Jiří Přibáň: Bezpečnostní rámy vytvářejí falešnou iluzi klidu, univerzity musejí zůstat otevřené

Doposud zdánlivě zcela bezpečné české vysoké školy se pro akademickou obec staly zničehonic úplným opakem. A všichni řeší, co s tím. Podle Jiřího Přibáně z Cardiff Law School naznačují zahraniční zkušenosti jednu zásadní věc: zpřísnění bezpečnosti na univerzitách není řešení. „Bude spíše záležet na odvaze a rozhodnosti, s jakou se učitelé a zaměstnanci Univerzity Karlovy vrátí do přednáškových a seminárních místností po vánočních prázdninách. A také na otevřenosti a empatii, s jakou dokážou o celé tragédii hovořit se svými studenty a studentkami. O takové hrůze a krutosti totiž nelze mlčet a tvářit se, jako kdyby se nic nestalo,“ říká akademik, který se ve Velké Británii specializuje na sociologii, právo a filozofii.

Vystudoval jste pražskou právnickou fakultu, přednášíte často i na jiných fakultách v rámci Univerzity Karlovy včetně filozofické. Jaké byly vaše první emoce, když zpráva o střelbě na pražské filozofické fakultě doputovala do Cardiffu? 

Shodou okolností jsem právě pracoval na nové učebnici sociologie práva, když mě přátelé upozornili na to, co se děje v Praze. První byl pocit naprosté ztráty slov z hrůzy, která se v tu chvíli stále ještě odehrávala. A samozřejmě strach i obavy o kolegyně a kolegy z filozofické fakulty a děti, které zde studují. Někteří odešli jen pět minut před tragédií, jiným se podařilo rychle se dostat z budovy, ale krátkou chvíli úlevy rychle vystřídaly myšlenky na oběti tohoto zrůdného činu, na jejich rodiny a blízké. Ten pocit žalu a bezmoci tváří v tvář zběsilému teroru a násilí, navíc v prostorách, které důvěrně znám jako student i učitel, je nesnesitelně bolestný. Nelze ho nijak zapudit. Holá bolest reagující na holé násilí ve vší jeho hrůze.

Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková v reakci na tragédii oznámila, že vedení univerzity bude jednat o zpřísnění bezpečnosti na školách, například zavedením bezpečnostních rámů. Dává to podle vás smysl?

Jde o bezprostřední a zcela pochopitelnou reakci ve chvíli, kdy ještě nebyl přesně znám podrobný popis ani motivy pachatele. Zvýšení ostražitosti vrátných jistě dává smysl, ale z dlouhodobějšího hlediska nejsou bezpečnostní rámy řešením problému. Případní útočníci tohoto typu, tedy osamělí a psychicky narušení pachatelé, si vždy najdou způsob, jak bezpečnostní opatření buď obejít, nebo zaútočit na místě, kde takové rámy instalovat nelze, například na piazzettě před budovou Karolina, kde se během promocí shromažďují desítky lidí. A jak víme z amerických škol, bezpečnostní rámy nebo přítomnost ozbrojené bezpečnostní služby zaváděné hromadně po tragédii na škole v Columbine v posledním čtvrtstoletí vytvářely jen falešnou iluzi bezpečí. Tato iluze ve skutečnosti novým útokům nezabránila.

Vedení univerzit bude pod veřejným tlakem, aby se nic takového neopakovalo. Jak se s tím dá pracovat?

Pod tlakem nebudou jen univerzity. Celá společnost se musí ptát, jak je možné, že v této zemi, která nijak nevybočuje z celosvětového průměru v počtu legálně vlastněných zbraní a poměru majitelů zbrojních pasů vzhledem k celkové populaci, došlo ke třem závažným případům bezhlavé masové palby do lidí. V Uherském Brodu v roce 2015 to byla restaurace, v Ostravě o čtyři roky později nemocnice a nyní univerzita. To nejsou vražedné tragédie v rodinách nebo mezi známými, jaké se děly vždy a jsou běžné, ale individuální projev agrese a zběsilé nenávisti k celé společnosti a světu, který se v dnešní civilizaci bohužel projevuje stále častěji. Excesivní násilí z americké reality je zde jen vnější inspirací. My se však musíme zaměřit na hlubší příčiny, proč se takové hrozné činy množí a jak jinak jim můžeme předcházet. Rozhodně ne jen s pomocí zvyšování represivních opatření omezujících naše svobody. Například kvalita psychiatrické péče se považuje za jeden z důvodů, proč v zemích s vysokým množstvím zbraní, jako jsou Švýcarsko nebo Izrael, nedochází tak často k masovým vraždám spáchanými psychicky labilními jedinci. S tím pochopitelně souvisí i možnost zavedení či zpřísnění psychologických testů jako podmínky vydání zbrojního pasu.