Finové jsou hrdí na výjimečnost svého jazyka

Co odlišuje Finy od jejich západních sousedů ze Skandinávského poloostrova? Hlavně řeč. Zatímco Nory nebo Švédy pojí společné jazykové kořeny, dnešní Finové mohou hledat jazykovou spřízněnost s ugrofinskou západní částí Sibiře nebo až v dalekém Maďarsku. Přesto na finském území dominoval až do obrozeneckého národního hnutí v devatenáctém století jazyk silného souseda – Švédska. Síla tradice i životní nutnost učinila ze švédštiny úřední jazyk, který si svou výjimečnou pozici zachoval i v praktickém životě.

Finská jazyková „podvojnost“ svádí k představě, že si cizinec vystačí pouze se znalostí švédštiny. Skutečnost je ale jiná. Finové dokáží ocenit, když se cizinec alespoň snaží komunikovat v jejich jazyce.

Co vede Čechy ke studiu tohoto jazyka? Podle lektorky finštiny Barbory Skálové je motivace studentů různá a nelze ji zobecňovat pouze na zájem o práci. „Spousta studentů je unavena angličtinou či němčinou a chce se naučit něco originálního. Jiní se zamilovali do finské hudby, přírody, architektury nebo literatury,“ říká Skálová: „I práce je někdy motivací, ale spíše se jedná o smíšená partnerství, kdy se partneři rozhodnou žít ve Finsku.“

Zájemci o finštinu by se však podle ní měli připravit hned na několik obtíží: „Finština nepatří mezi indoevropské jazyky, tudíž se struktura jazyka velmi liší od všech jazyků, na které jsme zvyklí. Finština například nemá budoucí čas, nerozlišuje rody – pro „ona“, „on“ i „ono“ má jen jedno zájmeno - a téměř vůbec nepoužívá předložky. Hovorová finština se také diametrálně liší od finštiny spisovné. S trochou nadsázky lze říci, že pokud se někdo rozhodne pro studium finštiny, volí studium dvou jazyků.“

Není moudré pouštět se do studia finštiny bez vědomí skutečnosti, na kterou jsou Finové velmi hrdí, ale která zároveň samotné studium značně znepříjemňuje. Finská slovní zásoba neobsahuje prakticky žádná mezinárodní slova a znalosti dalších germánských, románských nebo slovanských jazyků tak při studiu v ani nejmenším nepomohou. I slova, která snad ve všech evropských jazycích znějí stejně či podobně, mají ve finštině vlastní ekvivalent. Skálová uvádí za všechny dva příklady: „Telefonu říkají ‚puhelin‘ a parlamentu ‚eduskunta‘.“

Článek vznikl v rámci projektu FUTURA, který je financován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a hlavním městem Praha. Realizátorem projektu je Respekt Institut.