Kovačič z televize Markíza: Nemůžu odkývat věci, které považuju za špatné

Pro velký zájem zveřejňujeme část audio verze také jako podcast.

Na závěr politického diskusního pořadu Na tělo v TV Markíza si vzal poslední květnovou neděli delší slovo moderátor relace Michal Kovačič. Divákům v přímém přenosu sdělil, že je na novináře zpravodajství Markízy vyvíjen politický tlak a že pokusy ovlivňovat informace a diskuse přicházejí i od vedení televize. „Boj o podobu zpravodajství televize Markíza probíhá už celé měsíce. Čelíme tlakům nejen od politiků, ale i od vlastního vedení. Pokusy o cenzuru v diskusích začaly hned začátkem roku a dennodenním tlakům krátce nato čelily i Televizní noviny,“ řekl Kovačič. „Díky tomu, že se naše redakce nelekla, semkla se a společně se jim postavila, mají úplně jinou podobu, než do jaké je naše vedení tlačí.“ Vedení TV Markíza na to zareagovalo oznámením, že diskusi Na tělo a také Na tělo PLUS, což je rozhovor na webu televize, který každé úterý moderoval rovněž Kovačič, s okamžitou platností ruší. Další neděli už diváci politickou debatu neuvidí. Michala Kovačiče poslala TV Markíza domů s odůvodněním, že už pro něj nemá práci.

Zprávy o tom, že v TV Markíza vedou novináři spor s ředitelem zpravodajství Michalem Kratochvílem, který do Markízy přestoupil vloni v prosinci z postu šéfredaktora zpravodajství české TV Nova a snaží se novináře přesvědčit, aby byli vstřícnější k politikům vládní koalice, prosakovaly do slovenských médií od letošního února. Slovenská média přišla s vysvětlením, že za tlakem může být snaha českého majitele – skupiny PPF – vycházet s novou vládou Roberta Fica, který nemá kritickou žurnalistiku v oblibě a televizi Markíza spolu s dalšími třemi novinami označil za „nepřátelské médium“. 

Mluvčí skupiny PPF Leoš Rousek v telefonu na otázku, jak se staví skupina k dění v TV Markíza, odpověděl: „Obraťte se na Markízu.“ Případné další dotazy na PPF žádal poslat e-mailem. Na zaslané otázky Respektu, zda je „vstřícnost k současné slovenské vládě“ a rušení pořadu Na tělo přáním PPF, a pokud ne, tak co s tím skupina PPF jako vlastník dělá či udělá, odpověď nepřišla. 

Nejsledovanější slovenská soukromá televize Markíza je na Slovensku, co se zpravodajství a politické investigativy týče, dlouhodobě nejkvalitnější televizí. Michal Kovačič je nejvýraznější slovenský moderátor oceněný novinářskými cenami.  

Když jsem od vás chtěla e-mailovou adresu, dal jste mi svůj soukromý e-mail, nikoli pracovní z TV Markíza. Vy už nepoužíváte pracovní adresu?

Pracovní e-mail už mám vypnutý. V pondělí mi totiž naše vedení sdělilo, že obě mé relace mají okamžitou pauzu, a proto už pro mě nemají práci. A že mám tedy volno a mám doma počkat, až se mi ozvou. Byl to zvláštní pocit po šestnácti letech, co tam pracuju.  

Slova o pauze interpretují vaši kolegové jako konec pořadu. Tvrdá reakce vedení Markízy přišla po vašem veřejném prohlášení v závěru nedělní diskusní relace Na tělo, v níž jste divákům sdělil, že redakce čelí tlakům a pokusům o cenzuru nejen od politiků, ale i vlastního vedení. Jak ty tlaky vedení ve vaší relaci vypadaly?

Všechno to začalo začátkem ledna, několik týdnů po příchodu nového ředitele zpravodajství Michala Kratochvíla. Společnost tehdy žila vládními změnami trestního zákoníku, které drasticky snižovaly tresty mimo jiné za korupci, a tématem bylo i zrušení Úřadu speciální prokuratury, který ji stíhal. Pozval jsem proto tehdejšího speciálního prokurátora Daniela Lipšice jako hosta do pořadu Na tělo PLUS, který má – na rozdíl od politické diskuse Na tělo – formát rozhovoru s jedním člověkem. Když se to ale pan Kratochvíl dozvěděl, okamžitě mi zavolal, že Daniel Lipšic hostem být nemůže. Odpověděl jsem mu, že je v té době důležitým respondentem a že jeho účast zrušit odmítám.

