Doba, kdy německý politický systém platil za symbol stability, se blíží ke konci

Co je pro vás podstatou nadcházejících víkendových voleb - tématem, kolem kterého se nyní politická debata točí?

Všichni jsme zaskočeni nebývalou koncentrací pozornosti na kandidáty na kancléře. To vede například k tomu, že sociální demokracie (SPD) vede, ačkoli nemá úplně dobrou pověst - vzhůru ji táhne populární osobnost Olafa Scholze. Strana je v kampani takřka neviditelná, totálně sází jen na Scholze - a zdá se, že to funguje.

Je tento důraz na osobnosti v německých volbách opravdu něčím novým?

Osobnosti pochopitelně vždycky hrály významnou roli, zvláště když obhajovaly post kancléře, těšily se jistému bonusu vyplývajícímu z větší zkušenosti a praxe. Nyní stávající kancléřka poprvé nekandiduje, a to jako by ještě více posílilo zájem o kompetence jejích nástupců. Křesťanský demokrat Armin Laschet v očích voličů působí neukotveně, lidé nevěří, že by v kancléřské funkci obstál. Naopak Olaf Scholz těží z toho, že je vicekancléřem v současné velké koalici a snaží se profilovat jako přirozený nástupce Angely Merkel. Klíčovým tématem je, zda příští kancléř dokáže krize manažovat podobně jako Angela Merkel, která se v tom směru těší důvěře. Protože ve společnosti je i kvůli koronaviru stále rozšířené povědomí, že žijeme v časech krizí. Důraz na osobnost kandidátů souvisí navíc i s první otázkou - že nemáme skutečně polarizující téma kampaně, jakým byla minule například migrace.

Není jím ani klima, v očích voličů podle průzkumů nejdůležitější téma?

Ano, nejvíce voličů to považuje za to nejdůležitější. Ale tohle téma tolik nepolarizuje, protože všechny strany s výjimkou Alternativy pro Německo uznávají jeho důležitost a chtějí je rychle řešit. V tom vládne konsensus, rozdíl je jen v nástrojích - má být zakázán prodej aut se spalovacím motorem v roce 2030, nebo kvůli řadě jiných opatření zmizí i bez zákazů? Mají být uhelné elektrárny odstaveny podle plánu v roce 2038, nebo už v roce 2030? To jsou detailnější rozdíly, které značnou část voličů tolik nepálí. Nicméně u tohoto tématu sledujeme generační rozdíl: je klíčové pro mladší voliče, ale méně zásadní v očích starších voličů.

Opravdu v klimatických otázkách mezi třemi hlavními stranami není tak zásadní rozdíl?

Není to rozhodně srovnatelné s dřívějšími rozdíly, protože i CDU/CSU a SPD se v minulých letech posunuly tímto směrem. I Olaf Scholz se na plakátech prezentuje jako “Klimakanzler” (kancléř pro klima, pozn. red.).

Jak byste charakterizoval dnešní SPD? Strana se před dvěma lety posunula doleva a středový Scholz tehdy propadl při volbě nového předsedy. Co se tedy od ní dá ve vládě vlastně čekat?

SPD z kampaně skoro zmizela, prezentují nám jen Scholze, který je úspěšný díky tomu, že na stranu SPD přetáhl tzv. merkelovské voliče, tedy voliče, kteří dříve hlasovali pro CDU/CSU primárně kvůli osobnosti Angely Merkel. Jsou středově naladění, ale nemají pevné pouto k žádné straně - a teď pozorujeme, že se ve velkém přesunuli za Scholzem k SPD. Často je z toho „bolí břicho“ a ve výzkumech nám říkají, že by CDU/CSU i volili - ale nepřesvědčuje je lídr Armin Laschet.

Kdo jsou sociologicky tihle merkelovští voliči, kteří přecházejí k SPD?

Jsou spíše středního nebo vyššího věku, s relativně dobrým sociálním statutem a vyššími příjmy. Žijí často na předměstích větších měst.

To tedy také znamená, že vzestup SPD nenabízí žádný recept pro sociálně-demokratické strany jinde v Evropě, které jsou mnohdy v útlumu?

Se Scholzem jsou spojena některé témata, například zvýšení minimální mzdy, ale lidé, kteří se nově hlásí k SPD, říkají, že se jim líbí on coby kandidát, nikoli jeho strana.

A proč je vlastně momentálně tak oblíbený?

Je to trend několika posledních týdnů, kdy se voliči víc zabývají politikou, více pozorují soupeře a poznávají, že ti další dva jim příliš nesedí. Laschet působí příliš jako lehká váha a udělal pár spíš směšných chyb, hlavně když se smál při návštěvě povodní zničených míst. Zelená kandidátka Annalena Baerbock zase působí v očích starších voličů příliš nezkušeně a udělala mnoho chyb. Oproti tomu Scholz v kampani nechybuje: působí jako typický podceňovaný kandidát, přitom má  má nejvíce zkušeností z vládních pozic. Je ze severního Hamburku a vypadá jako opak Baerbock, která opisovala v knize a vylepšovala si životopis. A tenhle mix zkrátka funguje.

Co by vláda vedená Scholzem - pokud opravdu vyhraje - dělala jinak než dosavadní kabinet? Protože i v něm má SPD silné slovo.

