Není na co čekat, lidé v Bělorusku trpí

Lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová přišla s iniciativou, že by Evropský parlament měl udělit prestižní Sacharovovu cenu běloruské opoziční kandidátce Svjatlaně Cichanouské. Ocenění „za svobodu myšlení“ nese jméno po sovětském vědci a disidentovi a europarlament je dává již od roku 1988. Nejde přitom o jedinou možnost, jak můžou evropští poslanci podpořit běloruskou opozici. V pondělí se chtějí vývojem v Bělorusku zabývat i ministři zahraničí zemí Evropské unie - a do tohoto jednání by se měla zapojit i sama Cichanouská.

Co vás vedlo k tomu, že jste Cichanouskou na Sacharovovu cenu navrhla?

Přemýšlela jsem o tom, jak podpořit běloruskou opozici, protože se zdá, že diktátor Lukašenka to tak snadno nevzdá. Dělá všechno proto, aby potlačil protesty proti zmanipulovaným volbám, a dělá to násilně - řada lidí je zatýkána a mlácena. V Evropském parlamentu se snažíme podporovat demokracii, lidská a občanská práva všude na světě a odvážní lidé v Bělorusku nyní potřebují naše zastání. Jedním z nástrojů, které máme, je právě Sacharovova cena. A termín, kdy se na ni navrhují kandidáti, byl teď do konce srpna.

Jde tedy hlavně o symbolické ocenění?

Svjatlana Cichanouská je ideální volba. Cena se tradičně uděluje těm, kteří osobně bojují za svobodu, demokracii a lidská práva, jsou pronásledováni nebo v tomhle smyslu reprezentují nějaké širší hnutí. Zviditelnění to jejich úsilí. Evropský parlament, který reprezentuje občany Evropské unie, tím také říká, že oceněny tu nejsou nějaké pokoutné a zanedbatelné síly - žádní „zahraniční agenti“, jak se je snaží očernit Lukašenka. Naopak jde o lidi, jejichž zápas je důležitý a hodný respektu.

Váš návrh podpořili v Evropském parlamentu lidovci, jaký bude další postup? Co musí Svjatlana Cichanouská splnit, aby cenu dostala?

Musí vytrvat. Musí přežít ty tlaky a zůstat taková, jaká je, protože je opravdu motivující a statečnou osobností. Byla jsem mile překvapena, že se k nominaci kromě lidovců připojili i další frakce jako Obnova Evropy či Progresivní aliance socialistů a demokratů - a očekává se, že přibydou ještě Evropští konzervativci a reformisté. Dohromady je to většina europarlamentu.

Ocenění by dostala jen ona?

Návrh na ocenění je delší, je tam mimo jiné nobelistka Světlana Alexijevičová, Maria Kolesnikovová, Volha Kavalkovová, Veranika Capkalová, Ales Beljackij, Pavel Seviarync a Nikolaj Statkevič. Ti všichni reprezentují koordinační výbor běloruské opozice.

Svjatlana Cichanouskámusela z Běloruska utéct, nyní žije v exilu v Litvě. Měla jste možnost s ní mluvit?

Zatím jsem tu příležitost neměla. Kdyby cenu dostala - uděluje se v prosinci - její držitelé ji přijedou do Štrasburku osobně převzít, to by byla vhodná příležitost na setkání.  Ale mám naději, že se s ní potkám ještě do konce září, protože přijede do Evropského parlamentu.

Jak velké téma je v Evropském parlamentu to, co se děje v Bělorusku?

Velké. Jednak k němu byla debata, jednak jsme už odhlasovali usnesení, které je – myslím - velmi silné. Říkáme v něm jasně, že neuznáváme výsledky prezidentských voleb, protože byly hrubě porušeny všechny standardy. V listopadu, kdy skončí Alexandru Lukašenkovi mandát, ho Evropský parlament přestane nadále uznávat jako prezidenta. Kromě toho jsme ho vyzvali, aby zastavil násilné potlačování protestů, a podpořili jsme demokratické předání moci na základě celonárodního dialogu. A samozřejmě jsme vyzvali k uvalení evropských sankcí, které už některé členské státy Evropské unie přijaly separátně.

Evropská rada, již tvoří tedy premiéři zemí EU, ale zatím tyto sankce v plošné podobě nebyla schopna přijmout. Jak si vysvětlujete, že evropské špičky jsou takhle neakceschopné?

Evropská rada dala 19. srpna vyjádření, že uvalí sankce proti osobám zodpovědným za násilí, zakáže jim vstup do Evropské unie a zmrazí jejich finanční aktiva v Evropské unii. To se už stalo, ale pouze jako příslib. Evropská rada také neuznala výsledky voleb, což je rovněž důležité. Že sankce zatím nebyly přijaty, je dáno tím, že je dosud blokoval Kypr. Neříká ale, že by viděl dění v Bělorusku jinak než ostatní členské státy EU, prosazuje své zájmy vůči Turecku. Ankara vstupuje opakovaně na jeho výsostné území, provádí vrty zemního plynu ve Středozemním moři a Kypr chce, aby byl sankční seznam rozšířen i na některé jeho představitele. Jsou to velké šachy, protože Evropská unie z řady důvodů Turecko potřebuje. Myslím si ale, že je naděje, že se řešení najde.

