Končící protidrogový koordinátor: Státní správa má svou ideologickou paměť. A ta velí nic moc neměnit

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil ke konci léta skončí ve své funkci. Ve stručné zprávě to uvedl Úřad vlády. Vobořil v rámci Úřadu vlády bude fungovat i nadále v roli poradce premiéra Petra Fialy. Sedmapadesátiletý odborník na oblast závislostí byl ve funkci od roku 2022 a předtím mezi lety 2010–2018. Fiala je šestým premiérem, pod kterým působí. V tomto volebním období je spojován především se snahou dostat prodej a užívání konopí z černého trhu do přísně regulovaného prostředí.

Věnoval jste práci kolem státní protidrogové politiky spoustu energie a řadu let života, teď ale najednou nečekaně odcházíte, proč?

Že skončím, jsem do médií říkal již dříve, jen načasování bylo jiné. Primárně se chci znovu věnovat své práci s lidmi ve společnosti Podané ruce a v think tanku Racionální politiky závislostí, kde si myslím, že můžu pro věc udělat i víc. Původně jsem chtěl končit na konci roku, abych část toho, co mám rozdělané, mohl dotáhnout. Kolem mých návrhů ale byla spousta debat, a tak jsem se s premiérem nakonec dohodl takto a model, že zůstanu v roli poradce, je nakonec dobré řešení.

Jakých debat?

Kolem mých návrhů. V politice závislostí je zkrátka náročná opozice, ať už řeknu nebo navrhnu cokoli. Část politiků, veřejnosti, průmyslu změny děsí. Není to příjemná pozice. Do toho narážíte na to, že úplně jednoduché, potřebné věci vám strhá státní správa.

Máte nějaký příklad?

Státní správa má svou ideologickou paměť. S tím, co je mnoho let v zajetých kolejích, se ideálně nemá hýbat. Pokud s nějakou změnou přijdete, dostane váš návrh sto či dvě stě připomínek, které se tváří jako technikálie, ale vlastně míří na samotnou ideu návrhu. Typický příklad je zákon o psychomodulačních látkách, který bude upravovat pravděpodobně produkty jako HHC nebo kratom tak, aby nebyly volně dostupné dětem nebo v neozkoušeném množství, ale aby zároveň prohibicí nevznikal černý trh. Přišla mi asi stovka připomínek, že to mám technicky celé špatně, přitom připomínky byly obsahové, ti lidé nesouhlasili se samotnou podstatou toho návrhu.

Co z toho vyplývá?

Ve státní správě jsou úředníci z mnoha stran: od zdravotníků, přes sociální péči až po policii. Tahle síla je větší než politická. Abyste ji jako politik přetlačil, musíte se na vámi tlačené změny hodně zaměřit, ideálně k tomu mít externí poradce. Já to úředníkům nemám vlastně za zlé, proti návrhům neustále běží nějaký odpor, dokud zákon neprojde parlamentem. Ideologická paměť velí nic moc neměnit, protože je to pro úředníky pochopitelně složité. Přežívají různé vlády, každá si vymyslí něco a často jsou to věci těžko proveditelné. Nejde jen o odpor státní správy, ale průmyslu kolem závislostí jako takového. Nemohu být úplně konkrétní, abych se pak nedostal do soudních sporů, když nemám dost důkazů. Když se ale proti mně a mým návrhům zvedne nějaká kampaň, začnu se poptávat a alespoň zjišťovat původ a motiv negativní vlny, ale na obstarání hmatatelných důkazů kapacity nemám. Zní to spiklenecky, ale nejde o mě. V oblasti závislostí se pohybuje bilion dvě stě miliard korun, na člověka vždycky bude foukat. Takový člověk mimochodem potřebuje i nějakou minimální politickou a informační ochranu.

Jste ze stejné strany jako premiér. Čím to, že jste vy tuhle ochranu neměl?

Ale u premiéra Petra Fialy jsem samozřejmě nějakou politickou podporu měl. Ono to očividně chce trochu víc, protože jak jsem říkal, sedím na tématu, kde se točí obří peníze. Většina politiků má navíc za to, že jde o sekundární téma. Já dokola říkám, že závislosti se týkají téměř sta procent obyvatel. Ne že by každý byl na něčem závislý, jen na ně nedoplácí pouze daný člověk, ale celá rodina i my všichni. Jsou všude, je to oblast rozpjatá od léků přes nelegální drogy až po tabák, alkohol, hazard. Pro voliče je to ale až na nějakém dvacátém místě důležitosti, protože mediálně se nastavují jiná témata. Do toho jsou na vás osobní útoky lobbistů se snahou rozmělnit debatu, které přehlušují vaši odbornost, což se samozřejmě děje i řadě politiků. Já jsem jenom utahaný. Tohle je šestá vláda, jejímž jsem koordinátorem a je to tak trochu pořád dokola. Vysvětlujete některý váš návrh, a když se vám podaří politickou reprezentaci přesvědčit, jste na konci volebního období a je pozdě.

Když je tohle vaše šestá vláda, nemohl jste s tím, co popisujete, počítat už při vašem nástupu v roce 2022?

