Koronalekce z Karviné: Nestíháme, tak promořujeme?

Nezávislý pohled na data, s kterým přišli vědci z institutu CERGE_EI, signalizuje nenápadný, ale možná dost podstatný obrat zdejšího přístupu ke koronaviru. V situaci jako ta v Karviné hygiena nestíhá s infekcí držet krok. To už se ví, ale nové je to, že z ležérního přístupu se může potichu stát nová norma. Podle Jakuba Steinera, spoluautora nové datové analýzy, tím Česko riskuje, že se infekce bude dál šířit a že další země Čechům zavřou hranice. Protože kapacity hygieny se od jara moc nezlepšily, jiný než benevolentní přístup přitom zdejším úřadům ani nezbývá. „Je možné, že země jako Česko prostě řeknou, že vyšší čísla nejsou projevem neschopnosti, ale že si tuto cestu samy vybraly,“ odhaduje ekonom Steiner.

Svoje zjištění ilustrujete na srovnání Karviné s německým Güterslohem, kde po rozšíření koronaviru na místních jatkách úřady zavedly přísnou karanténu, i když případů bylo mnohem méně než u nás. Co to ukazuje?

Že Česko se chová k takovým ohniskům jinak, což nás zarazilo. Naše úřady volí přístup, který se jeví jako mnohem odvážnější. Lokální ohnisko neizolujeme, i když čísla z Karviné jsou mnohem horší. Když jsme dokončovali článek, v Karviné bylo 270 nakažených na 100 tisíc obyvatel za týden a čísla dál rostla. V Güterslohu to bylo třikrát méně.

Co z toho plyne?

Že je potřeba se podívat, zda se u nás můžeme spolehnout na jiné postupy. Pokud ohniska nechceme izolovat, měli bychom být schopni Karvinou a zbytek republiky ochránit od dalšího šíření nákazy jinak – nejlépe rychlým a výkonným systémem trasování a testování.

Jenže na to se právě spolehnout nelze – a o tom jsou vaše výpočty, je to tak?

Není to lehké s jistotou vyhodnotit, ale jeví se to tak.

Proč?

První věc, která nás zarazila, byl malý počet lidí v karanténě. Podle pokynů ministerstva zdravotnictví mají hygienické stanice závazek vyhledat významné kontakty každého nakaženého a neprodleně je izolovat. Tito lidé mají být také testováni, blízká rodina ihned a další kontakty do pěti dnů. Pokud čísla o počtu nakažených vyskočí, měly by zákonitě během několika dnů stoupnout i počty lidí v karanténě a na testech.

Není to tak?

Ne. Rozhodně ne v takové míře, jakou bychom očekávali. Vědecké odhady jsou, že jeden nemocný bez dalších omezení průměrně nakazí řádově pět dalších lidí. Počet rizikových kontaktů se obvykle odhaduje na nižší desítky za den. Naše data ale ukazují, že v karanténě skončí v přepočtu na každého nakaženého jen nízké jednotky lidí.

Co to znamená?

Že trasování není tak účinné, aby samo o sobě společnost uchránilo.

To zní dost znepokojivě. O jaká čísla takový soud opíráte?

Statisticky to není úplně triviální, ale náš závěr je takový, že v období od 29. května do 25. června – tedy ještě před hlavní vlnou na Karvinsku – připadalo na jednoho nakaženého jen 1,2 dalších lidí v karanténě. Po započtení dalšího týdne toto číslo stouplo na 2,4, ale i to je stále velmi málo. Ten efekt – počet lidí v karanténě v návaznosti na počet nemocných – je zkrátka překvapivě slabý.

Nelze to vysvětlit nějakými specifiky na Karvinsku? Třeba že horníci jdou z práce rovnou domů a kontaktů mají méně?

