Zeman nerespektuje výsledek voleb

Připomínat, že český prezident není konzistentní, nemá smysl. Odmítl jmenovat Miroslava Pocheho, protože slyšel, že se možná dopustil něčeho špatného. U Andreje Babiše mu ale k nejmenování nestačí ani obvinění. Je to také několikrát usvědčený lhář. Aktuálně například zase zopakoval, že článek Hitler je gentleman existuje, ačkoli to už všichni vyvrátili.

Těžší je hledat, kdy vlastně Zeman mluví pravdu, dodržuje ústavu a je konzistentní (abych mu nekřivdil, jeho nenávist je naprosto předvídatelná). Nedávno označil pokojné demonstrace za nerespektování výsledku demokratických voleb. Sám je ale záhy odmítl respektovat. Opět.

Diktátor?

Podle ústavy má prezident vyměnit člena vlády, pokud mu to navrhne premiér. Rozhodně může s politiky vyjednávat, zkoušet vysvětlit, proč nechce, aby někdo odcházel či přicházel. To je ale tak všechno. Musí jednat rychle a poslechnout. Pokud se mu to nelíbí, nemá být prezidentem, protože není diktátorem. Navíc v případě aktuální výměny ministra kultury nejde o nějakou výjimečnou událost, útok na demokracii, kdy by se snad ještě dalo váhání pochopit. Ministr Staněk prostě končí pro svou neschopnost.

Tím, že Zeman odmítá výměnu provést, nejen nedodržuje ústavu, ale také nerespektuje výsledek voleb. Svobodných voleb. Lidé volili do sněmovny sociální demokraty, nevolili Miloše Zemana. Mají to tedy být sociální demokraté, kdo rozhodne, jací ministři je budou reprezentovat.

Zeman nerespektuje výsledek voleb opakovaně. Svým způsobem provedl ústavní puč v roce 2013, kdy jmenoval vládu svých kamarádů, která neměla oporu v parlamentu.

Stále se opakuje, že je Jan Hamáček slaboch, ale v případě výměny člena vlády zatím slabost projevuje hlavně Andrej Babiš. On je předseda vlády a jemu Zeman odmítl vyměnit ministra. Babiš se Zemana bojí.  Obětí jsou nicméně sociální demokraté. Znovu. Miloš Zeman je cíleně poškozuje od roku 2002, kdy utekl z politiky s ostudou kvůli dopadům opoziční smlouvy. Jeho nenávist k této straně jde za hrob.

Dva špatné směry

Janu Hamáčkovi lze věřit, že vstupem do vlády chtěl zabránit posílení SPD. Spolupráce ANO, Zemana, KSČM a SPD je děsivá varianta. Sice funguje už dnes, ale bylo by neférové nepřiznat ČSSD, že mnohdy tomu nejhoršímu dokáže zabránit. Už třeba jen tím, jakého mají ministra zahraničí.

Všechno ale má svou hranici. Pokud jim Zeman odebere i právo rozhodovat o sobě samých, není co řešit. Jan Hamáček musí hrát buď velmi tvrdě (zatím mu to nikdy nešlo) - anebo se stáhnout. Tady nejde jen o ponížení, které je třeba v politice občas překousnout. Jestli tohle sociální demokraté přejdou, ztratí nejen důvěryhodnost, ale i zbytky vlivu ve vládě.

Zároveň je však třeba dodat, že se pletou ti, kdo si myslí, že se po odchodu ČSSD nic nezmění. Staněk a Toman možná ve vládě zůstanou a bude se tvrdit, že část ČSSD vládne dál. Kabinet se tak formálně příliš nezmění a hlasy bude dodávat SPD. To zvýší tlak na témata související s Evropskou unií. Ve světě ztratíme zbytky důvěryhodnosti. Stoupne vliv Ruska a útoky na Bezpečnostní informační službu. Ještě silněji se rozjedou politické nominace do mediálních rad. Brzy tak mohou mít pod kontrolou rady veřejnoprávních médií a následně skrz ně ovlivňovat jejich obsah.

Jestli si tedy někdo myslel, že doteď to nebylo snadné a hezké, tak to nejhorší je před námi.

Jinak ale hezké léto.