Další den si mě ředitel zpravodajství zavolal do kanceláře a asi hodinu se mě snažil přesvědčit, abych jeho účast zrušil, mimo jiné řekl i to, že si asi neuvědomuju, že Lipšic je pro PPF, vlastníka televize, „červený hadr“, a proto nemůže být hostem. Když jsem mu odpověděl, že nic z toho, co říká, nepovažuji za novinářský argument, nakonec rezignoval a řekl mi, že za mnou nestojí a že si mám dát pozor, abych v rozhovoru neudělal nějakou chybu, protože „v Praze mě bude sledovat spousta lidí“.

Červený hadr Lipšic tedy nakonec do vysílání přišel. O čem ta snaha ho nepozvat pro vás vypovídala?

Po tomto zážitku se mi opravdu rozsvítily všechny výstražné kontrolky. Protože není naší povinností posuzovat, zda má správný názor speciální prokurátor, nebo řekněme ministr spravedlnosti, který tvrdí opak. Mou povinností je ptát se obou, a pokud na tom, co říkají, něco nesedí s fakty, konfrontovat je s tím. Ale rozhodně není naším úkolem dělat to, co dělají politici – vybírat si, kdo je a kdo není „červený hadr“. 

To o červeném hadru pro PPF řekl ředitel zpravodajství vám osobně mezi čtyřma očima, nebo to bylo oficiální veřejné vysvětlení redakci?

Debata proběhla v jeho kanceláři mezi námi dvěma. Později jsme pak pana Kratochvíla i generálního ředitele televize s tímto a dalšími pokusy o zásah konfrontovali i na velké redakční poradě. A jejich vysvětlení bylo v zásadě takové, že se jedná o standardní manažerská rozhodnutí. Proti tomu se redakce ohradila, že to za standardní nepovažuje, a požádali jsme, aby byla sepsána jasná pravidla, abychom se podobným situacím do budoucna vyhnuli.

A sepsala televize taková pravidla?

Ne. Odmítli to s tím, že písemně nám nic dávat nechtějí.

Co následovalo? 

Dlouho jsme se například domlouvali, že budu moderovat poslední prezidentskou debatu. A najednou přišla žádost od pana Kratochvíla, že pokud mi má dát důvěru ji moderovat, chce nejdřív vidět kompletní seznam otázek. Pak mi doporučil, abych se tolik nezabýval vládními změnami trestního zákoníku, proti kterým se mimochodem tehdy masivně protestovalo, a ať se raději po deseti minutách pořadu začnu věnovat studničním amnestiím – tedy iniciativě, která chce zlegalizovat načerno postavené studně na Slovensku.

Čelili tlakům či zásahům i kolegové ze zpravodajství? 

Hned v lednu například pan Kratochvíl prosadil do úvodu Televizních novin nekritický rozhovor s ministrem vnitra Matúšem Šutajem Eštokem. Druhý den po rozsáhlé redakční kritice na ranní poradě prohlásil, ať si na to zvykáme, že to tak odteď bude, protože je to jeho „manažerské rozhodnutí“. Na druhou stranu, když se o pár dní později objevila na veřejnosti kritika ministryně zdravotnictví Zuzany Dolinkové, která se na Instagram vyfotila s předčasně narozeným dítětem přímo před inkubátorem bez ochranného obleku, tak zase vystupoval proti tomu, abychom to ve zprávách vysílali, protože je to „včerejší téma“. Chtěl také zastavit reportáž o vyšetřování nehody místopředsedy parlamentu Andreje Danka, který v noci naboural semafor a ujel, s odůvodněním, že „tam není nic nového“. Pointa reportáže přitom spočívala právě v tom, že navzdory slibům o rychlém vyšetřování jsme po pěti týdnech neviděli ani kamerový záznam. Po odporu našeho šéfredaktora ji alespoň nařídil přesunout do druhé poloviny Televizních novin. Rozsáhlé opoziční protesty v ulicích Slovenska bagatelizoval slovy, že „už ho to přestává bavit, protože je to pořád o tom samém“. Pokusů bylo mnoho, ale měly jedno společné – vždy šlo o věci, které politicky vyhovovaly buď vládě, nebo jedné z vládních stran. 

