„Moje přítelkyně netuší, že je pornohvězda.“ Jak se rodila investigace podzemní sítě sexuálních násilníků 

Reportérky německých veřejnoprávních televizí ARD a ZDF pronikly během rok a půl trvající investigace do uzavřených skupin na sociální síti Telegram, kde tisíce mužů sdílejí intimní fotografie a videa nic netušících žen, často partnerek, kamarádek nebo příbuzných. Vedle záznamů sexuálního násilí si členové skupin také vyměňují tipy, jak ženy omámit a znásilňovat bez jejich vědomí, obchodují se speciálními narkotiky, která obsahují látky určené k uspávání zvířat. Čtyřicetiminutový dokument vyvolal na konci loňského roku mezinárodní pozornost. Nejde o jediný takový případ: letos v lednu odhalila investigace českého publicistického serveru Page Not Found podobné skupiny na sociální síti Discord.

Vaše zjištění odhalila neznámý kriminální svět, který šokuje mimo jiné svým rozsahem. Největší skupina na Telegramu měla 73 tisíc členů. Jakou reakci vaše investigace vyvolala?

Isabell Beer (I. B.): Obrátilo se na nás hodně žen, prostřednictvím Instagramu nebo e-mailem. Některé si myslely, že se na záběrech poznaly, i když byly v dokumentu rozmazané. Jiné se ptaly, jestli jsme během pátrání nenarazily na jiné materiály, které je zachycují. Odpovědět je ale velmi obtížné, protože se ve většině případů spoléháme pouze na vlastní paměť. Viděla jsem tam někoho, kdo vypadal takhle? Jedna žena nám poslala fotografie svých tetování a ptala se, zda jsme je na některém videu neviděly. 

Isabel Ströh (I. S.): Celkově byla odezva veřejnosti velká, měly jsme ovšem dojem, že nám píší většinou ženy. Zejména ženy také diskutovaly na sítích a požadovaly, aby se s tím něco dělalo. Od mužů bohužel podobná reakce nepřišla.  

Kontaktovali vás po zveřejnění dokumentu politici či úřady?

I. B.: Očekávaly jsme reakci ze strany politiků, dokument vzbudil mezinárodní pozornost, protože tohle se neděje jen v Německu. Ale pokud víme, o našich zjištěních se v rozhovoru pro rozhlas zmínila pouze Lisa Paus, spolková ministryně pro záležitosti rodiny, seniorů, žen a mládeže. To není moc silná odezva. 

Překvapilo vás to ticho? Zklamalo?

I.S.: Zažívaly jsme ho už během investigace. Poslaly jsme na zodpovědná místa tolik e-mailů… Čím podrobnější informace jsme měly, tím spíše jsme od úřadů očekávaly jasnou reakci. Je to přece tak vážný a důležitý problém. Opakovaně jsme žádaly příslušné ministry a ministryně o rozhovor. Všichni odmítli, a nakonec jsme obdržely pouze písemné odpovědi, které byly velmi obecné. U jiných témat nám politici poskytují rozhovory bez problémů. Proto nás velmi překvapilo, že najednou neměli čas.

 Z dokumentu přitom vyplývá, že o dění na Telegramu jste úřady informovaly od počátku.

I. B.: Hned po prvním večeru stráveném na síti bylo jasné, že musíme promyslet, jak postupovat dál. Po konzultaci s naším právním oddělením jsme se rozhodly rozeslat odkazy s pozvánkou do skupin úřadům a naše pátrání přerušit. To, co jsme v telegramových skupinách viděly, bylo zkrátka příliš vážné. Někteří členové skupin plánovali někoho omámit, napadnout, znásilnit… Když se ale tři měsíce nic nedělo, pokračovaly jsme v práci. 

 Máte nějaké vysvětlení, proč úřady nereagovaly? 

I. S.: Německé úřady a Spolkový kriminální úřad nám ani nepotvrdí, zda věc vyšetřují, nebo ne. A to proto, aby nebylo vyšetřování ohroženo. Konkrétní případy pak předávají zemským policejním složkám. Takže nevíme, jestli se něco děje.