Ranní postřeh Daniela Hůleho: Nepřítel mezi námi – a není to Rusko
Každé všední ráno najdete na webu Respektu postřeh osobností k aktuálním událostem
V době, kdy ruské rakety stále terorizují ukrajinská města a hybridní operace Kremlu se snaží rozložit Evropu zevnitř, si česká vládní koalice našla nepřítele, který je zjevně ještě nebezpečnější. Nejsou to ruské drony ani dezinformační farmy. Jsou to Češi, kteří se sdružují v neziskových organizacích a občas píšou petice, pořádají semináře, pomáhají uprchlíkům nebo jejich voličům z exekucí.
Takzvaný ruský zákon o registraci subjektů se zahraničními vazbami – napsaný v počítači premiérovy poradkyně Natálie Vachatové, hrdě bráněný Jindřichem Rajchlem, a zároveň vysmívaný dokonce Radkem Vondráčkem z vlastního hnutí – je v tomto divadle vrcholnou scénou. Kdokoli pomáhá za peníze z EU fondů nebo napíše post na Twitter či Facebook, se má označit za podezřelého.
Patnáct milionů korun a v případě Člověka v tísni i třeba 500 milionů pokuty a ministerstvo spravedlnosti mu může zakázat činnost, pokud se nenahlásí. Bez soudu. Bez důkazů. Přesně jako v Moskvě, Tbilisi či Biškeku. Na Slovensku to Ústavní soud shodil, v Maďarsku to odsoudil Soudní dvůr EU. U nás to zkoušíme s českým šarmem – protože proč bychom se učili z chyb druhých, když můžeme ty chyby opakovat s ještě větším entuziasmem.


Nejpůvabnější na celé věci je však obsazení. Ti, kdo dnes bijí na poplach kvůli „zahraničnímu vlivu“, sami vedou desítky neziskovek – a více než polovina z nich si klidně dovoluje ignorovat stávající české zákony. Nezveřejňují účetní závěrky ve Sbírce listin, přestože to je zákonná povinnost. Motoristé sobě excelují, ani jedna jejich neziskovka účetní závěrky nezveřejňuje. A to včetně Odchodu, z. s., Matěje Gregora. Chtějí zavést drakonickou registraci pro ostatní, sami si s transparentností příliš hlavu nelámou.
Místo aby země posilovala obranu proti skutečnému agresorovi, vede kulturní válku proti vlastní občanské společnosti. A přesně o to Rusku jde. Jeho hybridní strategie je jednoduchá: rozeštvat lidi proti sobě, vytvořit vnitřního nepřítele. Až budeme všichni dostatečně zaneprázdněni vzájemnou nenávistí, přestaneme vidět, kde je skutečné nebezpečí.
Sarkasmus stranou: je to skoro geniální. Když chce někdo oslabit demokracii, nemusí posílat vojáky. Stačí přimět občany, aby se začali bát jeden druhého. A vládní koalice mu v tom pomáhá s takovou vervou, že se i v Kremlu smějí. Lobbování velkých firem za vyšší marže? To je normální byznys. Lobbování hasičů za novou zbrojnici, včelařů za ochranu úlů, ochránců žab za mokřady? To ještě projde. Ale lobbování za právní stát, ochranu slabších, transparentnost nebo lidská práva? To už je podezřelé. To už je politický aktivismus.
Možná by stačilo začít tím nejprostším: důsledně vymáhat zákony, které už máme. A přestat předstírat, že největší hrozbou pro Česko jsou lidé, kteří se snaží pomáhat – místo těch, kteří se snaží ničit.
Daniel Hůle je sociální pracovník, vede oddlužovací program v organizaci Člověk v tísni.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].