Ne, toto jsou celostátní data. V Moravskoslezském kraji byl přístup k trasování naopak ještě laxnější. V prvním sledovaném období od 29. května do 25. června tam připadalo na jednoho nakaženého jen 0,2 lidí poslaných do karantény. Po zahrnutí dalšího krizového týdne se tento údaj zvedl jen na 0,8. Nejistota našich odhadů je nicméně poměrně velká.

Jak si takový – jak říkáte laxní – přístup vysvětlujete?

My můžeme jen spekulovat. Podle mě se spojují dvě věci. Za prvé hygienici narážejí na svoje limity - a ty se vyčerpávají velmi rychle. Malé místní hygienické stanice, jako je ta v Karviné, se rychle přetíží…

To jsme ale věděli a měli jsme od března čas se na to připravit.

Ano, proto říkám, že jde nejspíš o kombinaci dvou jevů. Tím druhým je to, že odborníci zodpovědní u nás za ochranu veřejného zdraví - myslím - tak nějak kolektivně dospěli k názoru, že hrozba nakonec není tak vážná. Ilustrativní jsou všechny ty výroky, že horníci jsou mladí, zdraví a odolní. Pro ně tedy koronavirus žádné bezprostřední ohrožení nepředstavuje, takže problém vlastně neexistuje a stačí jen ochránit ohrožené skupiny obyvatel. Myslím si, že odborníci, kteří českou ochranu veřejného zdraví řídí, se začínají přiklánět k odvážnějšímu přístupu, jaký jsme viděli už od jara třeba ve Švédsku.

To by byl v Česku docela velký obrat…

Ano, i když část zdejších odborníků možná potichu švédské cestě fandila po celou dobu. Proto někdejší úvahy o promořování nebo například známý dopis 11 lékařů, kteří v době plošné karantény upozorňovali na ekonomické škody, přimlouvali se za rychlejší rozvolňování a vyjadřovali názor, že obavy veřejnosti z koronaviru mohou být přemrštěné.

Politici mluví jinak. Čtvrt roku zdůrazňují, že jsme v Česku koronavirus úspěšně utlumili a že ho rozhodně nechceme zpátky.

Ano, v tomto smyslu by šlo o velký obrat. Zpočátku státní správa reagovala neobvykle opatrně. Česko bylo jednou ze zemí, které udělalo radikálnější opatření brzy – uzavírání škol, restaurací, hranic, ekonomiky. Potom se ale odborné a následně i veřejné mínění otočilo a Česko se zařadilo k zemím, které uvolňují restrikce rychleji. Velkým symbolem možná byla a večeře na Karlově mostě, kde se slavil konec epidemie, i když v Karviné ve stejný okamžik epidemie vrcholila. I ve světových médiích se to komentovalo jako silný symbol, který může přispět k renomé země, jež k potlačování koronaviru přistupuje ležérněji.

Může takové renomé, zvlášť v kombinaci s narůstajícími čísly, znamenat, že opatrnější země Čechy nebudou chtít k sobě pouštět? Slovinsko už pravidla pro Čechy zpřísnilo. Může se stát, že vidina relativně normálního léta narazí na zavírání hranic?

Půjde hlavně o čísla. Ve některých zemí platí mechanické pravidlo, kdy se dívají na počet nakažených během určitého počtu dnů, a pokud tento počet přesáhne určitou hranici, zařadí nás mezi rizikové země. Takových opatření ze strany cizích států bude víc. I v USA docházelo k zavírání hranic mezi jednotlivými státy.

Rozumíte tomu, proč se na Karvinsku nezavřely dřív doly? Přece se ví, jak snadno se nákaza v dolech šíří, ale k jejich uzavření došlo až poté, co to oznámilo samo OKD jako opatření z vlastní vůle.