Jak jste situaci řešili? Bavili jste se s vedením o principech nezávislé novinářské práce? Jak to vypadalo?

V redakci jsme se rozhodli, že když jsme neuspěli s argumenty u ředitele zpravodajství, musíme o všem informovat našeho generálního ředitele. Napsali jsme proto interní dopis, který pokusy o zásah shrnoval, a požadovali jsme nápravu. Podepsalo ho na padesát členů redakce, téměř všichni. Následně bylo zahájeno poměrně rozsáhlé vyšetřování, které ale působilo velmi formálně a jehož závěr zněl, že se jedná o komunikační problémy. To jsme odmítli. Vedení nám ale sdělilo, že to tímhle prozatím považují za vyřešené.

Slovenské osobnosti zorganizovaly v březnu petici Renátě Kellnerové, majitelce skupiny PPF, která vlastní TV Markíza, lidé v ní žádali zastavení normalizace TV Markíza. Víte něco o reakci PPF? Změnilo to nějak situaci?

Mohu se jen dohadovat, které kroky co způsobily. Pravdou ale je, že poté, co se objevila petice osobností a ve slovenských a českých médiích vyšlo několik článků o situaci v naší zemi, se situace znatelně uklidnila. A několik týdnů bylo problémů podstatně méně. Zároveň jsme však ze zákulisí zaslechli, že na výraznějších změnách se už pracuje. 

Rušení vašeho pořadu přicházelo postupně: nejdřív TV Markíza oznámila, že zruší už dva červnové díly před prázdninovou přestávkou. Tento týden po vašem prohlášení zrušila pořad ihned ze dne na den. Kdo a jak vám ta rozhodnutí z vedení zdůvodnil?

Nejdřív přišlo vedení s tím, že musíme zrušit poslední dva pořady před letní přestávkou, protože budeme vysílat mistrovství Evropy ve fotbale, a relaci se mnou tedy nemá kdo odvysílat. Že se sice zápasy nehrají v neděli, kdy se vysílá Na tělo, ale že nemáme dostatečné technické kapacity, dost lidí. Neznělo mi to moc logicky, ale uvěřil jsem Michalu Kratochvílovi, když mi říkal, že i jeho to mrzí. Pak si mě po pár týdnech pan Kratochvíl zavolal znovu a řekl mi, že se rozhodli zrušit ještě další díl, protože tím chtějí po atentátu na premiéra uklidnit společnost. Řekl jsem, že to vůbec nechápu, protože sledovanost ukazuje, že lidé mají o pořad zájem. No, a krátce poté, co jsem odešel z jeho kanceláře, vyšla tisková zpráva – aniž by mi to někdo řekl –, ve které televize uvedla, že pořad skončí o další týden dříve.  

TV Markíza v jednu chvíli sdělila, že jde o dramaturgické potíže. To když vládní politici nechtěli čelit dotazům a vyhlásili pořadu bojkot. Znamenala jejich absence problémy? Klesla vám sledovanost?

O dramaturgických obtížích se na setkáních nemluvilo a nikdo mi nevysvětlil, co přesně znamenají. Dramaturgii jsem během bojkotu nastavil tak, že jsme na první část relace pozvali koaličního a opozičního politika, a protože koaliční politici nepřišli, využili jsme institutu prázdné židle. A na druhou část relace jsme pozvali odborníky, analytiky nebo bývalé politiky. Aby to byl vyvážený duel. Sám jsem nevěděl, zda se tento koncept osvědčí, ale čísla ukázala, že ho lidé sledují. Nespokojenost se sledovaností od vedení nikdy nepadla. Televize zveřejnila zprávu, že pořad v první týden bojkotu „kraloval“ televizním diskusím – že měl tehdy průměrnou sledovanost 343 000 diváků a zasáhl 563 000 diváků. Jen pro srovnání s vaší televizní scénou – poslední nedělní politická debata Za pět minut dvanáct na TV Nova, která je rovněž vlastněna PPF, měla, pokud se nemýlím, necelých sto tisíc diváků. A to – jen pro připomenutí – v zemi dvakrát větší. 