Co vůbec může s děním v Bělorusku udělat sám Evropský parlament? Jaké konkrétní možnosti kromě návrhu na Sacharovovu cenu máte?

Můžeme iniciovat, aby z evropského rozpočtu byla podporována běloruská opozice, prostě tamní občanská společnost. A naopak, aby se neposílaly peníze na podporu Lukašenkova režimu - Bělorusko třeba v minulosti čerpalo finanční prostředky na boj proti koronaviru. Z mého pohledu vše mimo podpory opozice musí být zastaveno, tady musíme být striktní. Předpokládám, že tento hlas Evropská komise vyslyší. Usilujeme také o solidaritu, pomoc těm, kteří z Běloruska prchají. Jak řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen tento týden ve svém projevu k Evropskému parlamentu: Jsme na straně běloruského lidu.

Máte v plánu dělat něco osobně i vy?

Ráda bych navštívila výraznou tvář opozice Marii Kolesnikovovou, která je nyní v Bělorusku vězněna. Myslím si ale, že nedostanu víza a nikam mě nepustí. Akt osobní solidarity považuji za důležitý.

Jak jste vnímala rozhodnutí českého premiéra Andreje Babiše nepřizvat představitele běloruské opozice na nedávné jednání V4?

Říkala jsem si, že to je katastrofa. Ale nejvíc mě udivuje, že ho v tom ostatní premiéři V4 respektovali. To jsme vůbec nepochopila. Jenom mě to utvrdilo v tom, že je to taková zvláštní parta.

Neměl premiér Babiš pravdu, když tvrdil, že by to mohla zneužít Lukašenkova propaganda a říkat, že se V4 snaží skrze běloruskou opozici zasahovat do vnitřního dění v Bělorusku?

Neměl, protože Lukašenka stejně bude říkat, že my všichni v Evropě jsme agenti. Není na co čekat, lidé v Bělorusku trpí.

V minulosti jste také navrhovala, že by Česko mělo přijmout děti z uprchlických táborů v Řecku. Jak to vlastně nakonec dopadlo?

Česká vláda to odmítla, dokonce ministr vnitra tvrdil, že žádné uprchlické děti v táborech nejsou. Takže to nějak musíme přetrpět, tuhle politickou reprezentaci nejde vyměnit a je třeba věřit, že po volbách přijde jiná, soucitnější. Byla jsem ráda, že v řadě dalších členských států EU se k tomu postavili jinak a děti si postupně rozebírají. Ať už je to Německo, Slovinsko, Nizozemsko, Francie či Itálie, ale také Švýcarsko. Bylo pro mě zadostiučinění, že někdo se k tomu postavil čelem. Ale i v Česku se k tomu přihlásilo hodně lidí a někteří z nich aktivně pomáhají na místě.

Na řeckém ostrově Lesbos teď shořel velký uprchlický tábor. Mělo by Česko tamním uprchlíkům pomoct? A co bude dělat Evropská unie?

V Evropském parlamentu jsme to řešili, zodpovědná komisařka Ylva Johansson řekla, že místo tábora bude postaveno nové přijímací zařízení. Je to tedy v uvozovkách hotspot, ale bude mít vyšší kvalitu, standardy a lidské podmínky. Řešení je nicméně jinde, v rychlé azylové proceduře. Ti, kteří na azyl mají nárok, by ho měli dostat, ostatní by měli být vráceni. Od komisařky jsme dostali informace, že až dvě třetiny žadatelů nejsou oprávněny k azylu. Hovořila o tom, že aktuálně tam žije padesát tisíc uprchlíků - v té skupině jsou i děti bez doprovodu. Jde o nové k těm, o které jsem původně usilovala. Nemají se kam vrátit. Měly by dostat speciální ochranu a mělo by k nim být přistupováno s větší pozorností a péčí. Mimochodem, už se přihlásilo dvanáct zemí, že si je rozeberou - a Česko mezi nimi zase není. Je mi to strašně líto. Myslím si, že kdybychom si jich pár desítek nebo pár rodin s dětmi vzali, občané by řekli: Ano, je to lidské a normální. Sama za sebe se snažím dělat, co jde. Podporuji aktivity, které pomáhají lidem v uprchlických táborech žít důstojněji. Například z uprchlického tábora Moria jsem si před rokem koupila obraz, mám ho pověšený doma, alespoň trochu jsem přispěla na materiální sbírku.