Ministr zdravotnictví se poté vyjádřil, že to sice povede ke zlepšení, ale že státní správa by jim to nenařizovala. Což se myslím opět děje na pozadí přesvědčení oněch expertních kruhů, že nemusíme nutně za větších ekonomických obětí chránit mladé lidi, když jim přímo nic nehrozí. Dokonce se objevily názory, že by bylo dobré, kdyby se někteří nakazili, protože by se u nich vypěstovala imunita. Moje subjektivní hodnocení je, že ve skutečnosti jde o obrovskou blamáž státu. Doly jsou státní. Manažeři i místní samospráva se zavření nejspíš bránili kvůli strachu, že podnik je ztrátový a zůstane už zavřený. Tento pohled asi sdíleli i horníci. Mimochodem, v médiích už vidíme snahu hodit to na ně, že se chovají nezodpovědně. To je ale velmi cynická rétorika.

Není to celé mnohem jednodušší? Nevolíme ležérní přístup hlavně proto, že na nic jiného nemáme?

Nevím, to by byla spekulace. Každopádně v Karviné hygiena nestíhá. Ani se příliš netestuje a naše testovací kapacity klesly. Velká iniciativa akademických pracovišť, která nabídla svoje laboratoře k dispozici, byla poslána k ledu, protože stát je nevyužíval. A zdá se, že přechod na plošnější testování ani nikdo neplánuje. Podle profesora Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky, se teď plošnější testování nevyplatí a testují se jen lidé se skutečným podezřením. Za tím mohou být kapacitní problémy, ale i přesvědčení, že velká intenzita testování není potřeba.

Není to chyba?

Je to překvapivé. Testování se může na první pohled jevit draze, ale náklady s ním spojené jsou mizivé oproti negativním dopadům šířící se epidemie na ekonomiku. Podobné je to s hygienou. Její kapacita se má navyšovat o 140 pracovníků. Pokud se obáváme druhé vlny, bylo by adekvátní silnější navýšení kapacity.

Rychlost měli zajistit i nové technologie, takzvaná chytrá karanténa, o které se mluví už od dubna. Lidé z privátního sektoru, kteří tyto nástroje pro hygienu připravovali, jsou ale z jejich využití velmi rozčarovaní. Lze z čísel dovodit, že žádná účinnější „chytrá karanténa“ nefunguje?

Z čísel ne. Rozhovory s hygieniky však naznačují, že chytrá karanténa se v reálu příliš nepoužívá. Nutno ale dodat, že některé její prvky, jako například aplikace na chytré telefony, se zatím neuchytily nikde ve světě.

Čili když si to zrekapitulujeme: trasování nezvládáme, do plošné karantény se nám nechce, chytřejší nástroje nemáme. Takže se smíříme s tím, že necháme věcem volný průběh a prohlásíme to za správnou cestu?

Možná ano. Můj odhad je, že se Evropa bude štěpit. Bohatší a otevřenější země měly přímou zkušenost s tím, jak je covid v těch pokročilejších fázích nepříjemný. Zároveň obvykle jde o země s lepší státní správou, která bude mít za úkol udržovat covid v nižších číslech. Budou opatrnější, důslednější v trasování i v izolaci rizikových oblastí. Naopak státy ve východní Evropě, kterým mimochodem pomohlo i to, že jsou izolovanější, na tom budou při dalších nárazech opačně. V číslech už se to překlápí. Nejvyšší počty akutně nakažených na jednoho obyvatele už s výjimkou Švédska nemá západní Evropa, ale země na východě nebo na Balkáně. Je možné, že země jako Česko prostě řeknou, že vyšší čísla nejsou projevem neschopnosti, ale že si tuto cestu samy vybraly.

Nezní vám taková volba jako hazard?

Tato debata asi ještě není uzavřená. Švédsko šlo touto cestou od začátku a my se tudy možná nyní potichu vydáváme - i když konsensus se přiklání spíš k tomu, že švédský postup nebyl optimální. Švédsko je na Západě výjimka, počet nakažených je tam vysoký, úmrtí nezmizela, ke kolektivní imunitě země nedospěla. Na druhou stranu žádná země zatím nenalezla způsob, jak se vrátit k běžnému způsobu života bez jakýchkoli omezení a zároveň udržet případy koronaviru blízko nule. Zvlášť když nefunguje trasování. Debata, jak postupovat, stále pokračuje. Každopádně mně cesta velkých čísel nezní dobře.

