhledem k tomu, jak intenzivní je válka na Ukrajině, by šlo namítnout, že „incident omylem“ byl jen otázkou času. Rusko Ukrajinu ostřeluje v obrovské míře a na hranicích NATO probíhá válka ve velkém rozsahu. Nezvažuje NATO nějaké další kroky, kterými by eliminovalo možnost podobných incidentů? Například lepší dodávky zbraní pro Ukrajinu, skloňuje se opět i možnost bezletové zóny…

Já si netroufám mluvit vojenským činitelům do toho, jak mají zajistit funkčnost protivzdušné obrany. Pouze řeknu, že prostředky na alianční straně byly dostatečné k zajištění obrany. S tím, na co se ptáte, souvisí ještě jedna věc. Domácí bezpečí je nezbytné k podávané pomocné ruce a k tomu, abychom mohli podporovat Ukrajinu. Ale nesmíme kvůli jednomu incidentu, kvůli jednomu stromu na polské straně hranic, nevidět les raket na druhé straně. My poprvé zažíváme něco, co Ukrajinci zažívají každý den. Je to politováníhodné, nicméně je třeba vidět proporci. Aliance každopádně má schopnost adaptovat se na jakýkoliv vývoj - a debaty o zlepšování toho, co děláme, budou samozřejmě dál probíhat.

Zmínil jste komunikační kanály s Ruskem, které máme. Americký ředitel CIA se před několika dny potkal se svým ruským protějškem, využívá NATO hlavně amerických kanálů, nebo máme svoje? Kdo s Ruskem komunikuje?

Vojenská část NATO má svůj vojenský kanál. Krom politického a civilního vedení má aliance jako jediná struktura svého druhu i společný systém velení. A funkce vojenského velení je i ve vyjasňování incidentů, sama o sobě nemá politický obsah. To, co jste zmiňovala, je americká snaha po politické linii nějak odpovědět na ruské jaderné vyhrožování. Tady je třeba ctít, že Spojené státy měly ještě před válkou velmi funkční strategický dialog s Ruskem na téma jaderných zbraní. A váha jaderných velmocí při řešení jaderné problematiky je pořád úplně jiná než váha nejaderných zemí. My jsme sice jaderná aliance, ale prostředky drží ve své podstatě dva členové, Spojené státy a Velká Británie, částečně také Francie. Jednání Williama Burnse, šéfa CIA, bylo vedeno i proto po bilaterální linii. My jsme často s předstihem informováni o tom, co se v té oblasti chystá, toho si vážíme - ale jaderná problematika ve vztahu k Rusku je primárně doménou jaderných mocností, zejména Spojených států. A tak je to i ruskou stranou vnímáno, a proto je ten kanál funkční. Rusko v konfliktu ztrácí, nejenom z hlediska morálky, ale hlavně po stránce logistické a technické, ztrácí schopnost vést boj a jejich průmyslová základna je podlomená kvůli sankcím. Zároveň s tím nesmíme dopustit, aby se ruská strana pokusila použít jaderné zbraně. Ruská armáda je v obrovských problémech – a doufejme, že výsledkem tohoto konfliktu pro jedenadvacáté století bude, že dobývat cizí území i z pozice silnějšího se nevyplatí. To by skutečně bylo stabilizující. Pokud ale dojde k tomu, že se to vyplatí, že Rusko něco získá za to , že páchá válečné zločiny a nebude za ně potrestáno, pak bude samozřejmě dopad na fungování světového řádu přesně opačný.

Jak nyní bude probíhat vyšetřování incidentu v Polsku? Kdo ho povede a bude se účastnit ukrajinská či ruská strana?

Vyšetřování organizuje polská strana, je to incident, který teritoriálně spadá pod polskou jurisdikci. Poláci jsou ale velice otevření, spojenci dostávají informace, mohou se účastnit i místního setření - a je samozřejmě možné, že Ukrajina se přidá jako další strana k vyšetřování. Může určitě dodat naprosto zásadní informace pro to, abychom skutečně na základě faktů úplně přesně zjistili, co se stalo. Je to věc, která má politicko-eskalační dimenzi, kterou jsme – myslím – vyřešili. Ale také má právě dimenzi přesného zjištění faktického stavu. Rusko se vyšetřování neúčastní a nedovedu si moc představit scénář, kdy by mohlo.