Důkazy na to nemám, ale nominace ústavních soudců vzbuzuje podezření

Do médií jste mluvil o tom, že proces výběru, který nastavil prezident Petr Pavel, vám přijde netransparentní. Že se vám nelíbí, proč někteří kandidáti končí před poradním panelem a jiní dojdou až k prezidentovi. A že vám přijde podivné, že se o jménech Josefa Baxy a Daniely Zemanové mluvilo ještě před oficiálním navržením. Po jednání ústavně-právního výboru, kde jste je na rozdíl od Jana Wintra nepodpořili, jste mi vysvětloval, že „dlouhodobě říkáte, že by se některé výtky neměly probírat na veřejných jednáních. Proto prostě na výboru nezazněly“. Jak to jde dohromady – váš požadavek po větší transparentnosti, a pak neochota veřejně přezkoušet kandidáty?

Jde to normálně dohromady, protože výtky mám, ale jsou věci, které se nemají říkat veřejně. Transparentnost výběru je něco jiného než výtky vůči konkrétnímu kandidátovi. Když to chceme spojovat, tak můžeme, ale nikam se nedostaneme. Mně vadí něco jiného. Bez jakéhokoliv zdůvodnění jsme v minulosti odmítli Aleše Gerlocha, stejně jako odmítli i Petra Poledníka.

Já jsem na jednáních pléna i ústavně-právního výboru tehdy byla a nebylo to „bezdůvodné“, jak říkáte. V neprospěch profesora Gerlocha hrála jeho spojitost s minulým režimem nebo fakt, že na projednávání přišel za doprovodu kancléře Vratislava Mynáře, o kterém se jen pár měsíců předtím psalo v souvislosti se zásahy do rozhodování nejvyšších soudů včetně Ústavního soudu. Petra Poledníka senátoři pak odmítli proto, že neměl žádnou publikační činnost, nebylo to ani v advokacii známé jméno, navíc v minulosti vydával rozhodnutí stojící na neplatných rozhodčích doložkách, na jejichž základě byly posléze vedeny nezákonné exekuce.

Žádné racionální důvody tam nebyly. Aleš Gerloch byl určitě odborník a jeho práce taky splňovala formální požadavky. U pana Poledníka to byly jen drobné výtky. Nic se kolem toho nedělo, teď jsme odmítli dva soudce - a děje se tohle. Je to stejně jako předtím úplně legitimní proces.

Stále jste mi ještě nevysvětlil, v čem je jiná transparentnost prezidentova výběru a transparentnost postupu ústavně-právního výboru při odmítnutí kandidátů.

Je to jiné v tom, že se to týká osobně kandidátů. Když se podíváte do komentáře k paragrafu 6 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak tam Eliška Wagnerová píše, že má probíhat mimo veřejnost, protože je důležité, aby na jednání výboru nedocházelo narušení osobní integrity kandidátů.

Já to četla a píše se tam něco trochu jiného.

Tak jste to asi nečetla.

Píše se tam, že je možné v rámci procesu navrhování prezidentem mít určitou neveřejnou diskuzi mezi senátory a prezidentem, ale nikoli, že by na veřejném jednání výboru neměly zaznít relevantní výtky. Výbor je veřejnosti přístupný právě z důvodu veřejné kontroly politiků a jejich rozhodování. Nemůže to pak vypadat, že jednání v ústavně-právním výboru bylo čistě pro formu a vy jste se už s kolegy předem domluvili, jak to dopadne, když tam jejich kritika nezazněla, a přesto oba dostali tak malou podporu?

To je to stejné, jako že je předem pro forma konzultační panel prezidenta a že celá nominace je pro forma. Dopředu bylo jasné, kdo tam bude.

Bojíte se, že byste svoje argumenty proti Josefu Baxovi a Daniely Zemanové veřejně neobhájil?