Beng beng, stop train a mailová schránka plná konspirací

U okna na chodbě budovy středočeského krajského soudu stojí starší žena, vyhlíží manžela. Po boku má právního zástupce, který tu spolu s ní čeká, až eskorta z pankrácké vazební věznice přiveze jeho klienta Jaromíra Baldu. Za chvíli začne poslední díl soudního líčení s jednasedmdesátiletým mužem, který spáchal první český teroristický čin: pokácel nejdříve olši, pak borovici, a udělal to tak, aby stromy překřížil železniční koleje. V létě do kmenů nabouraly dva vlaky, a policisté pak v okolí srážky našly letáky, které měly budit zdání, že jde o teroristické útoky a že je spáchali džihádisté.

Jméno manželky Jaromíra Baldy vysloví soudce při čtení rozsudku také – v pasáži, při níž vysvětluje, že Helena Baldová o ničem z toho, co dělá její manžel, nevěděla. „Soud uvěřil, že o činech obžalovaného nikdo další nevěděl. Pro Helenu Baldovou bylo krutým vystřízlivěním, když se u ní doma jednoho rána objevila zásahová jednotka,“ sdělí soudce.

Se svým manželem strávila posledních 55 let, seznámili se, když jí bylo šestnáct, o tři roky později se vzali a brzy přijde na svět jejich první vnouče. „Co k tomu říkat,“ krčí rameny žena, již měří zraky okolostojící veřejnosti. „Mám vykládat republice, že to je hodný člověk? K čemu by to komu bylo?“ říká na chodbě.

Nevěřícím psům a pesicím

Manžela se dočká až v soudní síni, přichází jako poslední, až je veřejnost čekající na rozsudek na místech. Když se otevřou dveře a eskorta vede Jaromíra Baldu dovnitř, doznívá ještě hovor, který s ním strážci vedli cestou: Tak jak to vidíte, kolik dostanete? Odpověď slyšet není. Kolem své ženy, která se usadila na kraji poslední lavice, prochází obžalovaný Balda, aniž se na ni podívá. Dnes už nic říkat nebude, bude jen poslouchat.

A za chvíli se dozví odpověď na otázku, kterou mu položila mezi dveřmi eskorta: ve vězení podle rozsudku stráví čtyři roky. Skoro rok už si odseděl v pankrácké vazbě, odkud ho přivedli, poslední prodloužení vazby schválil soud minulý týden ve středu – prodloužili mu vazbu o další tři měsíce. Ze strachu, že by mohl pokračovat v trestné činnosti, kdyby byl stíhán na svobodě.

Ke všemu se policii i v soudní síni během líčení už doznal: jak pokácel stromy, aby vzbudil ve společnosti strach z migrantů. Jak si pak pomazal boty benzínem a olejem, aby ho nemohli vystopovat případní policejní psi, a ty boty pak spálil. Jak psal a vylepoval vzkazy „nevěřícím psům a jejich pesicím“ a vyhrožoval, že bude „beng beng“. Schválně lámanou češtinou s prvky angličtiny (stop train), aby to vypadlo věrohodně – jako by psal výhrůžky muslim.

Podle odposlechů, které soud pustil v síni minulý týden a které zaznamenávaly rozhovor mezi Jaromírem Baldou a mladoboleslavskou koordinátorkou SPD Blankou Vaňkovou, to na „hodného člověka“ moc nevypadalo. Balda v telefonu říká, že aby se „to“ zastavilo, „stačí dvě deci benzinu“ – Molotovův koktejl vhozený pod roucha muslimských žen, aby jim chytly genitálie. Na přihrávku paní Vaňkové z SPD, která si stěžovala, že Praha je plná “fetek a kavárníků“, mu pak připadalo jako dobré řešení vybombardovat hlavní město, aby se zmenšilo, a nebylo v něm tolik prostoru -  což by snížilo počet těch živlů, o nichž mluví Vaňková.

Jaromír Balda byl velkým fandou SPD, jeho pomoc při kampaních si strana Tomia Okamury vyčíslila na 12 tisíc korun bezúplatného plnění: agitoval u stánků, hrál u nich na harmoniku, pomáhal s letáky, půjčil auto. Z odposlechů je zjevné, že si dělal starost o Tomia Okamuru: prosil paní Vaňkovou, která pro něj představovala spojku s centrálou a myšlenkami SPD, aby Okamuru od něj pozdravovala a řekla mu, že je potřeba, aby měl okamžitě ochranku, jinak ho někdo zastřelí. Z hlasu bylo slyšet, že má o svého vůdce opravdu strach. Paní Vaňková mu jeho fantazie nerozmlouvala. A na plány, jak jednoduché je „to zastavit“, podotkla: „To máš asi pravdu.“

Pomozte, přátelé

Čtyřletý trest, který vynáší soudce Jiří Wažik, je pod dolní hranicí trestní sazby – Jaromíru Baldovi za zločin teroristického útoku a vyhrožování teroristickým trestným činem hrozilo 5 až 15 let. Soudce vysvětluje, že proti sobě stála řada polehčujících i přitěžujících okolností. Jaromír Balda, v aktivním věku elektrikář, byl trestně bezúhonný, nikdy nespáchal ani dopravní přestupek. Taky projevil lítost – ve vazbě se mu to rozleželo a litoval, že ohrozil cestující i personál vlaků. „Nikdy jsme ale nezaznamenali lítost nad tím, že poškodil konkrétní náboženskou skupinu,“ říká soudce.

Dalším faktorem, proč byl potrestán mírně, je věk jednasedmdesátiletého pachatele. „Soud by neměl rozlišovat, zda se činu dopustil třicátník, nebo sedmdesátník,“ říká soudce, „ale zároveň je tu fakt, kolik pachateli statisticky zbývá let života.“ Jako přítěž soud naopak zhodnotil skutečnost, jak vysvětluje soudce, že oba útoky spáchal Jaromír Balda s rozmyslem, že nepodlehl náhlému popudu a hnutí mysli.

Vyprávění o zlém snu, v němž přes hranice míří vlaky plné „arabských hrdlořezů“ nachystaných ublížit Čechům, který se mu zdál noc před pokácením olše, prvního stromu, soud neuvěřil. A i kdyby – podle soudu nešlo o náhlé hnutí mysli, vše bylo připravené včetně plánu, jak čin zamaskovat. „Přitěžující okolností je i to, že trestné činy páchal z náboženské nenávisti,“ říká soudce Jiří Wažik.

Podle znalců měl Jaromír Balda lehce sníženou příčetnost. Netrpí duševní chorobou, ale má organickou poruchu osobnosti, která snížila zejména jeho schopnost se ovládat. Posudek ukázal, že prožívá to, co se v něm děje, silněji než je obvyklé, je sociálně naivní a snadno manipulovatelný.

„Vlivem konspiračních informací, které přijímal, se znásobovaly organické procesy, které zatemňovaly jeho mysl,“ popisuje soudce strach Jaromíra Baldy, že nás hrdlořezové přišli vyvraždit. Plakáty, které psal nápadně krkolomnou češtinou, působily naivně, jak poznamenává soudce. „Ale naivní jsou i ty zprávy konspirátorů, kterých měl obžalovaný plnou mailovou schránku. A jak uvedl, informacím v nich věří,“ říká soudce.

V dobrém i ve zlém

Řetězové maily, které policie nalezla v mailové schránce Jaromíra Baldy, jsou přesně ty, které v posledních letech plní schránky starších lidí - a zejména SPD je v šíření zpráv o zlu, nebezpečí a válce s islámem na našem území velmi aktivní. „Soud nedospěl k závěru, že chtěl obžalovaný cestující usmrtit či jim způsobit těžkou újmu. Ale v úmyslu zastrašit obyvatelstvo vydal lidi smrti či těžké újmě. Znalec uvedl, že jediným faktorem, který zabránil vykolejení vlaků, byl faktor štěstí,“ říká soudce.

Jaromír Balda byl podle závěrů soudu obětí manipulace veřejných osob, které využily jeho důvěřivost. „Ale měl použít kritické myšlení. Měl si být víc vědom, že jakákoliv nenávist plodí zase nenávist,“ říká soudce.

Z poslední lavice to poslouchá Helena Baldová. I když je trest nízký, vypadá zklamaně . Když jejího muže vedou po rozsudku zase zpátky do vazební věznice – obě strany si vzaly lhůtu na odvolání, rozsudek zatím není pravomocný - manžel se u ní na vteřinku pozastaví, ale kontakt není možný, stráže ho rychle vedou dál. Paní Baldová odchází soudní chodbou domů. „Padesát pět let, v dobrém i ve zlém,“ povzdychne si, „a vidíte, v co ten život vyústil.“

O chvíli později se na facebookovém profilu Tomia Okamury objevuje další příspěvek vyzývající veřejnost k aktivitě. „Hnutí SPD udělá maximum pro to, abyste se nemuseli bát ve své vlastní zemi vyjít na ulici. Budeme ale potřebovat vaši pomoc, přátelé. Když nás podpoříte, tak naši krásnou zemi ubráníme a budeme zde žít v bezpečí, míru a prosperitě.“