Bude muset vyjít vstříc své straně, čili se soustředit více na sociální otázky, na zvýšení minimální mzdy, na udržení stejné výše důchodů v poměru k mzdám a ve státních financích na odklon od dluhové brzdy, která vedla k vyrovnaným a přebytkovým rozpočtům. Ale záležet bude zásadně na tom, v jaké koalici povládne. Pokud v ní budou i liberálové z FDP nebo CDU/CSU, tak budou změny složité. Pokud by Scholz - což ale podle mě osobně nechce - vládl v koalici se Zelenými a Die Linke, dojde v hospodářské politice k větším změnám, například co se týče státních dluhů. Dál se SPD chce více než dosud soustředit na klima a oslovit tak mladší voliče, kteří jim odešli k Zeleným. Každopádně i minulí dva sociálnědemokratičtí kancléři Helmut Schmidt a Gerhard Schröder patřili tak jako Scholz k pravicovému křídlu své strany a levicová stranická základna se proti nim otevřeně bouřila. Takže uvidíme, nakolik bude Scholz následovat mainstream své vlastní strany, nebo nakolik se naopak bude snažit ji víc formovat.

Mluvíme v hypotetické rovině, byť Scholz poslední dva týdny ve všech průzkumech vede. Nakolik se to ještě může změnit?

Dosavadní pokusy CDU/CSU strašit možnou koalicí za účasti Die Linke zatím trend nezvrátily, ale pořád zbývá dost času napadnout osobnost a důvěryhodnost Scholze. Před třemi měsíci bychom vůbec neodhadli, že má SPD šanci vyhrát. Pozorujeme tedy velký politický pohyb a proměnlivé nálady - 35 procent voličů je ochotno velmi rychle změnit názor. Pořád je to tedy značně otevřené.

Není chyba, že Scholz nevyloučil spolupráci s Die Linke?

To nemůže udělat. Mnoho členů SPD by si tuto koalici přálo, například v mládežnické organizaci Jusos, a ti už by se pak tak energicky neangažovali v kampani. A je to i strategický tah: bude mít v povolebních jednáních v rukách další alternativu, nebude závislý jen na koalici se Zelenými a liberální FDP.

Zmínil jste letošní proměnlivost, volatilitu německé politiky. V minulých deseti letech se stranický systém v EU hodně hýbal, tradiční strany v mnoha státech mizely a byly nahrazeny novými hnutími i populisty. Německo působilo ve srovnání s ostatními velkými demokraciemi velmi stabilně a přehledně. Znamená to, že i tohle končí?

Ano, zdá se, že vidíme stále tekutější politickou soutěž, která se mnohem více orientuje na kandidáty nebo na momentální události a nálady. Zatím nedochází ke vzniku zcela nových hnutí jako v jižní nebo východní Evropě, stranické struktury jsou tu pořád silné a pro úspěch důležité. Ale trend je jasný, pevné vazby erodují.  Doba, kdy německý politický systém platil za útočiště stability, se blíží ke konci. To vidíme i z voličských výzkumu: vazby a identifikace se stranami jsou stále volnější, volby více rozhodují konkrétní momenty.

Znamená to, že je v Německu místo pro politiky jako Macron nebo Berlusconi, kteří založí nové hnutí či stranu a náhle vyletí do čela státu? Nebo je německá demokracie pořád jiná a tohle by se nestalo?

Pořád je důležité ukotvení kandidátů v politických stranách, které mají značné zdroje a struktury, díky nimž politice dominují. Ale tyhle zdroje slábnou. Také veřejnoprávní média, která jsou se silou etablovaných stran spojená, slábnou, a naopak roste vliv sociálních médií i soukromých televizí. Zavedené struktury erodují. Probíhá to pomaleji než v jiných politických systémech, ale trend je zřejmý.

Co jej může zvrátit?

Nepřišlo to odnikud, odráží to širší společenskou změnu. Individualizaci společnosti, větší pluralitu životních stylů, jiné používání médií, technologie. Vlivem těchto trendů už není soudržnost, integrace společnosti  tak významná jako dříve - a nevidím zatím tendence, které by toto směřování zvrátily.

Teď každopádně končí dlouhá éry jedné kancléřky. Jak Angela Merkel trvale změnila německou politiku?

Změnila zevnitř CDU; ta strana je zcela jiná než před jejím nástupem. Vše společensky konzervativní a hospodářsky liberální je v ní slabší, posunula se do středu. Merkel se navíc chovala skoro jako nadstranická prezidentka a málokdy se nechala vtáhnout do stranických půtek. To vedlo k jiné formě politiky, která byla méně konfrontační, více založená na konsenzu. Většině obyvatel to vyhovovalo, ale části voličů to nesedělo. Domnívají se, že je takový druh politiky nezastupuje. To vedlo ke vzniku Alternativy pro Německo, která nevyrostla jen na odporu proti migraci, ale i proti celému merkelovskému stylu politiky.

Představuje to trvalou změnu německé politiky?

Zvláště Scholz na merkelovský styl navazuje a je mezi voliči populární. Laschet je taky merkelovský typ, jeho nepopularita je spíše založená na emocích než na racionálních důvodech. A protože vyhraje jeden z nich, budou příští léta pravděpodobně ještě formována tímto stylem politiky. Racionální, přemýšlivý styl merkelovské politiky s námi v dohledné době zůstane. Zároveň si myslím, že CDU se už nevrátí do časů před Angelou Merkel. Méně už věřím tomu, že se příští kancléř bude moci chovat tak nadstranicky jako ona. Scholz i Laschet se o to sice budou pokoušet, ale bude to těžké - nebudou se těšit takové důvěře jako Merkel a politika bude zase o něco více stranická.

Uwe Jun (58) Profesor univerzity v Trevíru, specialista na proměny německých politických stran a na komparativní výzkum evropských politických systémů.