Já jsem na Úřad vlády již nechtěl, navrhl jsem adiktologa Viktora Mravčíka. Premiér můj návrh přijal a jemu místo nabídl. On mi tehdy zavolal, sešli jsme se a řekl, že upřednostní rodinu. Tak kolegové přemlouvali mě. Ono není mnoho lidí, kteří by na jedné straně měli potřebnou odbornost a na druhé straně znalost legislativních procesů a kontakty mezi politiky a státní správou, bez kterých se nepohnete. Nebo třeba znali diplomacii okolo evropských směrnic třeba k tabáku v rámci EU, nelegálních drog v rámci OSN atd. Takoví jsme v Česku tři, a když dva řeknou, že do toho nejdou, zbude to tak nějak na mě. Samozřejmě jsem měl i naději, že to může být jiné než dříve, a do nějaké míry to jiné bylo. To, že je na stole návrh změny trestního zákoníku, která zmírňuje tresty pro pěstitele konopí, je nejen v mé oblasti závislostí revoluční a důležitá věc. Současné nastavení stojí obrovské peníze a je to nesmysl, mnohaleté vysoké tresty ve vězení nikam nevedou. Spousta věcí se dá vyřešit pokutami a má to větší dopad. Čtrnáct procent vězňů sedí za drogovou trestnou činnost, donedávna polovina z nich seděla za konopí. Ti lidé tam jsou třeba na pět let, což jsou v průměru dvakrát až třikrát delší tresty než za sexuální zneužití dětí. A přitom celkovou trestnou činnost tvoří jen z asi tří procent. K tomu něco s tím udělat neměla odvahu žádná předešlá vláda – až tato. Musíte na to mít energii.

A vám došla.

Mám pocit, že už svým přístupem štvu i své kolegy, teď nemyslím ODS, ale část vlády, která to dávala najevo, byly mezi námi neustále nějaké mediální přestřelky. To je pak těžké.

Teď se bavíme o lidovcích?

Já bych nechtěl jmenovat, každý si může udělat obrázek sám.

Co teď bude s návrhem na regulovaný trh s konopím?

To by mě také zajímalo. Ve funkci budu do konce léta. Stojím si za tím, že můj návrh, který jsem poslal do politického vyjednávání, je správné řešení. Zdá se ale, že část politického spektra to chce hodně osekat, a druhá část chce, aby to prošlo co nejrychleji. Střetávají se dvě opačné strany a mají se domluvit. Na to jsem zvědavý.

Co znamená v praxi osekat?

Předbíhat nechci, uvidíme. Padají různé návrhy, správně jste se ptal na lidovou stranu, ale ta to transparentně říká dlouho, že je připravená přistoupit pouze k povolení samopěstování. I to je na ně velký krok. Můj návrh nicméně počítá s přísně regulovaným trhem. Když se ale podívám do sousedního Německa, které konopí zlegalizovalo, jejich lidovci byli tvrdě proti, tady jde přece jen o posun.

V minulosti jste říkal, že s lidovci o jejich postoji budete mluvit. Stalo se to? Co jste si řekli?

Lidovci nakonec byli ti, kdo měli na rozhovory nejvíce času, seděli jsme s vedením strany několik hodin. Oni mají nějakou červenou linii, za kterou nechtějí jít. Cokoli, co zavání komercí – i delegování podomácku vypěstovaného konopí pro další osobu –, je pro ně nepřijatelné. Samopěstování ale podporují. Na to jsem jim řekl, že to chápu. Mně také trvalo dlouho, než jsem k těm mnou dnes prezentovaným návrhům dospěl, ale potřebuji, aby mi koalice věřila, že to, co říkám, je velice zodpovědné, že to mám za ta léta načtené natolik, že vím, že je to takhle správně.

Není ale i povolení samopěstování úspěch?

Částečně, zároveň ale skutečnost, že povolím samopěstování, neznamená, že bude umožněné všem. Například lidé na vozíčku. Těch není málo a konopné produkty využívají pravidelně – například na křeče. Co bude s nimi, pokud nejsou schopni si rostliny sami vypěstovat? Buď jim je dá soused a dopustí se tím trestného činu, nebo půjdou na černý trh. Jde vlastně o detail, ale je vypovídající. Pouhým povolením samopěstování černý trh nevymažeme a o to můj původní návrh usiluje. Černý trh nám vyřeší jenom přísně regulované prostředí jako v Kanadě. Tohle jsem se snažil vysvětlit, ale do vysvětlování se vám postaví třeba policie, která nahlas a do médií vystupuje tak, že vezme ta samá čísla, která vidím já, a interpretuje je zcela opačně. A teď ten politik sedí, poslouchá mě a policisty a je dost těžké se zorientovat v tom, kdo má pravdu.

Od podzimu budete fungovat jako premiérův poradce. Co se teď stane s vašimi návrhy?

Nějaká kontinuita snad zůstane. Je tam letitá a velmi schopná ředitelka odboru, oboru už velmi dobře rozumí, ale nemá politickou pozici. Bude hodně záležet na tom, jak se budeme schopni domlouvat s premiérem. Jsme ale na konci volebního období, v poslední třetině. Vůle něco protahovat sněmovnou už moc není, ať tam budu já nebo kdokoli jiný. Jsou nachystané nějaké zákony, které už běží, na nich musí být politická shoda. Pak si myslím, že je třeba uhasit největší průšvihy, za jeden z nich považuji nárůst černého trhu s tabákem. A bude na další vládě, aby už teď vybírala koordinátora, který bude kompetentní. Nikomu z oboru se ale do funkce příliš nechce.