Zavedené strany šly ke dnu. Francii možná čeká paralela s hnutím ANO

1. Francouzi poslali do boje o Elysejský palác dva nováčky a ke dnu zástupce zavedených stran. Emmanuel Macron ještě nikdy neměl volenou funkci a svoje hnutí založil teprve před rokem. Jedinou jeho zkušeností s vládou byl ani ne dvouletý pobyt v čele ministerstva hospodářství pod odcházejícím prezidentem Hollandem. Marine Le Pen byla opakovaně zvolena poslankyní Evropského parlamentu a členkou zastupitelstva regionu Nord-Pas-de-Calais, ale nikdy neměla politickou funkci na centrální úrovni - legislativní či exekutivní.

2. Republikáni a socialisté, strany, které dominovaly francouzské politice od padesátých let, mají o čem přemýšlet. Republikáni se ocitli bez důvěryhodného lídra, když se skandály ověnčený Francois Fillon neprobojoval do druhého kola, a socialisté získali s Benoitem Hamonem jen 6,3 procenta hlasů. Mají tak obdobnou trajektorii jako česká ODS: strana, která běžně přitahovala čtvrtinu i víc elektorátu, nyní lavíruje nad hranicí volitelnosti.

3. Že mají obě tradiční strany o čem přemýšlet, není řečeno zbůhdarma. V červnu se konají ve Francii parlamentní volby, které mohou skóre prezidentského klání na příštích pět let potvrdit a zabetonovat, nebo naopak nastartovat obměnu “zezdola” - sázkou na úspěšné místní politiky, kterým by pařížská elita uvolnila cestu. O tom, že se spojenectví se silnými regionálními lídry vyplatí, se nyní přesvědčil Emmanuel Macron: nejlepšího výsledku mimo Paříž dosáhl v Bretani, k níž nemá žádný specifický vztah typu, že by z tohoto regionu pocházel. V Bretani je ale dlouholetým hejtmanem velmi populární socialista Jean-Yves Le Drian, ministr obrany v současné vládě. Le Drian se veřejně distancoval od socialistického kandidáta Hamona, řekl, že v prezidentské volbě podpoří Macrona - a jeho bretaňské skóre to odráží. Regionální výsledky jednotlivých kandidátů tady, stačí kliknout na vybrané jméno.

4. Parlamentní volby budou zatěžkávací zkouškou pro celý politický systém, proto se někdy mluví o konci V. republiky. Pokud budou voliči sledovat logiku prezidentských voleb, což se dosud většinou dělo, do šestisethlavého Národního shromáždění by měli ve většině vyslat zástupce Macronova juniorního hnutí EnMarche! Tady se nabízí paralela s českým ANO, protože naprostá většina zástupců EnMarche! na kandidátkách jsou nováčci v politice, často velmi mladí lidé. Je otázka, zda budou schopní s Macronem spoluvládnout, nebo tvořit funkční spojenectví se zbylými členy sněmu; tak, aby Macron mohl prosadit svůj prezidentský program, pokud vyhraje, ale jeho hnutí nezíská nadpoloviční většinu v parlamentu. Prezident je ve francouzském systému silný, ale bez Národního shromáždění vládnout nemůže. Předpokládá se však, že francouzská politika bude s touto konstelací funkčnější než v případě vítězství Marine Le Pen v druhém kole a následně její Národní fronty v červnových volbách - protože řada stran už předem vyhlásila embargo na spolupráci s frontisty.

5. Předvolební průzkumy se tentokrát nespletly, francouzští výzkumníci si mohou gratulovat. Výsledných 23,9 procenta pro Macrona a 21,4 pro Marine Le Pen odpovídá předvolebním předpovědím i trendům v posledních týdnech, kdy se Macron držel hranice 23 procent a šéfka Národní fronty začala klesat (zejména kvůli nevýrazné kampani a výrokům relativizujícím zločiny Francouzů za druhé světové války). Atentát v Paříži minulý čtvrtek pomohl podle průzkumů Marine Le Pen a Fillonovi, ale jen nepatrně. Znamená to mimo jiné to, že tu není nic jako skrytá podpora pro pravicový populismus. Jeho podpora se pohybuje mezi pětinou a čtvrtinou elektorátu, nicméně i tak Národní fronta představuje nepominutelnou sílu, která bude nadále ovlivňovat francouzskou politiku.

6. Vítězství Macrona ve druhém kole se předpokládá poměrem 3:2 proti Marine Le Pen. Pro značnou část Francouzů je usednutí této političky do čela státu pořád nepřijatelné a učiní “odpovědnou volbu” – tedy vyberou Macrona, ačkoli pro něj v prvním kole nehlasovali. Předpokládá se, Macrona podpoří voliči Fillona i Hamona; oba už v neděli večer z místa, kde přiznali svůj neúspěch, rovnou vyzvali k podpoře mladého politika proti Le Pen. Jisté napětí mohou do hry vnést stoupenci krajního levičáka Jeana-Luca Mélenchona, který zatím neřekl, jak mají jeho věrní hlasovat. I kdyby ale většina mélenchonistů zůstala doma a část volila Marine Le Pen coby hlas proti penězům, globalizaci a Evropě, početně bude velmi těžké překonat val, který se již začal formovat proti předsedkyni Národní fronty.

7. Centrista Emmanuel Macron se definuje jako proevropský politik a na podpoře evropské integrace stavěl během kampaně. Míru a hloubku evropské integrace ale přirozeně vidí francouzskýma očima, což z pohledu české kotliny může představovat zásadní výzvu. Macron se opakovaně na svých mítincích vyjádřil tak, že podporuje sociální a daňovou harmonizaci v Unii. Je samozřejmě otázka, kolik z toho zůstane, až se Macron skutečně ujme vlády. Nicméně pokud by skutečně prosazoval například stanovení hranice minimální daně z příjmu napříč sedmadvacítkou a v Německu by v září vyhrál volby socialista Martin Schulz, který hájí obdobnou politiku, EU může rychle vykročit směrem, kde ji čeští politici nechtějí mít. Mít v takto nastavené Evropě vyjasněné české zájmy a vědět, jak je hájit, pak bude o to naléhavější.