Po dětech netoužím a partner mě do rodičovství netlačí

Obracím se na vás s otázkou, která se týká rozhodování o založení rodiny a tlaku, který na mě vyvíjejí moji rodiče. Je mi třicet let a mám partnera, který zatím také není rozhodnutý, jestli děti chce, nebo ne. Já se v tomto tématu cítím poměrně rozhodnutá – děti prostě nechci. Emočně po nich netoužím, necítím, že bych děti potřebovala, a ani nemám pocit, že by mě mohlo rodičovství naplňovat. Partner mě do toho netlačí, o tomto tématu jsme už mluvili hodně. Máme dohodu, že se k němu můžeme vrátit za rok nebo za dva a znovu to probrat.

Problém však nastává, když se do toho zapletou moji rodiče. Často mi opakují, že toho jednou budu litovat, že bez dětí nebude můj život úplný. Máma dokonce tvrdí, že je normální v tomto věku ještě necítit emocionální potřebu mít děti, ale že bych měla toto rozhodnutí učinit racionálně – protože pokud se rozhodnu mít děti později, může to být už mnohem obtížnější. Její názor je, že v průběhu času na to „emocionálně dozraji“ a že si děti nakonec zamiluji.

Vím, že každý má na toto téma jiný pohled, ale stále mi není jasné, proč by se měl můj život řídit jen racionálním důvodem, pokud emocionální potřebu mít děti necítím. Jak mám reagovat na argumenty, které mi máma předkládá? V podstatě mi říká, že bych se měla rozhodnout pro děti „brzy“, protože později to bude komplikované.