Martin Wolf: Pokud se Evropa nebude chovat jako velmoc, tak ji ostatní roztrhají na kusy

Ve své knize Krize demokratického kapitalismu v závěrečné kapitole píšete: „Když v zimě roku 2022 píšu tyto poslední odstavce, zjišťuji, že pochybuji o tom, zda budou Spojené státy na konci desetiletí ještě fungující demokracií.“ Od té doby jsme ve světě zaznamenali další posun – Trump opět zvítězil ve Spojených státech a volby v Rakousku, Nizozemsku a Francii naznačují rostoucí podporu krajní pravice. Německo se nyní připravuje na vlastní volby a celá Evropa to s napětím sleduje kvůli rostoucím preferencím Alternativy pro Německo. Předpokládal jste, že se voliči v bohatých zemích tak rychle posunou směrem ke krajně pravicovým a populistickým stranám?

Neřekl bych, že jsem měl přesnou předpověď, ale rozhodně jsem to viděl jako velkou možnost, jinak bych tu knihu nenapsal. Zatímco Velká Británie se, alespoň prozatím, posunula mírně opačným směrem, v jiných západních zemích jsou výsledky voleb trvale znepokojivé. Významným příkladem je Trumpovo loňské vítězství, které se v roce 2022 zdálo nepravděpodobné. 

Řekl bych tedy, že se nacházíme v bodě, kdy nad zdravím liberální demokracie visí otazník. Současní pravicoví populisté mají odlišné ideologie. Nepovažuji je za fašisty ve smyslu meziválečných let, jsou mezi nimi velmi významné rozdíly, ale jsou autoritářští. Jsou sociálně velmi konzervativní, v jejich myšlení jsou silné rasistické prvky. Jsou hrozbou pro svobodná média a především pro právní stát. 

Je něco, co byste nyní, v lednu roku 2025, napsal jinak?

Stále více si myslím, že důležitým faktorem krize demokratického kapitalismu na Západě je to, že od druhé světové války uplynula dlouhá doba. Koneckonců železná opona se zhroutila před pětatřiceti lety. No a to znamená, že obrovské množství lidí si už opravdu nepamatuje, jaké to bylo žít v komunistické zemi.  

Zmiňujete Trumpovo druhé funkční období. Jedním z jeho dosud nejviditelnějších kroků je hrozba zavedení cel proti velkých obchodním partnerům, o clech mluví jako o „nejlepší věci na světě“. Jak podle vás jeho hospodářská politika ovlivní světovou ekonomiku?

To je obrovská otázka s širokými důsledky. Zaprvé, jeho přístup k celním sazbám je velmi znepokojivý. Chce mít pravomoc je svévolně zavádět, obcházet legislativní procesy a nerespektovat mezinárodní dohody – včetně těch, které sám vyjednal. Se cly zachází jako se zbraní, která je namířena proti nepřátelům a dokonce i spojencům, což je v zásadě autoritářský způsob vládnutí. Velmi přímočaře řečeno, jedná se o gangsterský přístup k tvorbě politiky.  

Zadruhé, Trump a jeho poradci nemají správné znalosti ekonomiky obchodu. Mylně se domnívá, že uvalením cel vyřeší americký obchodní deficit, což prostě není způsob, jakým funguje globální obchod. Jeho přístup je ekonomicky negramotný a pravděpodobně se mu vymstí, což poškodí jak americké spotřebitele, tak mezinárodní hospodářskou stabilitu. Dopad bude obzvláště závažný na země, které jsou na americkém obchodu silně závislé, jako je Kanada, Mexiko a potenciálně i některé části Evropy. Nebude to fungovat a my víme, že to nebude fungovat, a proto to zkrátka a dobře lidé v posledních letech nedělali. 

Z dosavadních reakcí evropských lídrů se zdá, že Evropská unie je proti politice Donalda Trumpa zatím bezmocná, že si příliš neví rady. Jaká by tedy měla být unijní reakce na novou politiku USA?

EU se dlouhodobě spoléhá na USA, pokud jde o hospodářskou stabilitu i bezpečnost. Nyní jde o to, zda evropští lídři vnímají Trumpa jako dočasné narušení, nebo jako počátek zásadní geopolitické změny. Ačkoli by Evropané rádi věřili, že se vše vrátí do starých kolejí, myslím, že nejde o dočasné narušení vztahů. Evropané se stávají do značné míry odpovědnými za bezpečnost na vlastním kontinentu. A to znamená, že se Unie také musí podívat na svět a říci si, že už nemá trvalé přátele, přinejmenším jich má méně. Osobně jsem hluboce oddán transatlantickému spojenectví, ale myslím si, že s Trumpem a s tím, jak se teď chová, to už neplatí.  

Myslím, že Evropané musejí říct: chceme mít blízké vztahy s USA, ale nemůžete si s námi dělat, co chcete, a pokud se k nám budete chovat takto, budeme se muset podívat na naše spojenecké vztahy. Možná se budeme muset přiblížit Číně, ale zjevně ne Rusku, které je ekonomicky irelevantní a zůstává pro nás velmi velkým problémem. Evropané se na to musejí začít dívat více z pohledu 19. století, protože to, jak se chovají USA, Čína a Rusko, znamená, že se Evropa musí do jisté míry chovat jako velmoc. Mám ale obavy, že pokud to Evropa nedokáže, tak USA na jedné straně a Rusko s Čínou na straně druhé ji roztrhají na kusy. Jsou dost silné na to, aby to udělaly.