Ptal jste se vedení, jak může zrušení diskusního pořadu zklidnit situaci na Slovensku? Dostal jste vysvětlení?

Ptal jsem se na to a stále jsem dostával stejnou odpověď, že situace vyžaduje uklidnění a méně politiky. Mezitím se diskuse odborníků od začátku setkávaly s pozitivními reakcemi diváků. Oceňovali, že se na rozdíl od politiků nehádají. Tomu rozumím, i když českému čtenáři se to asi těžko vysvětluje. V pořadu Na tělo se nám totiž občas stávalo, že jsem musel dát politickým soupeřům vypnout mikrofony, aby se uklidnili. Hádali se někdy tak, že nebylo slyšet, co kdo říká. 

Slovenská média přišla s vysvětlením, že tlaky na vstřícnost k vládní moci mohou přicházet od českého majitele PPF, který obchoduje se slovenským státem. Skupina PPF koupila Markízu v roce 2020. Zaznamenali jste nějaké tlaky už dřív po vstupu PPF? 

Za první dva roky o ničem takovém nevím. První náznaky, že se situace může měnit, přišly až s loňskými parlamentními volbami na Slovensku.

Na tiskovce z Evropského parlamentu odmítl Robert Fico odpovědět na dotaz vašemu kolegovi ze zpravodajství slovy: „Nedostal jste v redakci instrukce?“ TV Markíza se proti náznaku, že má premiér dohodu s vedením televize, které mělo instruovat své novináře, neohradila. Když politici Smeru po volbách prohlásili Markízu spolu s webem Aktuality.sk, Denníkem N a deníkem SME za nepřátelská média, tak se šéfové ostatních médií veřejně ohradili, jen Markíza mlčela. Probíhala o tom v redakci nějaká debata? Cítili jste zastání uvnitř televize?

Debaty se samozřejmě v redakci vedly, protože když premiér naznačí redaktorovi, že ví něco o vnitřních poměrech v televizi, je to velmi špatný signál. Ale naše vedení se stejně jako v několika jiných případech rozhodlo mlčet. Aby to bylo jasné, slovenští novináři jsou zvyklí nejen na takové náznaky, ale i na osočování, a když mluvím s českými kolegy, často se mě ptají, jak to můžeme snášet. Vždycky říkám, že není naší prací hádat se s politiky a odpovídat jim stejnou mincí. Na druhou stranu jsou situace, kdy je v zájmu ochrany pověsti nutné se ozvat. 

Veřejné prohlášení novináře v živém vstupu o tlacích v redakci je dost zásadní věc. Měl jste obavy, že to vyvolá takhle tvrdou reakci?

Nejen mně, ale i mým kolegům šlo vždy o výsledek – abychom mohli dělat svou novinářskou práci bez zásahů. Nechtěli jsme konflikt a uvědomovali jsme si, že vše by se mělo vždy řešit nejprve interně. Takto jsme to dělali mnoho měsíců a ani já jsem se k ničemu veřejně nevyjádřil. 

Ve svém prohlášení jste upozornil, že nejde jen o Markízu, ale i o jiné televize. Co se v nich děje?

Na Slovensku momentálně probíhá politický boj o ovládnutí veřejnoprávní televize RTVS. Koaliční strana SNS otevřeně prohlásila, že by bylo dobré ji zestátnit. Všechny větší komerční televize u nás jsou v rukou slovenských nebo českých majitelů, a i když jen Markíza je označována za nepřátelskou, pod tlakem jsou všechny. TV JOJ nedávno zrušila svůj politický diskusní pořad Na hraně, který koaliční politici kritizovali. Z televize TA3 zase odešel dlouholetý, taky koalicí kritizovaný moderátor Richard Dírer. 

Prohlášení na vaši podporu, a především podporu relace Na tělo a kritické žurnalistiky podepsalo přes 120 vašich kolegů z TV Markíza. Jaká je dnes atmosféra v Markíze? Vy už asi dovnitř nesmíte, ale jaké máte zprávy od kolegů? 

Můžu dovnitř, ale pouze po předchozím oznámení televizi, odkdy dokdy a za jakým účelem. Jsem mimo jiné předsedou odborové organizace, a proto mi musí v nějaké formě vstup umožnit. Ale bez ohledu na to jsem samozřejmě se svými kolegy v kontaktu téměř na minutové bázi a cítím z nich, že jsou odhodláni nezávislost zpravodajství v Markíze bránit. Koneckonců ji sami roky pomáhali budovat.