Není na čase, abychom si obrat aspoň veřejně přiznali?

Je pravda, že ta změna proběhla spíš pod povrchem. Debatovalo se mezi odborníky a benevolentní přístup u nich asi potichu zvítězil, aniž se to oficiálně oznámilo jako změna přístupu na celostátní úrovni. Mimochodem, ta debata byla hodně formovaná tvrzením, že tlak na snižování počtu nemocných jde proti ekonomickým zájmům země. Že opatření, která drží čísla nakažených dole, škrtí ekonomiku, a proto se nevyplatí. Tato představa už je ale mezi ekonomy hodně rozporovaná. Zkušenost z oblastí zasažených infekcí ukazuje, že lidé se začnou omezovat sami, bojí se, nikam nechodí, mezinárodní firmy nepouštějí svoje lidi do práce, ruší se akce. To vše ekonomice škodí. Rozpor mezi ekonomikou a veřejným zdravím jednoduše neexistuje.

V čem je tedy hlavní selhání?

Vidíme nepřímé náznaky, že ochrana veřejného zdraví není adekvátní stupni infekčnosti nemoci. Schválně říkám náznaky – my pracujeme s agregovanými čísly a jistě by se vše dalo vyhodnotit lépe, pokud by byla na stole kompletní data. Pak vzniká otázka, kdo je bude vyhodnocovat. Lidé, kteří systém řídí, vám řeknou, že funguje dokonale. Ale to není hodnověrné, když jsou za něj zároveň zodpovědní. Je nutné, aby systém mohli ověřovat nezávislí odborníci. Aby byla detailní data, kolik je kontaktů na jednoho nakaženého, kolik jich hygiena zvládne vytrasovat, kolik jich je otestováno. My jsme tato čísla nahrubo odhadli a výsledek nás nepotěšil.

Chce říct, že stát svoje data tutlá, aby problém nebyl vidět?

Zvenčí lze snadno k takovému podezření dojít. Možná není správné a možná by šlo vyvrátit, pokud by byla na stole transparentní data. Ale ne tím, že nám stát bude dokola opakovat, že je vše v pořádku. Musí vyprodukovat ověřitelná a analyzovatelná čísla, aby se na ně mohli podívat i nezávislí odborníci.

Co nás tedy v Česku podle vás dál čeká?

To je těžké říci, jsou tu minimálně dvě velké nejistoty. Jedna ohledně nemoci jako takové, o níž toho stále hodně nevíme. A druhá ohledně toho, jak bude reagovat veřejná správa. Začne-li přitvrzovat, lidi to může naštvat, vládě to může umazat politické body, ale zároveň je to šance, jak se vyhnout větším problémům na konci léta a na podzim. Druhou možností je zvolit ležérnější přístup – a doufat, že se nemoc nezachová stejně jako na Karvinsku. Třeba v Praze se zatím tolik nešíří, i když se toho leckdo bál.

Přijde vám ležérnější přístup jako rozumný?

Vede k nebezpečí, že čísla porostou, a to i v dalších okresech. Tím méně jsme pak schopni úspěšně trasovat kontakty a tím hůř půjde dostat situaci zpět pod kontrolu. V Izraeli měli na začátku stejně dobrá čísla jako my, ale pak se virus začal šířit ve školách, problém se zlehčoval tím, že šlo o mladé lidi - a teď se země blíží tisícům případů denně. Už se však nevrací do dřívějšího přísného režimu, protože ten je velmi omezující. V Izraeli zkrátka doplatili na rychlé otvírání a zatím se jim nepodařilo stáhnout čísla zpátky dolů. To je nebezpečí, které hrozí i nám. Nebudeme masově umírat, ale vzniknou problémy, mimo jiné další škody v ekonomice s nejasným výsledkem.