„Nic“ je v New Yorku v módě. Proniklo až do seznamovacích inzerátů v posledním čísle čtrnáctideníku The New York Review od Books: „PROČ je spíš něco než nic? Pojďme si o tom povídat. Z práce čerstvě osvobozený šedesátník se těší na intelektuální a jiná dobrodružství a hledá spřízněnou duši.“
Zájem o „nic“ může být známkou zahlcenosti, symptomem období úpadku. Anebo naopak projevem touhy začít znovu, od počátku, od nejjednodušší dětské otázky, která zároveń zůstává i tou nejsložitější.
Společenský zájem o „nic“ je ponoukán i vědeckou debatou. Na konci dubna tohoto roku, zrovna když v Guggenheimově muzeu končila výstava Zvažování prázdnoty (Contemplating the Void) oznámili vědci z amerického Fermilabu, že nalezli zřetelný projev asymetrie mezi hmotou a antihmotou. Zjistili prý, že za vítězství „něčeho“ nad „ničím“ je zodpovědná subatomová neutrální částice b-meson, která osciluje mezi hmotou a antihmotou, přičemž k hmotě tíhne o malinko víc, asi o jedno procento. Pravděpodobnost vzniku hmoty (světa, nás, čehokoli) je tedy 1:100. Noviny The New York Times o tom uveřejnily úvodník. Chování částice b-meson je zajímavé, ovšem stále ještě nevíme: PROČ.
(Jen pro zajímavost: před několika dny byl ve Velkém hadronovém urychlovači v podzemí mezi Francií a Švýcarskem, zahájen přelomový pokus, který má běžet až do Mikuláše. Vědci chtějí rozbíjením inotů olova nasimulovat sérii malých Velkých třesků: hustých ohnivých výbuchů, 100 000krát teplejších než sluneční jádro. Fyzikové se domnívají, že v těchto podmínkách by protony a neutrony měly „roztát“ a dát vznik volným kvarkům, hmotě ve stadiu, které se říká kvark-gluonové plazma, a které existovalo v prvních okamžicích po Velkém třesku.)
Dalším, poněkud konkrétnějším módním artiklem je „prázdnota.“ Zmíněná výstava, na které 200 umělců a architektů z celého světa pojednávalo prázdný prostor uprostřed rotundy Guggemnheimova muzea nebyla jediná svého druhu. V Rubinově muzeu od minulého týdne například běží výstava Zrno prázdnoty: Současné umění inspirované Budhismem (Grain of Emptines: Buddhism-Inspired Contemporary Art), doprovázená dlouhou sérii debat a přednášek nazvaných Povídání o ničem (Talk About Nothing). Mezi dvaceti sedmi osobnostmi, které mají k „nic“ co říct, budou i v Čechách dobře známí Newyorčané jako hudebnice Laurie Anderson, spisovatel Michael Cunningham, spisovatel Rick Moody, ekonom Raj Patel, Lama Traleg Rinpoche, neurolog Oliver Sacks, divadelní režiséři Peter Sellars a Robert Wilson.
Instalace Wolfganga Laiba, Foto Jiří Zavadil
Umělci, kteří v Rubinově muzeu vystavují instalace (Wolfgang Laib), fotografie (Atta Kim), videoart (Theaster Gates), malby (Charmion von Wiegand) a plastiky (Sanford Biggers) jsou podle kurátora výstavy Martina Brauena „dědicové bohaté tradice, která běží napříč moderním a současným uměním. Ideje prázdnoty a pomíjivosti, se kterými přišli abstraktní expresionisté v 50. letech minulého století, byly později rozvíjeny takovými kulturními ikonami jako je John Cage a Merce Cunningham, stejně jako dalšími konceptuálními umělci a perfomery, kteří svým uměním zkoumali, jakým způsobem se Budhismus protíná s každodenním životem.“
Hromádky rýže, pylu, mlékem polévaný kámen (zaměstnanci muzea ho musí polévat každý den). Fotografie Times Square a rušné ulice v New Delhi snímané na dlouhou expozici, takže ze všech pohybujících se aut a lidí zbyla jen lehká mlha. Schody, které nikam nevedou, v prostoru zavěšený skleněný květ lotosu, afro-američtí buddhističtí mniši natočení při svých ranních rituálech. To všechno je poněkud očekávatelné. To tibetská modlitebna nacpaná soškami, modlitebními mlýnky, skříňkami, polštářky, lampami a miskami s rýží, která je - i se svými omalovanými dřevěnými stěnami a stropními trámy - k vidění o patro níž, vypovídá o nicotě mnohem upřímněji. Totiž o potřebě ji zaplnit. Ale PROČ?
Lotos Sanforda Biggerse, Foto: Jiří Zavadil
Nekomplikovanou odpověď na základní otázku nabízí Mozartův libretista Lorenzo da Ponte ústy služebné Despiny v opeře Così fan tutte, která měla tento týden v Metropolitní opeře svou letošní premiéru (roli Ferranda mimochodem zpívá slovenský tenor Pavol Breslik). Když Despina přesvědčuje svoje paní, aby na uprázdněná místa svých nepřítomných snoubenců přijaly nové nápadníky, vysvětluje to slovy: „Protože něco je lepší než nic.“
A tam bychom poněkud krkolomnou debatu o „ničem“ mohli opustit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