Jaké teď budou vaše další kroky?

Je těžké předvídat, co budeme dělat zítra nebo za týden, protože vše závisí na tom, co udělá naše vedení a majitel. Protože nás zajímá výsledek, snažíme se vždy jen reagovat. Když přišly tlaky, ohradili jsme se. Když přišel pokus o zásah, redakce se proti němu postavila. Podobně to redakce vnímá i teď. Redakce řekla, že nesouhlasí s postupem televize, a čeká na reakci vedení. Požadavek redakce na vedení je, aby odpovědělo do čtvrtka.

Dopis, který kolegové sepsali, je formulován jako podpora pokračování pořadu Na tělo bez tlaků od vedení. Ale celou dobu nám samozřejmě nejde jen o jednu relaci, chceme, aby celé zpravodajství pracovalo svobodně a bez zásahů ve prospěch kohokoli. 

Je podle vás naděje, že se situace uklidní a vy se vrátíte na obrazovku?

Nevím. Vše záleží na rozhodnutí našeho vedení a majitele. Ale nám s kolegy ve zpravodajství jde od začátku jen o to, abychom mohli dělat svou práci. Klást otázky, hledat odpovědi a informovat diváky. Dobře si totiž uvědomujeme, jak je TV Markíza pro naši zemi důležitá. Vzhledem k tomu, že Slovensko přes veškerou snahu nikdy nemělo veřejnoprávní televizi na úrovni České televize, hraje TV Markíza už léta mnohem důležitější roli v informování, než je tomu v případě komerčních televizí ve vaší zemi. A já jen doufám, že to tak dál zůstane. 

Slovensko je po atentátu na Roberta Fica plné výzev ke zklidnění, smíru, k zastavení nesnášenlivosti. Máte už nějakou zpětnou vazbu od veřejnosti, zda považuje zrušení Na tělo za akt smiřování? Jak tu situaci vlastně bere? A jak by mělo to smiřování vypadat podle vás? 

Opravdu mě překvapilo, jakou veřejnou odezvu dění kolem relace Na tělo vyvolalo. Video s tím, co jsem řekl o pořadu a našem zpravodajství, mělo jen na mém Instagramu dva miliony zhlédnutí a obrovské množství podpůrných reakcí. A za to bych chtěl lidem i jménem celého zpravodajství poděkovat. A co se týče smiřování, naprosto souhlasím s tím, že ho potřebujeme a že nejlepší bude, když se zamyslíme, co můžeme pro společnost a její dobro udělat my sami. Ale v kontextu toho, o čem je tento rozhovor, mě napadá, že když změní statisíce lidí své chování k lepšímu, společnost to určitě pocítí. Pokud si ale několik velmi bohatých lidí, kteří vlastní naše televize, řekne, že nechtějí jednat primárně ve svůj prospěch, ale ve prospěch společnosti, velmi rychle to pocítíme přinejmenším stejně. 

Získal jste před týdnem za vedení rozhovorů v relaci Na tělo Novinářskou cenu. Jste nejúspěšnější slovenský moderátor. Vaši kolegové berou vaše veřejné prohlášení ve vysílání za akt, kterým jste šel s kůží na trh i za ně a za celou televizi. Může vás to stát místo. Berete to tak, že jste se coby nejznámější novinářská tvář obětoval?  

Budu naprosto upřímný – autentický lidský pocit z toho, co se stalo, jsem zatím neprožil. Je to proto, že od rána do večera zvedám telefony a s kolegy každou minutu řešíme situaci v televizi. Ale až to trochu opadne, tak asi nějaké pocity přijdou. Jsem totiž v Markíze už sedmnáctý rok, tedy skoro polovinu života, a je přirozené, že mě tento vývoj mrzí. Na druhou stranu si nedovedu představit, že bych to dělal jinak. Že bych se snažil zavírat oči, odkývat věci, které považuji za špatné, a tiše se starat o své zájmy. A to, že mám ve zpravodajství mnoho kolegů, kteří to vidí stejně, je pro mě velkou nadějí, že ať už se v příštích dnech stane cokoli, se slovenskou televizní žurnalistikou to určitě není ztracené.