Ptáčci v Ostravě. Kdo miluje, ten neutíká

Diváci sledují silný lidský příběh o předsudcích, o starých rodinných traumatech na pozadí blízkovýchodního konfliktu. Příběh o pravdě, která může zničit vše, na čem dosud stál život jedné rodiny. Příběh o lásce - milenecké, rodičovské, lásce k vlasti i národu, ke kterému patřím…

Jde tu ale nakonec hlavně o pravdu, která po letech musí ven,  je ale krutá a rozbije na kusy vše, v co rodina hlavního hrdiny dosud věřila a čím žila. Jde tu ale také doslova o život. „Je to velkolepá hra o osudu a údělu člověka. Osobní příběh o identitě. To téma se týká každého z nás, ať jej sami řešíme, nebo o něm vůbec nepřemýšlíme. Každý se hledáme v něčem jiném, vytváříme si nějaké žebříčky hodnot, utváříme kulturu, ale ve výsledku jde všem o jednoduchou, ale těžko dosažitelnou věc – o přijetí. Abychom každý přijali sami sebe, a tak dokázali přijmout druhé,“ říká režisérka Aminata Keita, která s činohrou Národního divadla moravskoslezského pracovala poprvé a soudě dle ohlasů diváků i kritiky se skvělým výsledkem!

Překladatel Michal Zahálka má na kontě desítky francouzsky psaných her a přesto soudí, že právě PTÁČCI jsou textem v mnohém mimořádným. „Ve velké zkratce je o lásce židovského kluka a arabské holky, dvou mladých vědců z New Yorku, do jejichž životů (přestože on se narodil v Berlíně, ona v USA a nějakou vazbu k Izraeli má jen on) dost radikálně zasáhne palestinský teroristický útok a jeho následky. V obecné rovině je, dalo by se asi říct, o škodlivosti myšlení v národnostních a skupinových identitách, o lidské zaslepenosti a o absurdní tragice dějin. Je to hra plná smutku, ale taky místy hodně (posmutněle) vtipná, je to hra v něčem naturalistická, ale taky magicko-realistická, a taky je to hra dost nepředvídatelná. Dostal jsem se k ní coby k zakázce v podstatě jako slepý k houslím, ale už teď je to pro mě jedna z nejdůležitějších překladatelských prací vůbec. A ačkoliv to je zdánlivě neproblematická próza, byl to i jeden z nejtěžších textů, co jsem dělal,“ prozradil vynikající překladatel a teatrolog. 

Dramatik, herec a režisér Wajdi Mouawad (nar. 1981) pochází z Libanonu a ačkoli dnes žije v Paříži, dovede konfliktní témata ze světa nám Evropanům tak vzdáleného a stále nepochopeného zpracovat působivě a emočně silně. A takoví jsou i Ptáčci. Nenadržují ani jedné straně, přitom pokládají bolestivé otázky. Rozhodně jde výjimečný počin činohry Národního divadla moravskoslezského.

Scénu vytvořil Martin Chocholoušek, kostýmy Simona Rybáková. Hudbu zkomponoval Martin Hůla. V rolích ústředního páru diváci uvidí Sáru Erlebachovou a Víta Rolečka. Dále hrají Anita Krausová, Petra Kocmanová, David Viktora, Hana Doulová nebo Tomáš Jirman.

Soubor zahraje novinku divákům do konce června ještě 6x: 23. března, 3. a 22. dubna, 14. května a 4. června. 22. května hru uvidí diváci festivalu Divadelní svět Brno a v jednání je také účinkování na podzimním Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni.